Gargantua a Pantagruel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gargantua a Pantagruel
François Rabelais, Gargantua, Lyon, Denis de Harsy, 1537.jpg
Autor François Rabelais
Původní název La vie très horrifique du grand Gargantua, père de Pantagruel, jadis composée par M. Alcofribas abstracteur de quintessence. Livre plein de Pantagruélisme
Země Francie
Jazyk střední francouzština
Žánry fantasy román
Datum vydání 1534
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gargantua a Pantagruel (1532-1564) je pětidílný román Francoise Rabelaise z období renesance, jenž byl částečně inspirován tehdy oblíbenou lidovou četbou o životě obrů.[1] Jedná se o jakýsi burleskní výchovný román líčící svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním, přičemž první dvě knihy připomínají svou podobou svéráznou Iliadu, poslední dvě pak neméně svéráznou Odysseu.[1] Tato stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství; krom toho je i parodií na soudobou literaturu a její žánry.[1] V utopii Thelémského opatství založeného obrem Gargantuou podává však Rabelais také svou vlastní vizi svobodného lidství.[1]

Dějová linie[editovat | editovat zdroj]

Dějová linie románu je tvořena historií královského rodu obrů - otce, syna a vnuka. První kniha začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand Gousiera, a pokračuje jeho výchovou, studiemi v Paříži, válkou a založením utopického opatství Thelémského. Ve druhé knize přichází na svět Gargantuův obrovský syn Pantagruel, který, když dospěje a vystuduje, se vydá na dobrodružné cesty se svým přítelem Panurgem. Třetí kniha líčí groteskní Pantagruelovy úvahy o ženitbě a rozhodnutí o návštěvě věštírny, čtvrtá a pátá pak samotnou fantastickou plavbu k věštírně Božské Lahvice, při jejímž průběhu hrdinové poznají řadu parodicky utopických ostrovů a jejich obyvatel a v závěru získávají zde vytouženou věštbu a její výklad.

O autenticitě a autorství páté knihy vydané až po Rabelaisově smrti ovšem panují pochybnosti.[1]

Gustave Doré, Gargantuův oběd, ilustrace k románu

Přijetí a kritické ohlasy[editovat | editovat zdroj]

Román vzbudil u čtenářů velkou odezvu, avšak Sorbonna, která je v knize popsána jako bašta scholastické výchovy, odsoudila první dva díly jako obscenní. Kvůli proticírkevnímu tónu a až "karnevalově" veselému zesměšňování zavedených tradic se proti románu ohradil i reformátor Jan Kalvín a církví byla kniha veřejně odsouzena. Rabelaisovo dílo zařadila katolická církev na Index zakázaných knih. Zůstalo na něm až do konce 19. století, zmiňuje ho ještě Index z roku 1892.[2]

V pozdějších epochách (baroko, klasicismus) upadalo Rabelaisovo dílo vzhledem ke svému humornému vyznění stále znovu do nemilosti, objeveno bylo znovu až romantiky.[1] Silný vliv měl Rabelaisův styl grandiózní slovní zásoby a funkčního mísení archaismů, latinismů, neologismů, přísloví, vznešených obratů i vulgarit např. na N. V. Gogola nebo Vladislava Vančuru. Z podobných důvodů stoupl i vědecký zájem o román na počátku 20. století v dilech strukturalistů, hl. Michaila Bachtina.[1]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Z několika českých překladů uvádíme klasický překlad Jihočeské Thelémy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g MACURA, Vladimír a kol.. Slovník světových literárních děl, 2. díl M-Ž. [s.l.] : Odeon, 1988. S. 166-167.  
  2. Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 326.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]