Klášterní Skalice
| Klášterní Skalice | |
|---|---|
.JPG) Klášter | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Kouřim |
| Obec s rozšířenou působností | Kolín (správní obvod) |
| Okres | Kolín |
| Kraj | Středočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°1′25″ s. š., 14°59′7″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 142 (2023)[1] |
| Rozloha | 3,33 km²[2] |
| Katastrální území | Klášterní Skalice |
| Nadmořská výška | 226 m n. m. |
| PSČ | 281 63 |
| Počet domů | 60 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Klášterní Skalice 9 281 63 Kostelec nad Černými lesy oukl.skalice@volny.cz |
| Starosta | Jaroslav Lukeš |
| Oficiální web: www | |
  Klášterní Skalice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 571687 |
| Kód části obce | 170488 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášterní Skalice je obec ležící v okrese Kolín. Žije zde 142[1] obyvatel.
Ves Klášterní Skalice se zámkem a zbytky kláštera se nachází 3 km severně od města Kouřim. Zámek stojí v areálu zemědělského dvora a je veřejnosti nepřístupný. V současné době je zámek využíván jako skladiště a byty. Součástí zámku je zrušená kaple Panny Marie. Severně od zámku stojí 10 m vysoký gotický pilíř, poslední památka na zaniklý klášterní komplex.
Klášterní Skalice je také název katastrálního území o rozloze 3,33 km².[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Středověk[editovat | editovat zdroj]
Obec, původně nazvaná pouze Skalice, se v listinách objevuje v polovině 14. století. První písemná zpráva pochází z roku 1345. Významu nabyla až jako Skalice Klášterská, nyní Klášterní Skalice až později po založení posledního českého kláštera řádu cisterciáků s kostelem Milosti Panny Marie (Ad Gratiam beatae Virginis), jehož zakládací listinu 13. října 1357 vydal mindenský biskup Dětřich z Portic a Kuglvajtu, původně cisterciácký mnich braniborského kláštera v Lehninu. Fundátor do nového založení pozval opata a 12 mnichů z mateřince v Sedlci u Kutné Hory. Věnoval jim pozemkový majetek, jmenovitě vesnice Skalici, Ždánice, Miškovice, Lipskou, les Kozí hřbet, a dále 2 000 kop pražských grošů na stavbu kláštera. Základní kámen byl položen a vysvěcen olomouckým biskupem Janem VIII. Očkem u Vlašimi, za přítomnosti císaře Karla IV., Arnošta z Pardubic, Dětřicha a dalších šlechticů. Dětřich spolu s pozdějšími donátory financoval stavbu trojlodní baziliky na půdorysu latinského kříže v délce něco přes 50 metrů a konventní budovy s čtvercovým rajským dvorem. Klášter přijal pod svou ochranu a finančně jeho stavbu podpořil král Václav IV. V dubnu roku 1421 byla blízká Kouřim obsazena husitským vojskem Pražanů, kteří patrně vyvrátili i stavebně nedokončené skalické opatství, konkrétní zprávy o něm chybí. Opět roku 1481 se připomíná nový opat s konventem jako chráněnec Viléma Zuba z Landštejna, ale klášter jen živořil a v roce 1553 jej ke svým statkům připojil sedlecký klášter již jako pustý.
Novověk[editovat | editovat zdroj]
V roce 1690 z iniciativy opata sedleckého kláštera Jindřicha Snopka (+1709) byl klášter obnoven jako novostavba v barokním slohu. Ke zbytkům zdi gotického kostela byla postavena jednolodní barokní kaple Panny Marie. K definitivnímu zrušení a vyvlastnění kláštera došlo v roce 1783 za reforem císaře Josefa II.). Od náboženského fondu jej v roce 1819 koupil Jiří Dörfel. Ten obytnou budovu kláštera přestavoval na zámek. Při tom použil kámen ze zřícenin kláštera. Pozdější majitelka obce prodala zámek i s hospodářským dvorem Janovi II. z Lichtenštejna v roce 1872. Tehdy byla zámecká budova opět přestavěna a získala dnešní podobu. Přízemí bylo upraveno jako byt správce dvora a v patře byly zřízeny sýpky a skladiště.
Při pozemkové reformě ve 20. letech minulého století se zámek stal sídlem zbytkového velkostatku a v padesátých letech přešel do správy JZD. Soukromému zemědělskému podniku patří i v současnosti.
Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
- 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[5]
- 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kouřim
- 1868 země česká, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim
- 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[6]
- 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[7]
- 1945 země česká, správní okres Kolín, soudní okres Kouřim[8]
- 1949 Pražský kraj, okres Kolín[9]
- 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
- 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín
Rok 1932[editovat | editovat zdroj]
V obci Klášterní Skalice (276 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10] kolář, kovář, krejčí, výroba lihovin, 2 lomy, mlýn, obchod se smíšeným zbožím, trafika, velkostatek, obchod s vínem.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Dopravní síť
- Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice III. třídy. Z obce je 1,5 km na silnici I/12 Praha - Kolín. Ve vzdálenosti 2,5 km lze najet na silnici II/334 Sadská - Kouřim - Sázava.
- Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Kouřim a Bošice ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 012 z Peček do Kouřimi.
Veřejná doprava
- Autobusová doprava (stav 2017) – Obec obsluhuje autobusová linka G54 Kolín - Plaňany - Kouřim (provoz v pracovních dnech, sobotu i neděli) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Klášter Skalice[editovat | editovat zdroj]
Konvent byl založen až v roce 1357 a dokončen v roce 1400. Za Karla IV. patřil tento klášter po Zbraslavi a Vyšším Brodu k nejvýznamnějším stavbám cisterciáků v Čechách. K založení kláštera silnou měrou přispěl sám císař Karel IV., ale o vzniku rozhodl mindenský biskup Dětřich z Portic. Základní kámen byl položen 13. října 1357 a při slavnosti prý byl přítomen sám císař Karel IV., pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Později fundaci potvrdil i sám papež Inocenc IV.
Zpočátku nebyl klášter tak bohatý, ale díky privilegiím, výsostným právům a dobrému hospodaření klášter i jeho statky rychle bohatl. Na přelomu 14. a 15. století získal finanční podporu přímo od krále Václava IV. Za husitského povstání byl ale v roce 1421 celý areál vypálen a pobořen, mnišský sbor byl částečně z opatství vyhnán, částečně pobit. Majetku a pozemků se zmocnila husity obsazená Kouřim a rozdělila je do necírkevních rukou, zprvu do měšťanských a později do šlechtických.
Nejvýznamnější stavbou klášterního areálu měla být gotická bazilika, na niž z jihu navazovaly gotické konventní budovy. Poslední pozůstatek po trojlodní bazilice je zbytek jednoho ze čtyř gotických pilířů v křížení hlavní a příčné lodi, který stojí severně od nynějšího zámku. Dále se zachovaly fragmenty kaple s východním průčelím štítové zdi konventu a oknem. Další částečné zbytky (síň s křížovou klenbou a kapitulní síň) kdysi rozsáhlého klášterního hospodářského dvora se nachází v dnes soukromém zemědělském statku.[11] Architektonické zlomky, a to části okenních kružeb, sanktuarium, dva plasticky zdobené kamenné svorníky s figurami anděla a býka byly přeneseny do lapidária Národního muzea v Praze a do regionálního muzea v Kolíně nad Labem.
Gotický most přes Výrovku[editovat | editovat zdroj]
Západní a východní část vsi dělí říčka Výrovka, na níž se nacházel cenný gotický most. Ten byl pro havarijní stav v roce 2015 nahrazen novým betonovým mostem, pouze některé kvádry byly zakomponovány do opěrné zdi nové konstrukce jako připomínka.[12]
Další[editovat | editovat zdroj]
- Socha svatého Prokopa
- Socha Panny Marie
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Socha svaté Anny
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Celkový pohled na ves od západu (od silnice do Miškovic) -
Poslední stojící pilíř ze čtyř v křížení baziliky -
Zbytky zdí gotické kaple -
Gotický most přes Výrovku -
Bývalý mlýn čp. 11 -
Chalupy čp. 17, 21 a 20 při cestě ke svatému Prokopu -
Chalupa čp. 38 -
Socha Panny Marie -
Socha svatého Prokopa -
Socha svatého Jana Nepomuckého -
Socha svaté Anny
_(3).JPG)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-23.
- ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
- ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
- ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
- ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 570. (česky a německy)
- ↑ Dobroslav Líbal, in: Die Parler und der schöne Stil, díl II., Köln am Rhein 1978, s. 619-622
- ↑ Článek v Kolínském deníku
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 300 - 302.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Klášterní Skalice na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášterní Skalice na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Skalice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa Klášterní Skalice na webu ČÚZK
- Klášterní Skalice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
