Maximilián Saský (1870–1951)
Princ Maxmilián | |
---|---|
Úplné jméno | německy: Maximilian Wilhelm August Albert Karl Gregor Odo česky: Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto |
Narození | 17. listopadu 1870 Drážďany, Saské království, Severoněmecký spolek |
Úmrtí | 12. ledna 1951 (ve věku 80 let) Fribourg, Kanton Fribourg, Švýcarsko |
Rod | Wettinové |
Otec | Jiří Saský |
Matka | Infantka Marie Anna Portugalská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Princ Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto Saský, vévoda saský (německy: Maximilian Wilhelm August Albert Karl Gregor Odo; 17. listopadu 1870, Drážďany – 12. ledna 1951, Fribourg), byl člen albertinské větve rodu Wettinů a katolický kněz.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto Saský se narodil v Drážďanech, hlavním městě Saského království, jako sedmé z osmi dětí prince Jiřího Saského a infantky Marie Anny Portugalské. Narodil se s tituly prince a vévody saského s oslovením Královské Výsosti. Mezi jeho sourozenci byli poslední saský král Fridrich August III. a princezna Marie Josefa, matka posledního rakouského císaře Karla I.
Kněžství
[editovat | editovat zdroj]Dne 26. července 1896 se princ Maxmilián rozhodl přes počáteční odpor své rodiny studovat kněžství a následně byl vysvěcen na kněze.[1][2] Poté co se stal knězem se vzdal nároku na saský trůn a také vyjádřil odhodlání odmítnout apanáž, na kterou měl od Saského království nárok.[3][4]
Profesor
[editovat | editovat zdroj]V lednu 1899 princ Maxmilián promoval jako doktor teologie na Würzburské univerzitě.[4] Pracoval jako pastor v kostele v Norimberku a 21. srpna 1900 přijal místo profesora kanonického práva na Freiburské univerzitě.[5][6]
Koncem roku 1910 vyvolal kontroverzi tím, že v církevním periodiku publikoval článek o spojení východní a římské církve. Tvrdil, že by se mělo upustit od šesti dogmat, aby se usnadnil návrat Východu do katolické církve. Po vydání článku zašel za papežem Piem X., aby mu to vysvětlil, a jako výsledek schůzky souhlasil se stažením článku a podepsal prohlášení, že uznává chyby v něm. Bylo oznámeno, že obnovil svou plnou a bezpodmínečnou přilnavost k doktrínám katolické církve.[zdroj?]
Válka
[editovat | editovat zdroj]Během první světové války sloužil princ Maxmilián jako armádní kaplan. V této funkci se staral o raněné vojáky, udílel pomazání umírajícím a sloužil mši pod ostřelováním. Oblíbili si ho francouzští váleční zajatci, protože se věnoval také jejich blahu. Využil také mezinárodní úřad v Ženevě, aby posílal zprávy rodinám francouzských vězňů.[7]
Po porážce Německého císařství byl jeho bratr král Fridrich August III. nucen abdikovat, protože monarchie byla zrušena.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Princ Maxmilián zemřel ve švýcarském Fribourgu jako poslední žijící vnouče královny Marie II. a krále Ferdinanda II. Portugalského a poslední pravnouče Petra IV. Portugalského a I. Brazilského.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Saské království: Rytíř Řádu routové koruny[8]
- Pruské království: Rytíř Řádu černé orlice[8]
- Bádenské velkovévodství: Rytíř Domácího řádu věrnosti, 1908[9]
- Bavorské království: Rytíř Řádu sv. Huberta, 1898[10]
- Sasko-Výmarsko-Eisenašsko: Velkokříž Řádu bílého sokola, 1890[11]
- Rakousko-Uhersko: Velkokříž Řádu sv. Štěpána, 1891[12]
Předkové
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Maximilian of Saxony (1870–1951) na anglické Wikipedii.
- ↑ A Prince Ordained A Priest. The New York Times. 1896-07-26, s. 1. (anglicky)
- ↑ Knowledge Means Peace. The New York Times. 1896-07-19, s. 4. (anglicky)
- ↑ Prince as Priest in London. The West Australian. 1896-10-23, s. 9. (anglicky)
- ↑ a b An Unruly German Press. The New York Times. 1899-01-29, s. 17. (anglicky)
- ↑ Object to Prince-Evangelist. The New York Times. 1900-11-13, s. 5. (anglicky)
- ↑ Saxon Prince a Professor. The New York Times. 1900-08-22, s. 6. (anglicky)
- ↑ Peace of the World. The New York Times. 1915-02-28, s. SM3. (anglicky)
- ↑ a b Justus Perthes, Almanach de Gotha (1923) p. 109
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Großherzogtum Baden (1910), "Großherzogliche Orden" p. 41
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Königreich Bayern (1908), "Königliche Orden" p. 9
- ↑ Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1900), "Großherzogliche Hausorden" p. 16 Archivováno 6. 9. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ "A Szent István Rend tagjai". tornai.com [online]. [cit. 2022-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-22.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilián Saský na Wikimedia Commons
- Díla od prince Maxmiliána Saského nebo o něm na Internet Archive