Karel Huněk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Huněk
K. Huněk se svojí pamětní medailí
K. Huněk se svojí pamětní medailí
Narození18. září 1947 (73 let)
Československo Kladno
Povolánísochař a galerista
Webová stránkaMuzeum České Kanady Galerie osobností
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Huněk (* 18. září 1947) je český sochař, designér, galerista a technik, věnuje se výtvarné činnosti, uměleckému řemeslu a restaurování, držitel českého rekordu v kategorii Největší medaile, potvrzeného agenturou Dobrý den Pelhřimov.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1963 v Kladně studoval na SPŠS a SOU teorii i praxi odlévání kovů, opracování, obrábění, kovářství, zhotovení modelů, umělecké zpracování kovů a posléze konstrukci a opravy automobilů – toto sedmileté studium absolvoval za pět let. Na základě těchto poznatků přestavěl a postavil dle svého návrhu obytný automobil. Následně v LD Praha Střed studoval konstrukci a ovládání lokomotiv a v EZU Praha Troja Faradayovu klec, kterou zrekonstruoval. Z těchto náročných dovedností si vybral umělecké zpracování kovů a dalších přírodních materiálů, což se změnilo v posedlost a lásku.

Karel Huněk svou tvorbu zaměřuje na sochy, objekty vzbuzující pozitivní energii, a svým osobitým pojetím a hravostí je povyšuje na didaktickou výpověď duše, tyto gradují z komorní tvorby v monumentální.

Jeho tvorba převážně z kovu, je zaměřena na sochy a objekty Pozitivní energie, kterou převážně čerpá z odkazu velikánů kultury, vědy a života (TGM, Karla Čapka, Vladislava Vančury, Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského, Jana Nerudy, Eduarda Ingriše, atd.) a ve svém díle ji předává dalším generacím.

Založil a více než 20 let vede Společnost za pozitivní přístup k životu a aktivní odpor k blbosti a Řád duševních rytířů modré růže,[2] který vychází a čerpá z odkazu T.G. Masaryka, Karla Čapka, Emy Destinnové a dalších osobností. Také se snaží o zachování tradic rytířského étosu, kde stejné normy chování byly závazné jak pro panovníka, tak pro nejchudšího rytíře, jako např. čestnost, věrnost, láska, nevyužívání cizí slabosti, boj proti kramářskému způsobu. [3] Řád přijaly[rozpor] takové osobnosti jako:

Obnova a založení tradic[editovat | editovat zdroj]

Obnovil tradici Pátečníků v Muzeu TGM v Lánech, kde postupně pozval a vítal takové osobnosti, jako je Sir Nicolas Winton (videomostem), národní umělkyně, královna cembala prof. Zuzana Růžičková, prof. Zděnek Mahler, folklorní soubory Vysočan a Čtyřlístek, hudebníci České filharmonie, PhDr. Jan Paulík a Václav Fikrle, děkan UTB ve Zlíně, prof. Petr Hlaváček, prof. Karel Lewit, prof. Pavel Pafko, prof. Jan Pirk, prof. Václav Liška, prof. Jaroslav Šaroun, prof. Jana Dostálová, doc. Ing. Jiří Všetečka, Jiří Sládeček, Eduard Jindra, Ing. arch. Marie Jiříčková, Ing. Jan Jiřička, Eduard Hrubeš.

Založil tradici darování a sázení památné Vlčické lípy – potomka stromu, který se stal na sklonku 2. světové války svědkem hrdinství letců amerického bombardéru. Sazenice pocházejí z místa události u Vlčického dvorce v České Kanadě. Strom, který je více než 300 let naším národním symbolem, dodávající sílu a víru, sázel v Masarykových Lánech, u Krvavého rybníku, v Kamenných Žehrovicích, Tuchlovicích, Litni, Královicích, na Nové řece Emy Destinnové, v Lochovicích, Doudlebech, panu řídícímu Vařílkovy ve Vratěníně, Elektroskanzenu Šlovice a na dalších místech.

Založil tradici darování a vysazování jihočeské světové růže, která spolu se svým šlechtitelem rytířem Josefem Havlem zvítězila r. 1995 v Římě ve světové soutěži růží, a spolu s tímto osvíceným vlastencem růžařské klenoty sázel s cílem, aby u nás kvetly místo blbosti růže, v Čapkově Strži, Masarykových Lánech, dále Hradu Křivoklát, Husových sadech, Gymnáziu V. Nováka, u kostela sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, u hradu v Poděbradech, poblíž rotundy na bájném Vyšehradu, v zámeckém parku v Roztokách, v areálu vlčického Muzea a galerie České Kanady, Volarech, v hornickém skanzenu Mayrau – Kladně Vinařicích, v podzámecké zahradě v Kroměříži, v UTB ve Zlíně, v rozáriu v Lidicích a na dalších místech.

Založil tradici „setkávání profesorů v Jindřichově Hradci a Vlčickém dvorci v České Kanadě“, jako odezvu na přátelská pozvání z ČVUT, UTB do Zlína, VŠCHT, AMU, UNI do Plzně.

Navrhl a postavil spolu s rodinou na své náklady mohylu – Památník americkým letcům, hrdinům v České Kanadě ve Vlčicích.

Vytvořil a obnovil spolu s rodinou na své náklady rybník pro chráněné vzácné obojživelníky za přispění Ing. Evžena Štece, který tuto stavbu zdarma vyprojektoval také za účelem zadržování vody v krajině.

Bojuje o záchranu certifikovaného vesnického kulturního dědictví (bez finanční pomoci) – Vlčického dvorce a vytvořil zde kulturní centrum – Muzeum České Kanady a Galerii osobností (objevil zde středověké keramické střepy a další....), pořádá zde kulturní akce, kterých se zúčastnili vzácní hosté, osobnosti vědy a kultury z Mexika, hudebníci České filharmonie, Harmonia Mozartiana Pragensis, národní umělkyně, profesoři několika univerzit, akademičtí malíři a sochaři, folklorní soubor Vysočan, cestovatel Vítězslav Dostál a další osobnosti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kovové sochy a asambláže[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Autor soch, objektů „Pozitivní energie“, získává již po desítky let prestižní pozvání a vystavuje na význačných a vzácných místech České republiky.


Vzácné výstavní prostory (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Karel Huněk, designer se svébytným, profesionálním pojetím uměleckého řemesla, se dokázal prosadit a jeho práce byly přijaty ve vzácných výstavních prostorách:

Výstavy s osobnostmi[editovat | editovat zdroj]

Karel Huněk vystavoval s doc. Jiřím Všetečkou – Pražským chodcem, Jiřím Anderlem, Viktorem Stříbrným, akademickou malířkou Jitkou Válovou, akademickou malířkou Renátou Kaiserovou, Pavlem Revajem a desítkami dalších výtvarníků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAREK, Miroslav. Česká kniha rekordů 6. Pelhřimov: Agentura Dobrý den, 2018. Dostupné online. ISBN 978-80-904428-3-2. S. 13. 
  2. Vlčický dvorec: Společnost za pozitivní přístup k životu a aktivní odpor k blbosti
  3. Vlčický dvorec: Rytířství
  4. Muzeum České Kanady a Galerie osobností - Řád rytířů Modré růže. www.os-vlcickydvorec.net [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]