Biologická nomenklatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Binominální nomenklatura)
Skočit na: Navigace, Hledání

Biologická nomenklatura, tedy vědecké názvosloví jednotlivých biologických taxonů, umožňuje jednoduché a přitom jednoznačné dorozumívání mezi odborníky hovořícími různými jazyky. Vychází z binominálního pojmenování druhů (latinské binomen = dvě jména) a stanoví zásady pro pojmenování ostatních nižších i vyšších taxonů.

Binominální nomenklatura druhů[editovat | editovat zdroj]

Binominální nomenklatura je dvouslovná soustava vědeckých jmen organismů, která se používají k označování jednotlivých druhů. Autorem binominální nomenklatury je švédský přírodovědec Carl Linné, který zavedl její důsledné používání.

V binominální nomenklatuře je každý druh popsán dvouslovným latinským (nebo polatinštěným) jménem, tzv. binomickým jménem, např. Aquila chrysaetosorel skalní. První je jméno rodové (Aquila, orel), druhé je jméno druhové neboli druhový přívlastek (chrysaetos, skalní).

Binominální nomenklatura vyjadřuje příbuznost určitého druhu s jinými druhy. Například jména Aquila chrysaetos čili orel skalní a Aquila heliaca čili orel královský určují, že oba druhy patří do stejného rodu Aquila čili orel.

Binominální nomenklatura se nepoužívá pro nebuněčné organismy. Pouze vědecká pojmenování rodů virů jsou unifikovaně zakončena -virus (např. Mimivirus) a vědecká pojmenování rodů viroidů -viroid (Pospiviroid). Druhová jména však rodové jméno vůbec obsahovat nemusejí, a obsahují-li ho, pak zpravidla až na posledním místě víceslovného pojmenování (např. Acanthamoeba polyphaga mimivirus).

Nomenklatura nižších taxonů[editovat | editovat zdroj]

Podobně binominální nomenklatuře druhů se pro označení poddruhů připojuje ještě třetí rozlišovací slovo a vzniká tak trinomické jméno, tedy tříslovné pojmenování, např. Ursus arctos horribillis čili medvěd grizzly a Ursus arctos middendorffi čili medvěd kodiak jsou poddruhy medvěda hnědého (Ursus arctos). Často se před třetí jméno píše zkratka pro poddruh (subspecie, latinsky subspecies) „subsp.“ či „ssp.“, např. Avena sativa subsp. byzantinaoves byzantský. Trinomické jméno se také používá k označení variety či formy. V takovém případě se před třetí jméno připojuje zkratka „var.“, resp. „f.“, např. Amanita phalloides var. alba čili muchomůrka bílá; Equus asinus f. domestica čili osel domácí.

Nomenklatura vyšších taxonů[editovat | editovat zdroj]

Latinská (vědecká) jména taxonů vyšších než rod se odvozují od typizujícího taxonu nejbližší hlavní nižší úrovně (pro jméno podčeledi nebo čeledi ze jména rodu, pro jméno podřádu nebo řádu ze jména čeledi) oddělením původní přípony a přidáním přípony nové, uvedené v následující tabulce. Zatímco pravidla botanické a mykologické nomenklatury definují způsob tvorby těchto jmen až do úrovně oddělení, pravidla zoologická jdou jen do úrovně nadčeledi. V nomenklatuře bakterií a virů jsou zatím tato pravidla stanovena jen do úrovně řádu.

Přípony jmen vyšších taxonů
Taxonomická kategorie rostliny řasy houby živočichové bakterie a archea[p 1] viry[p 2] viroidy[p 2] satelitní nukleové kyseliny[p 3]
oddělení[p 4] -phyta -phyta -mycota          
pododdělení -phytina -phytina -mycotina          
třída -opsida -phyceae -mycetes   -ia      
podtřída -idae -phycidae -mycetidae   -idae      
řád -ales -ales -ales -formes[p 5] -ales -virales    
podřád -ineae -ineae -ineae   -ineae      
nadčeleď -acea     -oidea        
čeleď -aceae -aceae -aceae -idae -aceae -viridae -viroidae -satellitidae
podčeleď -oideae -oideae -oideae -inae -oideae -virinae -viroinae -satellitinae
tribus -eae -eae -eae -ini -eae      
podtribus -inae -inae -inae -ina -inae      
Poznámky k tabulce
  1. Mezinárodní kód pro nomenklaturu prokaryot.[1]
  2. a b Klasifikace podle ICTV.[2]
  3. Navrhováno, čeká na ratifikaci ICTV.[3]
  4. V zoologii je na této taxonomické úrovni kmen; v botanice je kmen položen na stejnou úroveň jako oddělení, kterému je dávána přednost.
  5. Pouze pro ptáky a ryby.

