Přeskočit na obsah

Karel Max Lichnovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Max Lichnovský
Kníže Karel Max Lichnovský (1912)
Kníže Karel Max Lichnovský (1912)
6. kníže Lichnovský z Voštic
Ve funkci:
18. října 1901 – 27. února 1928
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceKarel Lichnovský z Voštic
NástupceWilhelm von Lichnowsky
Německý velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1912 – 1914
PanovníkVilém II. Pruský
Německý velvyslanece v Rakousko-Uhersku
Ve funkci:
1902 – ?
PanovníkVilém II. Pruský
Stranická příslušnost
ČlenstvíFreikonservative Partei
Narození8. března 1860
Křižanovice
Pruské královstvíPruské království Pruské království
Úmrtí27. února 1928 (ve věku 67 let)
Chuchelná
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKaple svatého Kříže, hrobka rodiny Lichnovských
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
ChoťMechtilda Kristiana z Arco-Zinnebergu (od 1904)
RodičeKarel Maria Lichnovský z Voštic a Marie z Croÿ
DětiVilém Lichnovský z Voštic
Leonora Lichnovská z Voštic
Michael Lichnovský z Voštic
PříbuzníKristiana Lichnovská z Voštic[1], Felix Lichnovský z Voštic[1] a Lucie Lichnovská z Voštic[1] (vnoučata)
SídloHradec nad Moravicí
Zaměstnánídiplomat
Profesediplomat a politik
Oceněníkomtur 2. třídy Řádu Albrechtova
CommonsKarl Max von Lichnowsky
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Max Lichnovský z Voštic (německy Karl Max von Lichnowsky, 8. března 1860 Kreuzenort, dnes Krzyżanowice, Horní Slezsko, Prusko – 27. února 1928[2] Chuchelná, Československo) byl slezský šlechtic, německý diplomat a od roku 1912 do roku 1914 německý velvyslanec ve Velké Británii.[3] Byl členem horní komory pruského parlamentu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Benz 21/50 HP, postavený v roce 1914 (na zakázku od karosářské firmy Josef Neuss v Berlíně-Halensee pro Karla Maxe Lichnovského)

Karel Max Lichnovský pocházel ze slezsko-moravské šlechtické rodiny Lichnovských z Voštic. Jeho rodiči byli kníže Karel Lichnovský z Voštic a Marie z Croÿ.

Nejprve vstoupil pruské armády, během krátkého období se však rozhodl Karel Max Lichnovský vyměnit armádu za diplomatické služby. Od roku 1885 pracoval jako atašé na londýnské ambasádě. Poté postupně pracoval v diplomatických službách ve Stockholmu, Konstantinopoli, Drážďanech, Bukurešti.

V roce 1902 se stal německým velvyslancem v Rakousku-Uhersku. V roce 1912 byl jmenován velvyslancem ve Velké Británii. V Londýně usiloval o rovnováhu mezi Německým císařstvím a Velkou Británií a doporučil opatrný postup při podpoře Rakousko-Uherska v době Červencové krize. Doporučoval, aby se Velká Británie stala prostředníkem ve sporech mezi Rakouskem a Srbským královstvím, které nastaly následkem atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Jeho doporučení však nepodporovali německý císař Vilém II. a kancléř Theobald von Bethmann Hollweg. S vypuknutím první světové války byl odvolán a vrátil se do Německa. Aby ospravedlnil svůj postoj, napsal v roce 1916 soukromou brožuru s názvem Moje mise, která popisovala důvody jeho jednání v Londýně. V brožuře obviňoval německou vládu, že pro odvrácení války nic neučinila. Tato brožura se šířila ve vyšší společnosti. Později byla přejmenována na Lichnovského memorandum a proti jeho vůli zveřejněna. V roce 1917 byl vyloučen z horní komory pruského parlamentu a odešel z aktivní politiky.[4]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1904 se oženil s hraběnkou Mechtildou Christianou Marií z Arco-Zinnebergu. Po svatbě manželé žili na zámcích v Hradec nad Moravicí a Chuchelná. Provozovali také společenský salón v Berlíně, kde v roce 1908 zakoupili dům v Buchenstrasse.

Z manželství se narodily tři děti: Vilém (Wilhelm; 1905–1975), Leonore (* 1906) a Michael (* 1909).

Spisy

[editovat | editovat zdroj]
  • Domýšlivost či vůle?
  • Memorandum prince Lichnovského. Moje londýnská mise 1912–1914. Publikováno skupinou přátel míru. Berlín 1918 ( online ).
  • Na cestě do propasti. Londýnské zprávy, vzpomínky a další spisy. 2 vols. Drážďany 1927.[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Max von Lichnowsky na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Die kleine Enzyklopädie, Encyclios-Verlag, Zürich, 1950, Band 2 Seite 49
  3. ↑ Karel Maxmilián Lichnovský - Turistické informační centrum Hradec nad Moravicí. www.ichradec.cz [online]. [cit. 2020-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-30. 
  4. ↑ a b LICHNOVSKÝ Karel Max - Viditelny-Macek.cz. viditelny-macek.cz [online]. [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JUNG, Jiří: Lichnovští z Voštic a jejich sběratelské a stavební aktivity v letech 1848–1928; Ostravská univerzita, Ostrava, 2017; 303 s. ISBN 978-80-7464-917-2
  • JUNG, Jiří: Chuchelná-Berlín. Kulturní a společenské styky Karla Maxe knížete Lichnowského a jeho ženy Mechtildy s berlínskou společností v první třetině 20. století in: Šlechtic v Horním Slezsku; Ostravská univerzita, Ostrava, 2011; s. 303–326 ISBN 978-80-7368-936-0
  • Klaus Lindner: Karl Maximilián kníže Lichnowsky (1860–1928). In: Joachim Bahlcke (ed.): Slezské obrázky života. Svazek 9, Insingen 2007, ISBN 978-3-7686-3506-6, s. 305–315.
  • UHLÍŘ, Dušan: Rodina knížat Lichnovských z Voštic mezi Vídní a Berlínem in: Šlechtic v Horním Slezsku; Ostravská univerzita, Ostrava, 2011; s. 289–302 ISBN 978-80-7368-936-0

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Max_Lichnovský&oldid=24121991“