Mathilde Pauline Nostitz-Rieneck

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mathilde Pauline Nostitz-Rieneck
Pauline Nostitz-Rieneck (cca 1840)
Pauline Nostitz-Rieneck (cca 1840)
Rodné jménoMathilde Pauline des Grantes
Narození1801
Zinnitz
SaskoSasko Sasko
Úmrtí9. července 1881 (ve věku 79 nebo 80 let)
Merano
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnostněmecko-švýcarská
Povolánícestovatelka, spisovatelka
ChoťJan Vilém Helfer
Josef Dětmar Nostic-Rieneck
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mathilde Pauline Nostitz-Rieneck (provdaná von Helfer, rozená des Grantes, 1801 Zinnitz – 9. července 1881 poblíž Merana) byla německo-rakouská šlechtična, cestovatelka, majitelka plantáží v jihovýchodní Asii, feministka, spisovatelka, amatérská bioložka a etnoložka, manželka cestovatele a etnologa Jana Viléma Helfera. V letech 1835 až 1840 absolvovala se svým manželem cestu přes Blízký a Střední východ do Barmy v jihovýchodní Asii, kde se po jeho dramatickém úmrtí při výpravě na Andamanské ostrovy pokoušela sama podnikat. Po návratu do Evropy se provdala do rodu Nosticů a posléze asijský pobyt literárně zaznamenala.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se pravděpodobně na zámku Zinnitz v Lužici. Byla dcerou statkáře, její předkové pocházeli ze Švýcarska[p 1] a na zámku se posléze usídlili.[p 2] Získala dobré soukromé vzdělání.

Okolo roku 1832 se v Hamburku seznámila s o devět let mladším Janem Vilémem Helferem, česko-německým medikem pražské Ferdinandovy univerzity a nadšeným entomologem, který zde pobýval na prázdninové cestě.[p 3] Helfer ve studiích pokračoval ve Vídni a Pavii; doktorát medicíny a chirurgie získal v Pavii v listopadu 1832. Z existenčních důvodů pak doprovázel roku 1833 bohatou anglickou rodinu po Itálii a na Maltu. Sám pak pokračoval v cestě návštěvou Sicílie a severní Afriky. Při zpáteční cestě Francií svou budoucí manželku navštívil v Dieppe. Protože obdržel zprávu o tom, že se stane poručníkem sourozenců, musel se vrátit do Prahy a o ruku ji požádal písemně po návratu do Čech.

Manželství a cesta do Iráku[editovat | editovat zdroj]

Bagdád v roce 1834

Dne 24. června 1834 se v Drážďanech uzavřeli sňatek a usadili se v Praze, kde Jan Helfer počal vykonávat lékařskou praxi. Toužil však po cestování a Pauline se jej rozhodla následovat. K realizaci dopomohla také část Paulina rodinného jmění. Dne 17. dubna 1835[p 4] opustili novomanželé Prahu a vydali se na cesty.[1] Cestovali přes Vídeň do Terstu a odtud lodí do Smyrny, kam dorazili v červnu 1835; zde Helfer působil jako lékař.

Dva muži, kteří se vydávali za afghánské prince, ale později se projevili jako podvodníci, nabídli manželům Helferovým spolucestu lodí do Bejrútu a ti Smyrnu opustili 29. srpna 1835. Z Bejrútu pokračovali manželé Helferovi do Sýrie – Latákie a Aleppa.

Při cestě do Iráku z Aleppa do Bireciku na Eufratu cestovali s britským plukovníkem Francisem Rawdonem Chesneyem (1789-1872), který zde řešil zajištění paroplavby po Eufratu a tim spojení s Perským zálivem a Indií. Dr. Helfer se jako lékař stal vítanou posilou anglického tábora, kde byly montovány parníky Eufrat a Tigris. Po ukončení montáže pozval plukovník Chesney manžele Helferovy, aby se zúčastnili plavby po Eufratu. Parníky vypluly 18. března 1836 a po problémech a ztroskotání jedné z lodí dorazili 18. června do Basry.

Pobyt v Indii a Barmě[editovat | editovat zdroj]

Dr. Helfer zamýšlel si otevřít lékařskou praxi v íránském Búšehru (anglicky Bushire). Pauline zde však opakovaně napadli místními šíity a manželé Persii opustili; přesídlili do indické Kalkaty. Doporučení plukovníka Chesneyho pomohlo v Kalkatě Helferovi k přijetí za úředníka Východindické společnosti; ta ho pověřila průzkumem oblasti Tenaserim v Barmě; tam i s manželkou odplul 21. ledna 1837 a usadili se spolu v Mawlamyine (tehdy Moulmein). Manželé Helferovi od roku 1838 žili v Mergui (dnes Myeik), kde založili kokosové a kávovníkové plantáže. I zde pokračoval Helfer v průzkumných cestách. V Barmě se mu podařilo najít ložiska železné rudy, cínu a kamenného uhlí.

