Klášterní Hradisko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o městské části Olomouce. O vlastním klášteře pojednává článek Klášter Hradisko.
Klášterní Hradisko
Klášterní Hradisko – celkový pohled na klášter Hradisko od jihozápadu
Základní informace
Charakter sídla městská čtvrť
Počet obyvatel 1 817 (26. 3. 2011[1])
Domů 134 (26. 3. 2011[1])
Lokalita
PSČ 779 00
Obec Olomouc
Okres Olomouc
Katastrální území Klášterní Hradisko (0,95 km²)
Zeměpisné souřadnice
Klášterní Hradisko na mapě
Další údaje
Kód části obce 110558
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášterní Hradisko (německy Kloster Radisch) je historická osada vzniklá okolo kláštera Hradisko, nyní městská čtvrť a katastrální území na severu statutárního města Olomouce s cca 2 tisíci obyvateli.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Klášter Hradisko.

Klášterní Hradisko má svou bohatou historii úzce spjatu s historií Olomouce a klášter Hradisko patří k nejstarším na Moravě, lidé na zdejším návrší ostatně žili už za eneolitu, doklady o osídlení jsou i z období po zániku Velké Moravy.[2] Samotný klášter byl založen 1078 k poctě svatého Štěpána olomouckým knížetem Otou I. Olomouckým a jeho ženou Eufemií. Ve 30. letech 12. století byl klášter zásluhou opata Bohumila celkově přestavěn. Téhož století zde působil nejstarší moravský dějepisec, tzv. hradišťský analista, a došlo také k vyhnání benediktýnů z Olomouce, na jejichž místo byl uveden řád premonstrátů.

V průběhu věků byl klášter několikrát významně poškozen. V roce 1241 byl vypleněn mongolskými vojsky pod vedením Batúa a také za husitských válek byl táborskými vojsky kromě kostela sv. Štěpána vypálen. Poté došlo k menší obnově kláštera, ovšem v letech 1642–1650 byla Olomouc obsazena švédskými vojsky a došlo k dalšímu rozboření kláštera, přičemž nejcennější knihy byly odvezeny do Švédska jako válečná kořist. Postupně byl klášter opětovně obnoven a v 17. a 18. století získal barokní vzhled díky lombardskému architektu jménem Giovanni Pietro Tencalla, který pracoval pro Karla II. z Lichtenstein-Castelcornu. K definitivnímu zrušení kláštera došlo roku 1787 za josefínských reforem, majetek kanonie byl rozprodán. Už o dva roky dříve byl přeměněn na generální moravský seminář, v jehož čele v letech 1787–1790 působil Josef Dobrovský. Seminář byl ale zrušen už roku 1790 a objekty připadly armádě, která zde zřídila pevnostní skladiště. V roce 1800 zde byl zřízen zajatecký tábor francouzských vojáků a v lednu 1802 byla do Hradiska přestěhována vojenská nemocnice.

Klášteru původně patřilo rozsáhlé panství, ale po vzniku obecních samospráv v roce 1850 se jak klášter, tak malá osada okolo něj, tvořená dvěma hospodami a šesti dalšími domy, dostaly pod správu obce Černovír. Na rozdíl od ní zde ovšem došlo ke značnému průmyslovému rozvoji, roku 1870 vznikla velká sladovna bratří Kubelků, na jejímž provozu se později podíleli i další olomoučtí podnikatelé (Winter, Briessovi). Za okupace ji převzali Němci a zavedli zde farmaceutickou výrobu, která pokračovala i po poválečném znárodnění (Spofa, později Farmakon). Umístěna zde byla také rolnická škola se statkem, roku 1911 povýšená na střední zemědělskou školu, která byla dále rozšiřována. Po vzniku Velké Olomouce roku 1919 se osada Klášterní Hradisko spolu s Černovírem stala součástí města.[3]

Vývoj Klášterního Hradiska podle sčítání lidu[4][1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 204 346 636 639 494 973 997[p 1]
Domů 9 19 19 20 22 29 43
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 1062 192 524 340 1007 2122 1817
Domů 73 ? 72 69 117 130 134
  1. Z toho 818 osob národnosti československé, 79 německé a 100 ostatních.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505. 
  2. TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 66. Dále jen „Tichák (2000)“. 
  3. Tichák (2000), str. 71–72.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. 
  5. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]