Lunoplod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLunoplod
alternativní popis obrázku chybí
Lunoplod dahurský (Menispermum dauricum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď lunoplodovité (Menispermaceae)
Rod lunoplod (Menispermum)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace lunoplodu kanadského z roku 1903

Lunoplod (Menispermum) je rod rostlin z čeledi lunoplodovité (Menispermaceae). Jsou to opadavé bylinné liány s jednoduchými střídavými listy s dlanitou žilnatinou a s nenápadnými květy v latovitých květenstvích. Plodem je peckovice s peckou charakteristického půlměsíčitého tvaru, od níž je odvozen i rodový název. Květy jsou opylovány hmyzem, plody rozšiřují zejména ptáci. Rod zahrnuje jen 2 druhy. Lunoplod kanadský se vyskytuje v Severní Americe, lunoplod dahurský v Asii. Lunoplody jsou občas pěstovány jako okrasné rostliny a v minulosti byly využívány v medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lunoplody jsou ovíjivé, opadavé bylinné liány se zelenými, při vrcholu plstnatými, polodřevnatými stonky, dorůstající délky až 5 metrů. Listy jsou střídavé, jednoduché, štítnaté, s dlanitě laločnatou, celokrajnou, na bázi srdčitou čepelí a dlanitou žilnatinou. Květy jsou drobné, jednopohlavné, v úžlabních latovitých květenstvích. Okvětí je nejčastěji šestičetné ve dvou kruzích, počet lístků je však neustálený. Kališních lístků může být 4 až 10, korunních 6 až 8 nebo i více. Kališní lístky jsou dužnaté. Samčí květy obsahují větší počet (12 až 36) volných tyčinek a nejsou v nich patrné zakrnělé zbytky semeníku. V samičích květech jsou 3 (2 až 4) volné pestíky apokarpního gynecea a asi 6 až 9 sterilních staminodií. Každý pestík nese krátkou čnělku zakončenou dlouhou, lehce laločnatou bliznou. Plodem je kulovitá, modročerná peckovice obsahující jednu lehce zploštělou pecku zaobleně ledvinovitého až široce poloměsíčitého tvaru.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod lunoplod zahrnuje pouze 2 druhy. Lunoplod kanadský je široce rozšířen v téměř celé východní polovině Severní Ameriky a zasahuje i do Mexika. Roste v opadavých lesích a křovinách, podél vodních toků a na skalnatých svazích kopců v nadmořských výškách do 700 metrů. Lunoplod dahurský se vyskytuje v temperátní Asii v oblasti jižní Sibiře, Ruského Dálného východu, Číny, Japonska a Koreje. Roste ve světlých lesích a křoviskách podél cest do 800 metrů.[4][2][1]

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Poloměsíčité pecky z plodů lunoplodu kanadského

Odborný název Menispermum je odvozen od poloměsíčitého tvaru pecek z plodů lunoplodu.[5] Jeho překladem pak vznikl i název český.

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Drobné, nenápadné květy lunoplodů vytvářejí nektar a jsou opylovány hmyzem, zejména mouchami a drobnějšími druhy včel.[6] Černě zbarvené plody zůstávají často viset na rostlinách i po opadu listů. Vyhledávají je ptáci, kteří konzumují dužninu a rozšiřují semena.[7] Lunoplod kanadský je v Severní Americe živnou rostlinou babočky Euptoieta claudia a můry Plusiodonta compressipalpis. V Asii se na listech lunoplodu dahurského živí housenky řady druhů můr z čeledi můrovití.[8]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Z rostlin rodu lunoplod byla izolována řada alkaloidů různých typů. U lunoplodu dahurského byly zejména v kořenech zjištěny alkaloidy odvozené od bisbenzylisochinolinu (dauricin, dauricinolin, daurikolin, daurinolin a tetrandrin), aporfinu (dauriporfin), oxoisoaporfinu (bianfugecin, bianfugedin, bianfugenin) a fenanthrenu (sinomenin). Dokonce byly zjištěny halogenované alkaloidy (akutumidin, akutuminin, daurikumin, daurikumidin). Lunoplod kanadský je po biochemické stránce méně prozkoumaný. Obsahuje mj. bisbenzylisochinolinové alkaloidy (akutumin, dauricin).[9][10][11]

