Přeskočit na obsah

Mořic Pálffy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Móric Pálfi)
Mořic Pálffy z Erdődu
Místodržitel v Uhrách
Ve funkci:
6. listopadu 1861 – 18. července 1865
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý politik
Narození12. července 1812
Červený Kameň
Úmrtí14. září 1897 (ve věku 85 let)
Łańcut
ChoťPavlína Wilczková
RodičeFrantišek Pálffy z Erdődu a Marie Josefa Terezie Erdődyová z Monyorókeréku a Monoszló
DětiJan Pálffy z Erdődu
Gizella Pálffy
József Pálffy
PříbuzníJosef Pálffy z Erdődu (sourozenec)
Pavel Pálffy z Erdődu[1] (vnuk)
Profesepolitik a důstojník
CommonsMóric Pálffy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořic hrabě Pálffy z Erdődu (maďarsky Erdődi gróf Pálffy Móric, německy Moritz Graf Pálffy von Erdöd, slovenským pravopisem Pálfi[2], 12. července 1812, Červený Kameň – 14. září 1897, Kaltenleutgeben) byl uherský šlechtic, rakouský generál a politik. Od mládí sloužil v armádě, v době revoluce v Uhrách v letech 1848–1849 proslul jako nekompromisní stoupenec Habsburků. Ve vojsku nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1859) a v letech 1861–1865 byl místodržitelem v Uherském království.[3] Aktivní kariéru zakončil jako zemský velitel na Moravě (1865–1867).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Portrét z roku 1890 (sbírky muzea na hradě Červený Kameň)

Pocházel ze starého šlechtického rodu Pálffyů, patřil k linii sídlící na hradě Červený Kameň (maďarsky Vörösko, německy Biebersberg)[4], zde se také narodil a při křtu obdržel jména Maria Mauritius Carolus Ernestus Fidelis Henricus. Byl druhorozeným synem hraběte Františka VI. Pálffyho (1785–1841) a jeho manželky Marie Josefy, rozené hraběnky Erdödyové (1788–1813). Od mládí sloužil v armádě, kterou dočasně opustil v roce 1847 v hodnosti kapitána, mezitím byl v roce 1843 jmenován c. k. komořím.[5] V letech 1847–1848 vedl správu prešpurské župy, kde zároveň Pálffyové užívali dědičný titul vrchního župana. Do vojska vstoupil znovu v revolučním roce 1848 a prosadil se jako rozhodný stoupenec Habsburků proti maďarským povstalcům. Bojoval nejprve pod velením maršála Windischgrätze, poté byl pobočníkem generála Haynaua. V roce 1849 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 1. husarského pluku.

Hrad Červený Kameň

V roce 1855 byl povýšen do hodnosti generálmajora, v této době působil postupně u několika posádek v Haliči. V roce 1858 se stal velitelem 3. armádního sboru a v roce 1859 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[6] V letech 1859–1861 byl velícím generálem v Záhřebu. Vrcholem jeho kariéry byla funkce místodržitele Uherského království, kterou zastával od listopadu 1861 do července 1865.[7] V tomto úřadu mimo jiné povolil v roce 1862 založení Matice slovenské. V roce 1861 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou.[8] V závěru aktivní kariéry byl zemským velitelem pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně (1865–1867). V roce 1867 odešel do výslužby.

Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána (1852), velkokříže Leopoldova řádu (1865) a Řádu železné koruny (1859)[9], nakonec obdržel Řád zlatého rouna (1889).[10] Byl též dědičným členem uherské Sněmovny magnátů.

Zemřel v Kaltenleutgebenu v Dolním Rakousku ve věku 85 let, pohřben byl v rodové hrobce ve Smolenicích.[11]

Majetek a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Zatímco na velkostatku Červený Kameň vládly složité majetkové poměry s podílnictvím několika osob z různých rodových linií, Mořicovým osobním majetkem byl velkostatek Smolenice, kde své majetkové nároky obhájil v soudním sporu v roce 1865. Koncem osmdesátých let 19. století přistoupil k prvním stavebním úpravám zámku, romantickou přestavbu dokončil až později syn Jan Nepomuk.

V roce 1850 se oženil s hraběnkou Marií Paulinou Wilczkovou (1829–1894), dcerou c. k. komořího hraběte Stanislava Wilczka (1792–1847), která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí.[12] Vzhledem k prohabsburské orientaci se v rodině mluvilo převážně německy, Mořic ale dbal na to, aby jeho děti a později vnoučata dobře ovládaly maďarštinu.

Mořicovým švagrem byl hrabě Jan Nepomuk Wilczek (1837–1922), majitel velkostatků a důlní podnikatel na Ostravsku. Vysoké zisky z těžby uhlí mu umožnily přestavbu hradu Kreuzenstein v Dolním Rakousku. Nákladná adaptace kreuzensteinského hradu v romantizujícím slohu byla inspirací pro rodinu Pálffyů při přestavbě zámku ve Smolenicích. Přes svou manželku byl Mořic Pálffy blízce spřízněn také s rodinou Goëssů, jeho švagrem byl hrabě Jan Antonín Goëss (1816–1887), zemský hejtman v Korutansku.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Ako sa správne píše rod Pálffyovcov? [online]. Jazyková poradna.sk, 2013-09-12. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 103–104 (heslo Pálffy) ISBN 80-7185-274-0
  4. ↑ Dějiny rodu Pálffyů dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 249 dostupné online
  6. ↑ Služební postup Mořice Pálffyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2006; s. 133 dostupné online
  7. ↑ Přehled představitelů Uherského království na webu worldstatesmen dostupné online
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 244 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 85, 107 dostupné online
  10. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 275
  11. ↑ HUPKO, Daniel: Strasti starého grófa in: Theatrum historiae, Univerzita Pardubice, s. 169–183
  12. ↑ Rodina Pálffyů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 809–810 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČAPLOVIČ, Miloslav: Gróf Moric Pálfi, vojensko-politický profil aristokrata in: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejnictvé a archívnictvo; Ministerstvo obrany Slovenské republiky, Bratislava, 2011; s. 20–32 ISSN 1335-3314
  • Kolektiv: Koniec starých čias. Poslední Pálfiovci na hrade Červený Kameň 1848–1948; Komárno, 2012; 204 s. ISBN 978-80-8056-690-6

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mořic_Pálffy&oldid=23881172“