Lunoplodovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox lunoplodovité

Cocculus orbiculatus
Cocculus orbiculatus
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: lunoplodovité (Menispermaceae)
Lunoplod Menispermum dauricum
Stephania cephalantha

Lunoplodovité (Menispermaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu pryskyřníkotvaré (Ranunculales). Jsou to keře a liány s jednoduchými listy a nenápadnými květy. Vyskytují se v tropech celého světa a některé druhy zasahují i do mírného pásu. Rostliny často obsahují silné alkaloidy a jsou používány např. na výrobu jedu kurare nebo v medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lunoplodovité jsou dvoudomé šplhavé keře a liány bez úponků, řidčeji byliny nebo stromy. Častá je kauliflorie. Existují i sukulentní typy, u některých rodů (např. Stephania) je na bázi stonku vyvinuta dřevnatá hlíza. Pro liány je charakteristické nepravidelné utváření kruhů dřeva v kmeni. Listy jsou střídavé, bez palistů, jednoduché (jen vzácně trojčetné), někdy se štítnatou čepelí, na okraji nejčastěji celokrajné, pouze výjimečně zubaté, někdy hluboce 3 až 5-laločné. Žilnatina je často charakteristicky dlanitá, případně zpeřená. Řapíky mají často v horní a dolní části chakakteristickou ztlustlinu (pulvinus). Květy jsou malé, nenápadné, nejčastěji zelené, bílé nebo žluté, trojčetné, pravidelné nebo výjimečně (Cissampelos) dvoustranně souměrné, nejčastěji v úžlabních vrcholících připomínajících okolík, vzácně jednotlivé nebo v jiných typech květenství. Květy jsou jednopohlavné, často jsou v nich patrné pozůstatky druhého pohlaví. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu. Kalich je složen ze 3, 4 nebo 6 lístků v 1 nebo 2 kruzích, v samičích květech je někdy jejich počet redukován až na 1. Koruna je ze 3 nebo 6 volných nebo víceméně srostlých lístků v 1-2 kruzích, u některých zástupců chybí. Korunní lístky bývají menší než kališní. Tyčinky v samčích květech nejčastěji v počtu 3 nebo 6 (řidčeji více, až 40), s volnými nebo srostlými nitkami. V samičích květech bývají někdy přítomná šídlovitá staminodia. Gyneceum je apokarpní, svrchní, složené nejčastěji ze 3 nebo 6 (1 až 30) pestíčků, u některých zástupců vyrůstá na krátkém gynoforu. Blizna je přisedlá nebo na krátké vrcholové čnělce. Každý pestík obsahuje 2 vajíčka, z nichž 1 v průběhu vývoje zaniká. Plodem je peckovice. Semena mají často polokruhovitý měsíčitý tvar (odtud jméno čeledi). Endosperm může být celistvý, skládaný (ruminate) nebo chybí a jeho výživovou funkci pak přejímají masité dělohy.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 350 druhů v 65 rodech. Je rozšířena v tropech celého světa, některé rody přesahují do subtropů a dokonce (Menispermum, Cocculus, Calycocarpum) i do mírného pásu. Nejvíce druhů roste jako liány v tropických nížinných deštných lesích, kde vyhledávají zejména místa kde je souvislý zápoj korun narušen, např. na březích řek, mýtinách a okrajích lesů. Některé rody se přizpůsobily růstu v monzunových a pouštních oblastech.[2] Z celkového počtu se asi 30 rodů vyskytuje v Asii, 30 v Africe, 22 v Americe a 10 v oblasti Austrálie a Tichomoří.[3]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

O opylování a šíření semen lunoplodovitých je toho známo málo. Drobné květy bývají velmi vonné a jsou pravděpodobně opylovány drobnými dvoukřídlými, blanokřídlými a v menší míře i brouky a motýly. Sladkou vůni vydávají i listy některých druhů (např. Cyclea barbata, Stephania japonica) a je možné, že také přispívá k lákání opylovačů. Semena rozšiřují zejména ptáci a savci. Plody Abuta grandifolia konzumují velcí ptáci, opice a hlodavci. Plody Cissampelos rozšiřují ptáci. Plody Macrococculus pomiferus a Chlaenandra ovata vyhledávají kasuáři.[2][3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé rody a jejich zařazení do tribů jsou zpravidla vymezeny znaky na endokarpu a embryu a endospermem, pouze výjimečně znaky na samčích květech.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší fosílie plodů rostlin řazených k čeledi Menispermaceae pocházejí z eocénu. Listy se dochovaly ze starší křídyoligocénu.[3]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Charakteristický je obsah bisbenzyltetrahydroisochinolinových alkaloidů. Některé rostliny této čeledi jsou zvláště v Jižní Americe používány k přípravě šípových jedů.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Lunoplodovité jsou významné zejména jako zdroj účinných alkaloidů. Rostliny používali k lovu domorodci v Americe, Asii i Africe. Odvar z kůry a listů slouží k výrobě šípových jedů, tzv. kurare, drcené rostliny jsou využívány k rybolovu. Mnohé druhy lunoplodovitých jsou využívány v domorodé medicíně, zejména k ošetřování horeček, žaludečních potíží, hadích kousnutí a kožních nemocí. Kůra druhu Cissampelos pareira sloužila k léčení onemocnění močového traktu a byla v minulosti ve velkém vyvážena z Brazílie.[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

  • Chondrodendron - druh C. tomentosum je v Jižní Americe hlavní surovinou pro přípravu šípového jedu kurare.
  • Cissampelos - liány s pantropickým rozšířením, asi 20 druhů. Kůra druhu C. pareira byla v minulosti používána jako léčivo močového traktu a ve velkém množství exportována z Brazílie.
  • Curarea - 4 druhy v tropické Americe. Druh C. toxicofera je významným zdrojem suroviny na výrobu kurare.
  • Menispermum - lunoplod - podle pojetí 2-4 druhy, rostoucí ve východní Asii a v Severní Americe. Jedovaté liány, vzácně pěstované i v ČR a používané ke krytí plotů, loubí a zdí.
  • Stephania

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Abuta, Albertisia, Anamirta, Anisocycla, Anomospermum, Antizoma, Arcangelisia, Aspidocarya, Beirnaertia, Borismene, Burasaia, Calycocarpum, Carronia, Caryomene, Chasmanthera, Chlaenandra, Chondrodendron, Cionomene, Cissampelos, Cocculus, Coscinium, Curarea, Cyclea, Dialytheca, Dioscoreophyllum, Diploclisia, Disciphania, Echinostephia, Elephantomene, Eleutharrhena, Fibraurea, Haematocarpus, Hyperbaena, Hypserpa, Jateorhiza, Kolobopetalum, Legnephora, Leptoterantha, Limacia, Limaciopsis, Macrococculus, Menispermum, Odontocarya, Orthogynium, Orthomene, Pachygone, Parabaena, Parapachygone, Penianthus, Pericampylus, Platytinospora, Pleogyne, Pycnarrhena, Rhaptonema, Rhigiocarya, Sarcolophium, Sarcopetalum, Sciadotenia, Sinomenium, Sphenocentrum, Spirospermum, Stephania, Strychnopsis, Synandropus, Synclisia, Syntriandrium, Syrrheonema, Telitoxicum, Tiliacora, Tinomiscium, Tinospora, Triclisia, Ungulipetalum[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri : Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.  
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. a b c d STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 10 (2). Leiden, Niederlands : Foundation Flora Malesiana, 1986. ISBN 0-247-3280-8.  
  4. STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0691116946.
  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]