Adolf Dubský z Třebomyslic

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Dubský z Třebomyslic
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
15. prosince 1902 – 2. srpna 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1897
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1902
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1865 – 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(ústavověrný velkostatek)
Coroniniho klub
Strana středu
Narození6. března 1833
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. srpna 1911
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť
  • I. (1863) Sophie von Stockau († 1877)
  • II. (1880) Marie Gizella Gabriella Mauritia Palffyová z Erdődu
RodičeFrantišek Josef Ignác Nepomuk Dubský z Třebomyslic († 1873) a Evženie z Bartensteina
Děti1. Marie Gislinda Žofie, provd. Kinská (1864–1926)
2. Viktor František Adolf (1868–1932)
3. Evžen August Adolf ((1869–1885))
4. František Mořic Adolf (1883–1965)
PříbuzníMarie von Ebner-Eschenbachová a Viktor Dubský z Třebomyslic (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adolf Dubský z Třebomyslic, plným jménem Adolf Jan Křtitel František Serafinský Evžen z Třebomyslic (německy Adolf Dubsky von Třebomyslic; 6. března 1833 Vídeň – 2. srpna 1911 Vídeň[1][2][3]) byl rakouský a moravský šlechtic a politik, ve 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Redový erb Dubských z Třebomyslic

Pocházel z hraběcího rodu Dubských z Třebomyslic. Jeho matka Evženie Dubská z Třebomyslic pocházela z rodu svobodných pánů z Bartensteina, jeho otec František Dubský z Třebomyslic byl císařským komořím a majorem rakouské armády.

Také Adolf sloužil v armádě u jízdy, kde se v poměrně krátké době stal rytmistrem u kyrysníků (regiment číslo 4). Roku 1857 byl jmenován c. k. komořím. 15. srpna 1862 byl povýšen na majora u kyrysníků (5. regiment) a adjunkta generála Františka Jáchyma z Lichtenštejna. V roce 1865 vystoupil v hodnosti nadporučíka z aktivní služby. Koncem 60. let žil na svém panství v Skaličce na Moravě.[3]

Jeho první manželkou byla Sophie von Stockau z rodu pánů ze Stockau, vdova po vojevůdci a chorvatském bánovi Josipu Jelačićovi.[4] Se Sophií, která zemřela v roce 1877 měl 3 děti:

Jeho druhou manželku byla Mária Gizella Gabriella Mauritia Pálffyová z Erdődu, dcera Mořice Pálffyho z Erdődu a vzali se roku 1880 v Bratislavě.[5] S ní měl jednoho syna:

  • 4. František Mořic Adolf[5] (13. 9. 1883 Zdislavice – 15. 9. 1965 Vídeň), diplomat, manž. 1920 Marta Theofanovičová (24. 6. 1889 Hinterbrühl – 1. 6. 1963 Vídeň)[6]

Po odchodu z armády byl aktivní politicky. V roce 1865 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii velkostatkářskou.[3] Byl sem znovu zvolen v zemských volbách v březnu 1867.[3] Zastupoval velkostatkářskou kurii, II. sbor.[7] Zemský sněm ho 10. dubna 1867[3] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou na Moravě. Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován i v roce 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou na Moravě. Mandát zde obhájil i ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.[8]

V zákonodárných sborech byl členem provídeňsky orientované Strany ústavověrného velkostatku.[2] Na zemském sněmu pronášel projevy výlučně německy. Mezi českými politiky ale požíval respektu. Označovali ho sice za člověka rázné ruky, ale zároveň pilného a znamenitého odborníka.[9] Po volbách v roce 1879 se uvádí jako příslušník ústavověrného tábora.[10][11] V prosinci 1882 se přidal k nově ustavenému poslaneckému Coroniniho klubu, oficiálně nazývanému Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[12] Za člena Coroniniho klubu se uvádí i po volbách do Říšské rady roku 1885.[13] V jednom zdroji z roku 1887 je řazen mezi poslance Německorakouského klubu,[14] ale v roce 1890 se uváděl opět coby člen Coroniniho klubu.[15]

V zemském sněmu zasedal i ve funkčním období od roku 1870. V zemských volbách v roce 1871, kdy během dočasného vládního obratu za vlády Karla von Hohenwarta zvítězila historická šlechta a český státoprávní blok, zvolen nebyl.[7] Jako zástupce centralistické provídeňské menšiny sněmu tehdy spolupodepsal protest proti volbě ve II. sboru velkostatkářské kurie.[9] Do sněmu se ale vrátil již v opakovaných volbách téhož roku, stejně jako v zemských volbách roku 1878, 1884, 1890 a 1896.[7]

Po delší dobu zastával funkci předsedy správní rady České banky Union a správní rady duchcovsko-podmokelské dráhy.[2]

Roku 1902 byl povolán do Panské sněmovny (horní, jmenovaná komora Říšské rady) jako její doživotní člen.[2] V Panské sněmovně náležel do klubu Strany středu.

Zemřel v roce 1911 ve Vídni poté, co se vrátil z cesty po Švýcarsku.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Generation 1 [online]. patricus.info [cit. 2014-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Hrabě Adolf Dubský zemřel. Národní politika. Srpen 1911, roč. 29, čís. 212, s. 4. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Dubsky (Adolph Graf), s. 98. (německy) 
  4. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 39. Wien: [s.n.], 1879. Dostupné online. Kapitola Stockau, die Grafen, Genealogie, s. 72. (německy) 
  5. ↑ a b c Patrius.Info/Rodokmeny/ Dubsky. patricus.info [online]. [cit. 2020-18-1]. Dostupné online. 
  6. ↑ Dubská z Třebomyslic, Marta, hraběnka, 1889-1963 - Portaro - catalogue de la bibliothèque. provenio.net [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-09. 
  7. ↑ a b c MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  8. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. ↑ a b VAŇKOVÁ, Lenka: Významné osobnosti lysické větve rodiny Dubských v 19. století [online]. muni.cz [cit. 2014-10-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  11. ↑ Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
  12. ↑ (Linzer) Tages-Post, 12. 12. 1882, č. 283, s. 2.
  13. ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  14. ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  15. ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Dubský_z_Třebomyslic&oldid=23147167“