Karel Elgart-Sokol

Karel Elgart-Sokol
Karel Elgart-Sokol
Rodné jméno	Karel Eduard Elgart
Narození	18. ledna 1874; Ivančice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. července 1929 (ve věku 55 let); Potštejn; Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Národnost	Češi
Povolání	učitel
Příbuzní	strýc Antonín Sokol
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Elgart-Sokol, vlastním jménem Karel Elgart (18. ledna 1874 Ivančice^[1] – 21. července 1929 Potštejn) byl moravský učitel, ředitel školy, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik.

Život

Narodil se v rodině Josefa Elgarta (1843), hostinského v Ivančicích a Marie rozené Sokolové (1849–1932). Měl čtyři sourozence: Jaroslava (1872–1955), Annu Roušarovou (1876–1931), Josefu (1878), a JUDr. Josefa Elgarta (1880–1918). Oženil se s Julií Petrovou (1874–1929) se kterou měl dvě děti: Věru Jílkovou (1901) a Jaroslava Elgarta (1904).

Do obecné školy chodil v Neslovicích a Židlochovicích. Se středoškolským studiem začal na gymnáziu na Starém Brně (1884–1886) a pokračoval v něm na brněnském Prvním českém gymnáziu (1886–1888). Pak studoval na učitelském ústavu, kde v roce 1892 maturoval.^[2]

Učil pět let na obecní škole v Jaroměřicích nad Rokytnou, potom jako odborný učitel na vyšší dívčí škole spolku Vesna v Brně. Ve válečných letech 1915–1916 byl učitelem ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Roku 1919 byl jmenován ředitelem učitelských ústavů pro průmyslové a hospodyňské obory v Brně a stal se jednou z významných osobností brněnské společnosti.

Pracoval v různých kulturních organizacích, např. byl funkcionářem Klubu přátel umění a v letech 1925 až 1929 starostou Moravského kola spisovatelů. Dále byl činovníkem Sokola, sbormistrem pěveckého sboru, založil dramatický kroužek a knihovnu. Společně s Vilémem Mrštíkem redigoval v letech 1908–1910 Moravskoslezskou revui.^[3] Byl divadelním referentem v Lidových novinách a přispíval do desítky dalších periodik. Vykonával daleké cesty po Slovensku, Uhrách, Alpách, Dalmácii, Itálii, Švýcarsku, jižní Francii, Německu i Dánsku.

Románová prvotina Zápas vycházející v Lumíru 1900 (knižně až r. 1933) byla na vyšší úřední zákrok autorem narychlo uzavřena, protože se nelíbilo, jak zblízka zachytil některé veřejné události a politické osobnosti Brna zvláště jeho školského prostředí. Hlavní dílo Sokola je pentalogie: Příval, Zlaté rouno, Černý a bílý, Sahara a nedokončené Tři studně. V počátcích literárních pracích (př. první dva díly pentalogie) je vidět vliv Mrštíkův, v dramatech pak vliv Ibsena.^[4]

Zvolil si pseudonym podle svého strýce, spisovatele Antonína Hynka Sokola, své články podepisoval pod různými jmény (např. E. Čech, E. Sokol, Jan Veleba, J. Ještěrka, Pavel Dvořák), zkratkami a šiframi. Zemřel na záchvat mrtvice při koupání ve svých 55 letech. Jeho literární pozůstalost je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně a v Brně-Husovicích je po něm pojmenována také jedna z ulic (Elgartova), na které se nachází tamější gymnázium. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.

