Karel Hyliš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Hyliš
Narození 25. března 1938 (81 let)
Pelhřimov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochař, medailér, keramik, pedagog
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Hyliš (* 25. března 1928, Pelhřimov) je český sochař, medailér, keramik, vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Hyliš studoval na Státní odborné škole keramické v Bechyni (1945–1948) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesorů O. Eckerta, J. Baucha, K. Lidického, K. Svolinského (1948–1953).

V letech 1959–1964 byl odborným asistetem na Pedagogickém institutu v Jihlavě a od roku 1965 profesorem sochařství na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích.

Byl členem výboru SČVU Východočeského kraje a členem komise ČFVU v Hradci Králové.

Po roce 1989 působí aktivně ve Sdružení výtvarných umělců Vysočiny.

Karel Hyliš žije a pracuje v Pelhřimově.

Členství ve skupinách[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Raná tvorba Karla Hyliše respektuje tradici realistického zobrazení, ale vyznačuje se expresivní modelací (Beethoven, 1955, Ležáky, 1958). V dalším díle se promítá silný vztah k rodnému kraji formou lyrického zobrazení dívčí postavy (Jaro Vysočiny, 1958–59).

Na počátku 60. let se jeho pojetí portrétu (F. Chopin, 1962–63, Paganini, 1962) i figury posunuje ke zjednodušení a stylizaci tvaru (Ráno, 1960, Modré torzo, 1965–66). Sochaře zajímaly analytické lineární struktury ženských figur a silně stylizované objemy hlav (Japonská dívka, 1961–63), zaměřené více k problémům čisté formy než k mimovýtvarným obsahům.[1]

Reliéfy z konce 60. let zobrazují někdy abstraktní témata a mají blízko k informelu (Chlapcův modrý sen, 1968), figurální kresby se vyznačují strohou geometrizací.[2] Sochař načas opouští klasické materiály a tvoří plastiky ze stříhaného, ohýbaného a svařovaného plechu.

V 70. a 80. letech tvoří reliéfní sochy do veřejného prostoru jako doplněk architektury (Fontána, kov, Havlíčkův Brod, 1970, Věčný oheň, mramor, Havlíčkův Brod, 1972, Keramická plastika, Trutnov, 1982). Jeho keramické reliéfy se vyznačují svítivou barevností. Portrétní tvorba vědomě odkazuje k dědictví kubismu (Bohumil Kubišta, 1982–83), socha ženské postavy Jaro Vysočiny (1978) je parafrází na Wagnerovo Smutné jaro.

Realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

Společné (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Igor Zhoř, En face´91 v Jihlavě, Ateliér 4, 20.2.1992
  2. Vlastimil Tetiva, Ateliér 14-15, 1994

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Hyliš, 1965, Kudělka Z, kat. 16 s., Východočeské nakladatelství, HK
  • Karel Hyliš: Plastiky, kresby, 1985, Sůva J, kat. 24 s., Krajská galerie Hradec Králové
  • Z dílny Karla Hyliše, 1988, Dvořák F, kat. 6 s., Malá galerie Melantrich, Praha
  • Karel Hyliš: Výběr z tvorby, 1989, Sůva J, kat. 32 s., Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • Karel Hyliš: Plastika, kresba, 1994, Kudrna M, kat. 24 s., Galerie výtvarného umění v Hodoníně, ISBN 80-85015-22-6
  • Karel Hyliš: Dialog, hmota, prostor, 2008, Hyliš J, Sůva J, kat. 53 s., Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Muzeum Vysočiny Pelhřimov, Muzeum Vysočiny Třebíč, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]