Dr. Helfer se rozhodl prozkoumat Andamanské ostrovy, kde jeho výprava zakotvila v lednu 1840. Při návštěvě jednoho z ostrovů vystoupili členové výpravy na břeh beze zbraní, aby nevzbudili pocit nedůvěry. Napadli je však domorodci ozbrojení kopími, luky a šípy. Výprava se zachránila plaváním k lodi, pouze Helfera zasáhl otrávený šíp a jeho tělo se nikdy nenašlo. Po manželově smrti se Pauline. neúspěšně pokoušela zachovat plantáže v Mergui.

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

Protože sňatkem získala měšťanské právo v Praze, navrátila se do Čech. Při předávání sbírek zesnulého manžela Českému muzeu se seznámila s tehdejším presidentem Muzea hrabětem Josefem Dětmarem Nosticem-Rieneckem.[2] Za něj se roku 1844 v Drážďanech provdala. Manželé Nosticovi žili na svém panství Schöndorf (dnes Frumuseni v Rumunsku), v tehdy uherském Banátu.[3]

Podruhé ovdověla v roce 1871. Od roku 1879 žila Pauline Nosticová ve své vile v tehdy rakouském Tyrolsku u Merana.

Mathilde Pauline Nostitz-Rieneck zemřela 9. července 1881.[4][5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Písemná pozůstalost po J. V. Helferovi[editovat | editovat zdroj]

Manželka Pauline, která redigovala vydání níže uvedené knihy, uvedla v předmluvě k anglickému vydání, že většina písemné pozůstalosti Jana Helfera byla zničena při ztroskotání parníku Tigris 21. 5. 1836 nebo ztracena při dopravě pozůstalosti z Indie. Popis cest vyšel proto (včetně citací z Helferových deníků) v její redakci a s jejími doplňky, nejprve německy a následně anglicky:

  • Johann Wilhelm Helfer’s Reisen in Vorderasien und Indien (německy, Cesty Jana Viléma Helfera do Přední Asie a Indie, vydala Paulina Nostitzová, Lipsko, 1873, nově vydáno Berlín, Trafo, 2004)
  • Travels of Doctor and Madame Helfer in Syria, Mesopotamia, Burmah and other lands (anglicky, Cesty doktora Helfera a paní Helferové…, Londýn, 1878)[6][7]

Odkaz Českému muzeu[editovat | editovat zdroj]

Jak uvádí Časopis českého muzea, odkázal Jan Helfer ve své poslední vůli této instituci své sbírky již před odjezdem do Indie, roku 1835. Jen pražská sbírka představovala asi pět a půl tisíce druhů hmyzu.[8] Sbírky se pak rozmnožily o exempláře získané pobytem na Středním východě a v Indii, které Muzeu předala Helferova manželka Pauline. Helferovy entomologické sbírky z Barmy jsou dodnes součástí sbírek entomologického oddělení Národního muzea.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Děd generálmajor Philipp Ludwig Siegmund Bouton des Granges se narodil 1731 ve švýcarském kantonu Vaud (Waadt)
  2. ↑ Literatura obvykle uvádí, že rod des Granges pocházel z Francie.
  3. ↑ Jiný zdroj nesprávně uvádí, že se seznámili v Itálii.[1]
  4. ↑ Datum podle Pauliny Helferové. Jiné zdroje uvádějí, že se tak stalo 17. března.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Philipp Ludwig Siegmund Bouton des Granges na německé Wikipedii a Francis Rawdon Chesney na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ženy vynikající ve vědách. Ženské listy. 1. 12. 1875, s. 192. Dostupné online. 
  2. ↑ Nosticové. www.clubcc.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ Schöndorf in Banat (německy)
  4. ↑ Gräfin Pauline v. Nostitz (německy). Das Vaterland. 17. 7. 1881, s. 4. Dostupné online. 
  5. ↑ Literatur Port: Pauline Gräfin Nostitz (německy)
  6. ↑ NOSTITZ, Pauline. Travels of Doctor and Madame Helfer... (Díl 1). London: Bentley and Son, 1876. Dostupné online. 
  7. ↑ NOSTITZ, Pauline. Travels of Doctor and Madame Helfer... (Díl 2). London: Bentley and Son, 1876. Dostupné online. 
  8. ↑ Jednání Společnosti. Časopis českého Museum. 4/1843, s. 617. Dostupné online. 
  9. ↑ Entomologické oddělení Národního muzea/Sbírky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mathilde_Pauline_Nostitz-Rieneck&oldid=22317974“