Literární dílo

Příruční kniha tělocviku sokolského ve způsobě rozvrhu. Díl první, Cvičení hromadná – Brno: Moravsko-slezská obec Sokolská, 1896
Děti: idylla – Brno: Arnošt Píša, 1900
Kresby: z cest k novým obzorům 1898–1903 – Moravská Ostrava: Revue moravsko-slezská, 1906
Budoucnost moravského Národního divadla – Přívoz: vlastním nákladem, 1907
Seznam knih [jak by měl býti sestavován] – Praha: Vesna, 1908
Slunce: román – Brno: A. Píša 1908
Májové bouře: povídky – Praha: Josef Richard Vilímek, 1911
Příval: románové drama – Praha: František Borový, 1917
Drobečci a drobečky: povídky – Pacov: Přemysl Plaček, 1919
Tulákovy lásky: povídání z cest – Praha: Unie, 1919
Zlaté rouno: román – Plzeň: Karel Beníško, 1921
Akkord života: povídky – Praha: Unie, 1923
Milostné povídky – Plzeň: K. Beníško, 1923
Zázrak lásky: válečná legenda – Praha: Šolc a Šimáček, 1924
Černý a bílý: román – výprava Eduarda Miléna. Praha: Družstevní práce, 1925
Veselý silák: povídky – Olomouc: Romuald Promberger, 1925
Proti proudu: studie o Mrštíkovi, Sumínovi, Holém a Jahnovi – Praha: Bedřich Kočí, 1927
Der Zensor: [im Hause des Probstes] – aus dem tschechischen übertragen von Grete Reiner. Praha: Adolf Synek, 1927
Slunce: román – Brno: Štěpánka Holubová-Břežná a Jan Horák, 1928
Zaječí král: pohádka pro děti – Brno: Dědictví Havlíčkovo, 1928
Bohatýři: balady a romance – Praha: Přítel knihy, 1929
Radhošťské meditace: Letní dolce far niente 1902–1903 – Brno: Moravské kolo spisovatelů [MKS], 1929
Věrný les: povídky – 1929
Sahara: román z budoucnosti, řazen do science fiction – Brno: Družstvo MKS, 1929^[5]
Zápas: román – doslovem opatřil Jiří Linhart; obálku navrhl Karel Jílek. Brno: Družstvo MKS, 1933
Nedokončený obraz: vzpomínka na Josefa Uhra – Kroměříž: S. Švehla, 1934

Dramatická tvorba

Bahno: [netištěné]^[4]
Námluvy: tříaktová komedie – Praha: František Švejda, 1909
Nesmrtelný: tragedie – Brno: 1920^[6]
Moloch: tragedie o třech dějstvích – Praha: Zátiší, 1922
Slunovrat: pohádka o třech jednáních – obálku navrhl a čtyři dřevoryty vyryl Karel Jílek. Brno: MKS, 1928

Odkazy

Reference

↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online.
↑ Autorský kolektiv. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Karel Elgart Sokol, s. 239.
↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Elgart Sokol, s. 106.
↑ ^a ^b KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 730–733.
↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Elgart Sokol, Karel, s. 65.
↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 27–28.

Literatura

MARTÍNEK, Vojtěch. Elgart Sokol [nekrolog]. Rozpravy Aventina. Roč. 5, čís. 2, s. 20.
Karel Elgart Sokol, člověk a dílo – Josef Staněk a Antonín Veselý. Brno: MKS, 1930
Karel Elgart-Sokol jako divadelní kritik [rukopis] – František Kosek. 1957
Karel Elgart-Sokol: (1874-1929): soupis osobního fondu – zpracovala Eva Flanderková. Praha: Památník národního písemnictví, 1997

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Elgart-Sokol na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Elgart-Sokol
Digitalizovaná díla Karla Elgarta-Sokola v Národní digitální knihovně.
Karel Elgart-Sokol v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Na webu Ivančic
Karel Elgart-Sokol v Encyklopedii dějin města Brna

[matrika-1] Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online.

[Spisovatel-2] Autorský kolektiv. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Karel Elgart Sokol, s. 239.

[Atlas_2-3] VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Elgart Sokol, s. 106.

[:0-4] KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 730–733.

[Adamovič-5] ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Elgart Sokol, Karel, s. 65.

[6] FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 27–28.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]