Soumar

Soumaři se soumary

Soumar, někdy též soumař je z němčiny pocházející označení pro dopravce na starověkých a středověkých obchodních cestách vedoucích přes Alpy a z Alp do střední Evropy, který převážel náklad pomocí různých zvířat. V češtině se pojem soumar užívá i pro soumarské zvíře nosící náklad – nejčastěji pro koně, osla, mezka, mulu, velblouda.

Etymologie

Slovo soumar pochází z německého Säumer, v rakouské němčině Samer. Saum znamená okraj. V originále slovo Säumer označuje člověka, který vodil, pronajímal či vlastnil zvířata nosící náklad. Samotné zvíře je označováno Saumtier.

Činnost soumarů

Soumaři byli většinou sedláci, kteří zboží přepravovali za odměnu ve vlastní režii nebo ve službách velkoobchodníků. Z bezpečnostních důvodů se sdružovali do karavan, případně je doprovázeli ozbrojenci. Karavany putovaly po celý rok, ale hlavní sezóna byla v době po skončení žní. Soumaři přepravovali především sůl, drahé látky, jižní plody, koření a víno, obilí, slad, med, chmel, vlnu, kůže, pivo a další především potravinářské produkty. Zboží přepravovali na hřbetech soumarských koní, případně mezků a mul. Denně urazili 25–30 km, nocovali v k tomu účelu zbudovaných sídlištích. Soumaři přepravovali zboží například na Zlaté stezce.

Soumarská zvířata

Osel se využíval od nejstarších dob zejména v celém okruhu Středozemního moře, též v Súdánu, Jižní Africe a severní Číně. Unese 60 až 80 kg, je nenáročný na stravu a pití, hodí se do suchých krajin.

Kůň potřebuje lepší stravu a více vody k pití než osel, ale je rychlejší, dokáže přeplavat řeky a unese větší náklad než osel, větší plemena koní až 150 kg.

Mula se využívala hojně ve Středomoří i v Číně. Unese tolik co kůň, ale je pomalejší. Hodí se lépe pro suché podnebí.

Velbloud je předním soumarským i jezdeckým zvířetem v oblasti pouští a stepí. Velbloud jednohrbý unese 200 kg, velbloud dvouhrbý unese 270 kg i více, ale je pomalejší a méně vytrvalý.

Lama byla dříve využívána v Andách. Unese nejvýše 50 kg a má malý denní výkon.

Jak je nákladním i jezdeckým zvířetem v Tibetu a Bhútánu, unese 150 kg, na kratší vzdálenost ale až 300 kg, je nenáročný na potravu, ale značně pomalý. Užívá se rovněž kříženců jaka s turem domácím, známých jako dzo, kteří jsou ještě silnější, ale méně odolní vůči zimě.

Kozy, a především ovce byly využívány v Tibetu na zvláště neschůdných horských cestách. Může se jim naložit břemeno nejvýše 10 až 15 kg.

Sob slouží většinou jako tažné zvíře, obyvatelé sibiřské tajgy, především Evenkové, ho ale v letním období užívají i jako soumara, unese kolem 50 kg.

Slon indický unese ze všech soumarských zvířat největší náklad, až 500 kg. Za den neurazí ale více než 30 km. V minulosti se využíval i v indické armádě k dopravě děl.

V této kapitole uvedený popis používaných soumarských zvířat, jejich nosnost i teritorium, kde byla využívána, byl publikován v roce 1923, kdy bylo využívání soumarských zvířat rozšířenější, než dnes, a může se od současných reálií lišit.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu soumar na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Soumar v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo soumar ve Wikislovníku