Lunoplody jsou podobně jako četné jiné rostliny z čeledi lunoplodovité jedovaté rostliny. Otravy jsou zřídkavé a dochází k nim nejčastěji po požití modročerných plodů. Hlavní jedovatou látkou v plodech lunoplodu kanadského je alkaloid dauricin. Otrava se projevuje zejména svalovými křečemi. Dauricin inhibuje funkci srdečních draslíkových kanálů, což může vést k srdeční arytmii. Léčení je založeno zejména na důkladném vyčištění trávicího traktu. V případě křečí či srdeční arytmie se podávají odpovídající medikamenty.[12] V Kanadě byly po požití plodů, které připomínají hroznové víno, zaznamenány i případy úmrtí.[13]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Menispermum je v rámci čeledi Menispermaceae řazen do podčeledi Menispermoideae a tribu Menispermeae. Daný tribus obsahuje pouze dva rody, mimo Menispermum je to blízce příbuzný rod Sinomenium, jehož dva druhy se vyskytují v Asii.[14] V rámci rodu Menispermum bylo popsáno více samostatných druhů (Menispermum chinense ze severní Číny, M. miersii z Ruska, M. mexicanum z Mexika), které však byly ztotožněny s jedním nebo druhým z dnes uznávaných druhů rodu.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Sytě zelené olistění lunoplodů je poněkud podobné břečťanu a rostliny jsou občas pěstovány jako okrasné liány.[16] Lze se s nimi setkat zejména ve sbírkách botanických zahrad. Některé severoamerické indiánské kmeny (např. Odžibvejové) používaly lunoplod kanadský při léčení kožních chorob a potížích s trávicím traktem a pohlavním ústrojím. V minulosti byl používán i v konvenčním lékařství jako tonikum a diuretikum.[17][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HU, Qiming et al. Flora of China: Manispermum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c RHODES, Donald G. Flora of North America: Menispermum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  4. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GLEDHILL, David. The names of plants. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-81863-6. (anglicky) 
  6. HILTY, John. Illinois wildflowers: Moonseed (Menispermum canadense) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. FLEMING, T.H.; ESTRADA, A. Frugivory and seed dispersal: Ecological and evolutionary aspects.. [s.l.]: Springer, 1993. ISBN 978-94-010-4767-8. (anglicky) 
  8. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  9. GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky) 
  10. FATTORUSSO, Ernesto; TAGLIALATELA-SCAFATI, Orazio. Modern Alkaloids. [s.l.]: Wiley-VCH, 2007. ISBN 3527315217. (anglicky) 
  11. AZIMOVA, Shakhnoza S,; ZUNUSOV, Marat S. Natural Compounds. Alkaloids.. [s.l.]: Springer, 2013. ISBN 978-1-4614-0559-7. (anglicky) 
  12. NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky) 
  13. MULLIGAN, Gerald A.; MUNRO, Derek B. Poisonous plants of Canada. [s.l.]: Agriculture Canada, 1990. Dostupné online. ISBN 0-660-13467-5. (anglicky) 
  14. WANG, Wei; WANG, Heng-Chang; ZHI-DUAN, Chen. Phylogeny and morphological evolution of tribe Menispermeae (Menispermaceae) inferred from chloroplast and nuclear sequences. Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics. March 2007, čís. 8(3). 
  15. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha: SZN, 1978. 07-105-78. (česky) 
  16. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  17. VOGEL, Virgil J. American Indian medicine. [s.l.]: University of Oklahoma Press, 1970. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]