Mechtilde Lichnovská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mechtilde Lichnovská
Mechtilde Fürstin Lichnowsky, Spezialaufnahme 1912.jpg
Narození8. března 1879
Schönburg
Úmrtí4. června 1958 (ve věku 79 let)
Londýn
Povoláníbásnířka a spisovatelka
Tématapoezie
OceněníLiteraturpreis der Stadt München (1953)
Manžel(ka)Karel Max Lichnovský (1904–1928)
Sir Ralph Peto (1937–1945)
DětiPrince Wilhelm Lichnowsky[1]
Countess Leonore Lichnowsky[1]
Count Michael Lichnowsky[1]
RodičeMaximilian Graf von Arco-Zinneberg[1] a Olga Baronin von Werther[1]
PříbuzníCountess Christiane Lichnowsky[1], Prince Felix Lichnowsky[1] a Countess Luci Lichnowsky[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mechtilde Christiane Lichnovská (8. března 1879, Pocking, Dolní Bavorsko4. dubna 1958, Londýn), celým jménem Mechtilde Christiana Maria zu Arco Zinnenberg Lichnowski, byla německá spisovatelka a hudební skladatelka, manželka knížete Karla Maxe Lichnovského.[2].

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mechtilde Lichnovská s dětmi, Londýn 1912
Přírodní rezervace Dařenec - informace o Mechtilde Lichnovské

Mechtilde se narodila jako třetí z devíti dětí, jejími rodiči byli hrabě Maximilián von und zu Arco-Zinneberg a jeho manželka baronka Olga von Werther. Byla praprapravnučkou císařovny a královny Marie Terezie. Dětství prožila v rodovém zámku Schönburg v Rottalu, poté absolvovala klášterní školu v Riedenburgu[3]. Roce 1901 se zasnoubila s Angličanem Ralphem Hardingem Peto, avšak rodina byla proti a sňatek jí nepovolila. Snoubenec nebyl šlechtického původu. V roce 1904 si vzala knížete Karla Maxe Lichnovského. Manželé žili se svými třemi dětmi v hornoslezských statcích v Chuchelné, Hradci nad Moravici a Krzyżanowicích.

V letech 1912–1914 žila se svým manželem v Londýně, kde byl německým velvyslancem. Udržovala úzké kontakty se spisovateli Carlem Sternheimem, Frankem Wedekindem a Rudyardem Kiplingem, dále s divadelním režisérem Maxem Reinhardtem a vydavatelem Kurtem Wolffem. Její manžel se po vypuknutí první světové války stáhl z politiky. Mechtilde se věnovala své literární činnosti (novely, divadelní hry, eseje a novinové články). Skládala hudbu, napsala například klavírní sonátu, také kreslila[4]. Vedla společenský a hudební salón. Hosty na jejich zámku v Hradci nad Moravici byli například: Karl Kraus, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Siegfried Jacobsohn nebo Oskar Kokoschka[3][5], který ji roku 1916 portrétoval[6].

Pamětní deska iniciativy německých a rakouských spisovatelů proti nacismu, konané roku 1933 v jejich exilu v Sanary-sur-Mer

Byla sběratelkou umění, zejména obrazů Pabla Picassa, které rozšířily zámecké sbírky v Chuchelné. Od 20. let žila sama nonkonformním životem nezávislé umělkyně buď v Berlíně, nebo u své sestry v Mnichově, nebo ve Francii v Cote d'Azur. Spřátelila se například s filozofem Hermannem Kayserlingem nebo se spisovatelem Karlem Sternheimem. V roce 1928 její manžel zemřel. V roce 1933 se v Provenci v letovisku Sanary-sur-Mer zúčastnila iniciativy syndikátů německých a rakouských spisovatelů, který odsoudil německý nacismus[7]. V roce 1937 se provdala za svou dávnou lásku, britského důstojníka Ralpha Herdung Peta.[5] Získala britské občanství. Ještě před vypuknutím druhé světové války pobývala v nacistickém Německu, proto se nemohla vrátit zpět a válku prožila na panstvích nejstaršího syna. Její druhý manžel zemřel v roce 1945 před jejím návratem do Londýna. Setkala se opět se Sidonií Nádhernou, o níž napsala ve svých vzpomínkách. V Londýně žila až do své smrti v roce 1958.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1949 byly její tvorba a občanské postoje v Německu ceněny, ale do Mnichova se nevrátila.

  • Byla přijata za členku Akademie krásných umění v Mnichově (Akademie der schönen Kunst in München)
  • Byla pozvána do Německé akademie pro jazyk a poezii (Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung) a do Bavorské akademie pro poezii (Bayerische Akademie der Dichtung)
  • V roce 1953 získala literární cenu města Mnichova.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V letech 1901–1958 bylo vydáno 15 románů, příběhy o zvířatech, fejetony, vzpomínky a 2 hry. Některé tituly byly velmi populární, např. autobiografický román Der Lauf der Asdur vyšel v letech 1936–1982 desetkrát. Několik titulů bylo přeloženo do angličtiny, norštiny, italštiny a finštiny a několik povídek do češtiny. [8]

  • Götter, Könige und Tiere in Ägypten, Lipsko (1914),
  • Ein Spiel vom Tod, Lipsko (1915),
  • Bett Gott, Lipsko (1918),
  • Der Kinderfreund, Berlín (1919),
  • Geburt, Berlín (1921),
  • Der Kampf mit dem Fachmann Vienna (1924),
  • Halb & Halb, Vídeň (1927),
  • Zoo Das Rendezvous im Zoo (Querelles d'amoureux), Vídeň (1928),
  • An der Leine, S. Fischer Verlag (1930)
  • Deläide, Berlín (1935),
  • Das rosa Haus, Hamburk (1936),
  • Der Lauf der Asdur, Vídeň (1936),
  • Gespräche in Sybaris. Tragödie einer Stadt in 21 Dialogen , Vídeň (1946),
  • Zum Schauen bestellt, Esslingen (1953),
  • Kindheit, Berlín (1934),
  • Heute und vorgestern, Vídeň (1958)

Další zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V přírodní rezervaci Dařenec (Vřesina, okres Opava) existuje Mechtildin dub a Mechtildin bludný balvan jako upomínka na Mechtilde Lichnovskou.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Zčásti V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mechtilde Lichnowsky na polské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Mechtilde Lichnowsky: Bůh se modlí. Olomouc [online]. 2015-03-28 [cit. 2020-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online. 
  4. Reportáž radia Bayern 2: [1]
  5. a b Hradecký slunovrat [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. Zámecká galerie v Hradci nad Moravou [2]
  7. [3]
  8. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. Pětisetletý Mechtildin dub u Hlučína na severní Moravě býval cílem milenců. Ostrava [online]. 2014-10-21 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (česky) 

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Michaela Karl: Mechthild Lichnowsky: Die kluge Fürstin. In: Bayerische Amazonen – 12 Porträts. Pustet, Řezno 2004 .
  • "Verehrte Fürstin!" Karl Kraus und Mechtilde Lichnowsky, Briefe und Dokumente 1916-1958; editoři Friedrich Pfäfflin a Eva Dambacher, spolupráce Volker Kahmen. Wallstein Verlag Göttingen, 2001; 256 stran, ISBN 978-3-89244-476-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]