Podzimka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPodzimka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Podzimka obecná (Scorzoneroides autumnalis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď čekankové (Cichorioideae)
Rod podzimka (Scorzoneroides)
Binomické jméno
Scorzoneroides autumnalis
(L.) Moench, 1794
Synonyma
  • Leontodon autumnalis
  • Taraxacum autumnalis
  • máchelka podzimní
  • pampeliška podzimní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení podzimky obecné

Podzimka obecná (Scorzoneroides autumnalis) je vytrvalá, středně vysoká, sytě žlutě kvetoucí rostlina, která je v české krajině hojně rozšířena. V posledních létech prošla několika změnami v zatřídění, z původního zařazení mezi pampelišky (pampeliška podzimní) byla přesunuta mezi máchelky (máchelka podzimní) a docela nedávno byla po podrobném genetickém průzkumu vřazena do rodu podzimka, kde je nyní jediným druhem vyskytujícím se v přírodě ČR.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Převážně evropský druh, který se vyskytuje od Španělska a Islandu na západě až po evropskou část Ruska a severní Kavkaz na východě. Samostatné arely se nacházejí ještě v Kazachstánu a v Saúdské Arábii. Druhotně byla zavlečena do západní Sibiře a na Dálný východ, stejně jako do východních oblastí Severní a Jižní Ameriky i na Nový Zéland. V České republice je hojným, plošně rozšířeným druhem.[1][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste nejčastěji na dusíkem bohatých, neutrálních až slabě kyselých, suchých až mírně vlhkých půdách, které mohou být i mírně zasolené. Obsazuje slunná místa na pastvinách, loukách, úhorech, po okrajích lesů, v městských parcích, na sešlapávaných nebo ruderalizovaných místech i okolo solených cest a chodníků. Vyskytuje se na nevápnitých půdách od teplých nížin až do chladných horských poloh. Kvete dlouho do podzimu, od července do října, odtud i její rodové jméno „podzimka“. Ploidie druhu je 2n = 12 nebo 24. Rostliny bývají vzhledově od sebe dosti odlišné, mívají různě tvarované listy a rozdílnou hustotu chlupů.[1][3][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá bylina s jednou nebo častěji s více, v trsu rostoucími lodyhami, které vyrůstají z krátkého větveného oddenku a jsou vysoké 10 až 60 cm. Lodyhy bývají vystoupavé až přímé, v horní polovině chudě větvené, lysé nebo řídce chlupaté, ve vrchní části porostlé drobnými šupinovitými listy a pod úborem slabě ztlustlé. Listy rostou pouze v přízemní růžici a i u jedné rostlině bývají tvarově rozdílné. Mívají délku 4 až 35 cm a šířku 0,5 až 4 cm, v obryse jsou podlouhlé, zvlněné, chobotnatě peřenoklané až peřenosečné, mělce zubaté až téměř celistvé, lysé nebo řídce chlupaté a hlavní žilku křídlatého řapíku mívají červeně zabarvenou.

Na konci lodyhy a větví vyrůstají jednotlivě květní úbory velké 2 až 4 cm, které jsou před rozkvětem vzpřímené. Skládají se z 20 až 30 sytě žlutých, oboupohlavných, jazykovitých kvítků s pěti tyčinkami, dvěma zelenkavými bliznami a pestíkem ze dvou plodolistů. Liguly bývají dlouhé až 1,5 cm, na konci mají pět zoubků a u vnějších kvítků je načervenalý nebo nafialovělý proužek. Pylová zrna jsou cihlově červená. Víceřadý zvonkovitý zákrov mívá až 20 kopinatých listenů dlouhých do 12 mm. Listeny jsou tmavě zelené s černými, ostrými špičkami a mohou být lysé nebo porostlé dlouhými chlupy. Květy mohou být opyleny hmyzem nebo samosprašně.

Plody jsou válcovité, hnědé nažky dlouhé 4 až 8 mm. Mají světle hnědý nebo šedý jednořadý, pernatý chmýr 3 až 8 mm dlouhý.[1][3][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Podzimka obecná se do blízkého okolí rozšiřuje rozrůstáním rozvětveného oddenku, z kterého v odstupech vyrůstají listové růžice. Na nová místa se dostává většinou nažkami, které jsou rozptylovány větrem nebo odnášeny v srsti zvířat, jsou také šířeny lidskou činností, např. při svozu píce z polí. Nažky (semena) mají nestejnou dobu dormance a mnohé klíčí brzy po uzrání.[1][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Máchelka podzimní, s. 348-349. 
  2. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 31.05.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. a b c PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Máchelka podzimní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.08.2011 [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  4. HASSLER, M. Catalogue of Life: Scorzoneroides autumnalis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c KILIAN, Norbert; HAND, Ralf; RAAB-STRAUBE, Eckhard. Cichorieae Portal: Scorzoneroides autumnalis [online]. EDIT - European Distributed Institute of Taxonomy [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BOGLER, David J. Flora of North America: Leontodon autumnalis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Finland Nature and Species: Leontodon autumnalis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]