Osel domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Osel domácí

Chile Donkey.jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď: koňovití (Equidae)
Rod: kůň (Equus)
Druh: osel africký (Equus asinus)
Trinomické jméno
Equus asinus f. domestica

Osel domácí (Equus asinus f. domestica) je společně s koněm jediný domestikovaný lichokopytník. Byl domestikován dříve než kůň. Zkříží-li se osel s klisnou vznikne neplodná mula podobající se spíše koni. Zkřížením oslice s hřebcem vznikne mezek, který se podobá více oslovi. Divokým předkem osla domácího je africký osel núbijský a somálský, jež jsou již skoro vyhubeni. Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Hřebec dosahuje v průměru kolem 122 centimetrů výšky v kohoutku, samice přibližně 115 centimetrů. Osel domácí má šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na hřbetě a s bílým břichem.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Osel domácí je býložravec. Kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinou potravu, osli dokonce okusují dřevo. Před domestikací se živili často jen různými druhy suchých travin a keřů.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta. Asi po 11 měsících oslice rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém roce má normální velikost, plnou sílu má ale až v třetím roce. Když se zkříží osel s klisnou vznikne mula, zkřížením oslice a koně vznikne mezek. Mula je pro svou větší velikost a sílu užitečnější než mezek a je proto častěji chována.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Osel domácí je používán zejména jako soumar, tj. k nošení břemen. Velká plemena, například osel poitouský dokáží unést i 300 kilogramů. Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě. Kromě své síly poskytuje člověku i mléko a maso. Oslí mléko je výživnější než kravské a egyptská panovnice Kleopatra VII. se v oslím mléku koupala pro udržení hladké pleti. V Srbsku a v Itálii se z oslího mléka vyrábí sýry, pokládané za delikatesu, jejich cena je však značně vysoká. Oslí maso se požívá hlavně v Číně (zejména oblast Sin ťiang), v některých zemích Afriky a malé míře i v Itálii. Údajně se přidává do nejkvalitnějších druhů uherského salámu. Z oslí kůže se v minulosti vyráběly některé druhy pergamenu a šagrénu. Významné je využití osla pro křížení s koněm, jímž se produkují hybridi, zvaní mula a mezek. Existují plemena oslů, která jsou chována jen za tímto účelem - např. poitouský osel ze západní Francie. Častěji bývají chovány muly, které vynikají silou, odolností a nenáročností. Mezek se chová méně často, protože bývá menší a výkonností se podobá oslu.

Příbuzné druhy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]