Karel Lidický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Profesor Karel Lidický
Hlinsko-busta-Karla-Lidického2013.jpg
Narození 17. června 1900
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. května 1976 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání pedagog a sochař
Ocenění národní umělec (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lidický (17. června 1900 ve Hlinsku21. května 1976 v Praze) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl žákem pražské Akademie, na níž studoval v letech 1926-1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile Otakara Španiela), kde si oblíbil více monumentální pojetí Myslbekova asistenta Karla Pokorného. Zásadní vliv mimo školu na něj měl především sochař a restaurátor Karel Kotrba, který ho seznámil s tvorbou Charlese Despiaua.

Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. V tomto pojetí modeloval společensko-politické zakázky. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1945 byl pedagogicky činný na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dále na ČVUT. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho významné žáky patří Ivan Kalvoda, Milan Vácha nebo Zdeněk Preclík.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Hrob Karla Lidického na Vinohradském hřbitově v Praze
  • Socha ženy chránící si obličej před plameny hořící obce – Památník Lidice
  • Památník, Obětem světové války,[1] Kameničky
  • Ženské torzo, serpentin, 1932 (v několika autorských replikách)
  • Podobizna malíře Šmidry, bronz, 1930
  • Novinářka z Melantricha, bronz, 1934
  • Venkovský chlapec, dřevovina, 1935
  • Busta Republiky, bronz, 1933 (známé jsou i odlitky z hrnčiny)
  • Václav Budovec z Budova, bronz, 1938
  • Podobizna kunsthistoričky dr. Jarmily Blažkové, bronz, 1936
  • Dětský akt, bronz, 1942
  • Podobizna Inky Peřinové, bronz 1941
  • Podobizna paní Kovárnové, bronz, 1942
  • Básník František Halas, bronz, 1942
  • Básník Hanuš Jelínek, bronz, 1942
  • Podobizna malíře Václava Rabase, bronz, 1943
  • Tuberkulózní torzo, bronz, 1943 (existuje i mramorová replika z roku 1946)
  • Pomník Mistr Jan Hus, bronz, 1955 (Nádvoří Karolina)
  • Podobizna Jarmily Zábranské, bronz, 1948
  • Podobizna Jiřiny Kerhartové, bronz, 1948
  • Podobizna Adrieny Šimotové (aspirantka Adriena), bronz 1953
  • Pamětní deska Janu Želivskému, bronz, 1956
  • Zuzanka a Katuška, bronz, 1960
  • Podobizna Zdeňka Paulíčka, bronz, 1956
  • Medaile Max Švabinský, bronz, 1958
  • Podobizna dr. Jana Weniga, cín, 1963
  • Památník objevu radia (Jáchymov), bronz a beton,

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Památník, Obětem světové války

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Almanach Akademie výtvarných umění, editor Jiří Kotalík. Praha 1981

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]