Mula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Mula

Maultier grau.jpg
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď: koňovití (Equidae)
Rod: kůň (Equus)
Druh: E. caballus + asinus
Binomické jméno
Equus mulus
Linnaeus, 1758

Mula, zvaná též mul (Equus caballus x Equus asinus) je mezidruhový kříženec (hybrid) samce osla se samicí koně. Potomci tohoto mezidruhového křížení jsou obecně neplodní. Výjimečně se objevují zpochybňované zprávy o plodných samicích mul, ale dosud nebyl potvrzen ani jediný případ plodného samce. I přesto se ve většině zemí mulí samci kastrují z důvodu větší bezpečnosti práce s nimi. [1] Velikostí většinou odpovídají své matce - klisně, zbarvení záleží na kombinaci genů obou rodičů, mění se tedy případ od případu. [2] Po oslu dědí většinou hlas, mohutnější hlavu, dlouhé uši, štíhlejší končetiny, malá úzká kopyta, krátkou hřívu a ocas u kořene porostlý jen krátkou srstí. V realitě ale není možné rozlyšit mulu od mezka podle vzhledu, přesně to můžeme říct pouze, pokud známe oba rodiče. Při hybridizaci nikdy není možné zaručit, který rodič bude u potomka vzhledově převažovat. Zastoupení samců a samic je u mul totožné s ostatními savci, populace je tedy vyvážená. [3] Umíněnost[1] muly je podobně jako u osla dána jejím dobrým odhadem vlastních sil a možností a odmítnutím poslušnosti při překročení jejich mezí.[4] Jejich inteligence, schopnost dedukce a individualismus je, stejně jako u oslů, často mylně zaměňována za tvrdohlavost či neposlušnost. Je ceněna pro svou nenáročnost na potravu, vytrvalost a dobráckost, jistý krok v krkolomném terénu, nelekavost, a rovněž pro sílu a odvážnost, kterou zdědila po matce.[2] Díky lepším konstitučním vlastnostem se na rozdíl od mezka uplatňuje jako jezdecké zvíře[5] a jelikož unese náklad až 150 kg těžký, je rovněž velmi výhodná jako soumar v horách a na těžko schůdných stezkách.[6]

Chov mul probíhal již ve starověku, roku 580 př. n. l. se například na olympijských hrách konaly závody na mulách.[2] Kvůli klidu a vytrvalosti se v antickém Římě k tahu pohřebních vozů používaly jen muly, což mělo starou tradici – pohřební vůz Alexandra Makedonského táhlo z Babylónu až do Alexandrie více než 60 mul. Lehčí muly se dobře uplatňovaly jako jezdecká zvířata v římské poště a římská armáda je využívala k tahu i jako soumary.[7][1] Byly využívány i na bojištích 1. světové války.[1] Velkou důležitost mají muly v Jižní Americe a v Etiopii.[3][2] Nejkvalitnější tažné muly se chovají ve Francii v oblasti Poitou, kde vznikají křížením chladnokrevných klisen s velkými, chlupatými poitouskými osly. Mezi jezdeckými mulami vynikají arabská a severoafrická plemena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d CARAS, Roger A.. Zvířata, která změnila člověka. Praha : Rybka Publishers, 1999. ISBN 80-86182-25-8. Kapitola Mula, s. 159–160.  
  2. a b c d BREHM, Alfred. Brehmův život zvířat. Díl IV. Ssavci, svazek III. Praha : Josef Hokr, [1938–1941?]. Kapitola Mul. Mezek, s. 643–649.  
  3. a b Ottův slovník naučný. Díl 17., Median-Navarrete. Praha : J. Otto, 1901. Heslo Mezek, s. 236.  
  4. HANZÁK, Jan, a kol. Světem zvířat. 2., opravené a rozšířené vyd. Díl III–Domácí zvířata. Praha : Albatros, 1977. Kapitola Kříženci osla s koněm, s. 91.  
  5. Encyklopedie Diderot: Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 3, m/r. Praha : Diderot, 1997. ISBN 80-85841-35-5. Heslo mula, s. 209.  
  6. HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. 3. vyd. Díl I–Savci. Praha : Albatros, 1975. Kapitola čeleď koňovití, s. 403.  
  7. HANZÁK, Jan, a kol. Světem zvířat. 2., opravené a rozšířené vyd. Díl III–Domácí zvířata. Praha : Albatros, 1977. Kapitola Kříženci osla s koněm, s. 88–89.  

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]