Kodifikace[editovat | editovat zdroj]

Stanovení pevných mezinárodně platných zásad odborné nomenklatury všech živých organismů, tzv. Mezinárodního kódu bionomenklatury (International code of bionomenclature), zkráceně Biokódu (BioCode), je ve stadiu přípravy.[4][5] Jeho přijetí je zatím otázkou, protože se ukazuje jako problematické kvůli sjednocení opustit zažité názvoslovné kodexy vytvořené pro speciální skupiny organismů, jako jsou:

Naopak

  • Mezinárodní kód pro klasifikaci a nomenklaturu virů[9]

je již připraven tak, aby na sjednocený kód navazoval, třebaže se u druhového názvosloví virů nepoužívá binominální pojmenování.

Připravovaný Biokód si neklade za cíl ani částečně aplikovat některé zásady Fylokódu[10], tedy názvoslovného kódu založeného na kladistické metodě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PARKER, Charles T.; TINDALL, Brian J.; GARRITY, George M.. International Code of Nomenclature of Prokaryotes (2008 Revision). International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, , 20. listopad 2015 [cit. 2017-01-19], kapitola 3., oddíl 3., pravidla 8 a 9, s. 13-14. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1466-5034. DOI:10.1099/ijsem.0.000778. PMID 26596770.  (anglicky) 
  2. The International Code of Virus Classification and Nomenclature. Duben, 2016. Hlava 3, oddíl VIII, pravidlo 3.33. Dostupné online (anglicky)
  3. ADAMS, Mike; ZERBINI, F. Murilo. ICTV Taxonomy proposal 2016.004aG: Modify the International Code of Virus Classification and Nomenclature to allow classification of satellite nuclear acids. Srpen, 2016. Dostupné online (PDF) (anglicky)
  4. HAWKSWORTH, David L.. Introducing the Draft BioCode (2011). Bionomina [online]. , 21. duben 2011, svazek 3, s. 24–25. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1179-7657.  (anglicky) 
  5. GREUTER, Werner; GARRITY, George; HAWKSWORTH, David L., JAHN, Regine; KIRK, Paul M.; KNAPP, Sandra; MCNEILL, John; MICHEL, Ellinor; PATTERSON, David J.; PYLE, Richard; TINDALL, Brian J. Draft BioCode (2011). Principles and Rules regulating the naming of organisms. Bionomina [online]. , 21. duben 2011, svazek 3, s. 26–44. Dostupné online. PDF: [2].ISSN 1179-7657.  (anglicky) 
  6. BRICKELL, C. D., et al. International Code of Nomenclature for Cultivated Plants. Scripta Horticulturae [online]. International Society for Horticultural Science, , říjen 2009, svazek 151, čís. 10 [cit. 2017-01-19], s. 1-185. Dostupné online. ISSN 1813-0694.  (anglicky) 
  7. PARKER, Charles T.; TINDALL, Brian J.; GARRITY, George M.. International Code of Nomenclature of Prokaryotes (2008 Revision). International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [online]. Microbiology Society, , 20. listopad 2015 [cit. 2017-01-19], s. 1-159. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1466-5034. DOI:10.1099/ijsem.0.000778. PMID 26596770.  (anglicky) 
  8. International Standards for Naming Pathovars of Phytopathogenic Bacteria (anglicky)
  9. The International Code of Virus Classification and Nomenclature. ICTV, únor 2013. Dostupné online (anglicky)
  10. The PhyloCode. Verze 4c, 12. leden 2010 (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]