Karel Šafář (pedagog)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Karel Šafář (překladatel))
Karel Šafář
Narození28. ledna 1889
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. června 1970 (ve věku 81 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
Národnostčeská
VzděláníUniverzita Karlova
Povoláníučitel, překladatel
ChoťMilada Kuthanová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Šafář (28. ledna 1889 České Budějovice[1] – 3. června 1970 České Budějovice) byl český středoškolský učitel, překladatel a kulturní pracovník.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Karel Šafář se narodil v Jírovcově ulici čp. 439. Pocházel z šesti dětí, dva jeho bratři (Jan 1886–1887 a Ludwig 1892–1897) však zemřeli v útlém věku. Jeho otec Matěj Šafář byl truhlářem a umřel v roce 1894. O Karla a o jeho tři sestry Kristinu (1881), Marii (1884) a Teresii (1890) se pak starala jeho matka Kristína, rozená Fojtlová, která pocházela z Velešína a byla praneteří obrozeneckého básníka Josefa Vlastimila Kamarýta.[3] Po smrti otce mu, zásluhou sdružení českobudějovických katolických tovaryšů, pomáhal malíř Jan Řehoř, který pocházel z Dřitně a který mu tam zajistil prázdninové pobyty.[2]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Již v mládí se u něj projevil zájem o filologii. Při svém studiu na českobudějovickém Jirsíkově gymnáziu si jeho nadání všiml profesor románské filologie Prokop Miroslav Haškovec, který tam tenkrát učil. V roce 1908 se Šafář s Haškovcem setkal znovu, a to na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde Haškovec působil jako docent francouzské literatury, a kde Šafář začal studovat němčinu a francouzštinu. Později se specializoval na francouzštinu a k tomu orientalistiku.

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Po 1. světové válce se stal tlumočníkem pro italskou kontrolní komisi.[3] Žil v Českých Budějovicích, kde do roku 1940 učil na reálném gymnáziu a na dívčím reformním reálném gymnáziu Jany Zátkové[2], potom odešel do výslužby a věnoval se překladatelství.[3] V Českých Budějovicích se stal členem Alliance française a sekce Institutu di Cultura Italiana. Byl členem Klubu překladatelů.[3] V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice.[4]

Překladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Překládal z francouzštiny, turečtiny, arabštiny, italštiny.[3]

  • Pohřbený chrám – Maurice Maeterlinck. Praha: Rudolf Brož, 1911
  • Povídka o králi, jeho synu, vezírech a otrokyni – neznámý autor arabský; napsal i úvod; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 28. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Episoda o Velledě – François René Chateaubriand; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 29. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Příběh paní de la Pommeraye a markýza des Arcis – Denis Diderot; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 52. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Markýza – George Sand; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 57. Praha: J. R. Vilímek, 1913

Překlad díla Gargantua a Pantagruell[editovat | editovat zdroj]

V době svých studií v Praze shromáždil z podnětu P. M. Haškovce okolo sebe kroužek mladých studentů–romanistů Jihočeskou Thelému, jejímiž členy se kromě Šafáře stali Jan Čart, František Kamarýt, Stanislav Malec a Josef Rejlek. Kroužek začal překládat jedno ze základních a těžko přeložitelných děl světové literatury, napsané v 16. století, Gargantua a Pantagruela od Françoise Rabelaise. Během překladu druhé knihy tohoto díla Čart a Malec od překládání odstoupili, František Kamarýt padl ve válce (jeho jméno je na pomníku lišovských občanů padlých v 1. světové válce)[5] a překlad celého díla dokončil Šafář s Rejlkem s tím, že některé verše přeložili Cyril Vaněk, Alois Krajíc a Miroslav Haller. Šafář provedl také konečnou redakci celého překladu.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 22.12.31. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c BLÜMLOVÁ, Dagmar. Sto tváří z jihočeské kulturní historie. Pelhřimov: [s.n.], 2000. ISBN 80-902584-6-8, ISBN 978-80-902584-6-4. OCLC 47750337 S. 270–273. 
  3. ↑ a b c d e Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví – Šafář Karel.
  4. ↑ Názvy budějovických ulic. www.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-31. 
  5. ↑ Pomník Obětem 1. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jihočeská Theléma | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ HAŠKOVEC, P. H. Jihočeská Theléma. České Budějovice: Vlastivědná společnost jihočeská (Ročenka), 1929. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 53–56. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Šafář_(pedagog)&oldid=23216764“