Gargantua a Pantagruel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gargantua a Pantagruel
François Rabelais, Gargantua, Lyon, Denis de Harsy, 1537.jpg
AutorFrançois Rabelais
Původní názevLa vie très horrifique du grand Gargantua, père de Pantagruel
ZeměFrancie
Jazykstřední francouzština a francouzština
Žánrfantasy a satira
Datum vydání1534
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gargantua a Pantagruel (1532–1564) je ustálený název pro pětidílný románový cyklus Francoise Rabelaise z období renesance, jenž byl částečně inspirován tehdy oblíbenou lidovou četbou o životě obrů.[1] Jedná se o jakýsi burleskní výchovný román líčící svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním, přičemž první dvě knihy připomínají svou podobou svéráznou Iliadu, poslední dvě pak neméně svéráznou Odysseu.[1] Tato stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství; krom toho je i parodií na soudobou literaturu a její žánry.[1] V utopii Thelémského opatství založeného obrem Gargantuou podává však Rabelais také svou vlastní vizi svobodného lidství.[1]

Vydání:

Pantagruel, 1562

Gargantua, 1564 n. 1565

Třetí kniha, 1546

Čtvrtá kniha, 1548

Pátá kniha (Zvonivý ostrov), 1562

O autorství posmrtně vydané Páté knihy se dlouho vedly spory; dnes jednoznačně převažuje hypotéza, že jde o autentický Rabelaisův text, který však nestačil zredigovat.[2]

Dějová linie[editovat | editovat zdroj]

Dějová linie cyklu je tvořena historií královského rodu obrů – otce, syna a vnuka. První kniha začíná narozením Gargantuy, syna obra Grandgousiera, a pokračuje jeho výchovou, studiemi v Paříži, válkou a založením utopického Thelémského opatství. Ve druhé knize přichází na svět Gargantuův obrovský syn Pantagruel, který, když dospěje a vystuduje, se vydá na dobrodružné cesty se svým přítelem Panurgem. Třetí kniha líčí groteskní Pantagruelovy úvahy o ženitbě a rozhodnutí o návštěvě věštírny, čtvrtá a pátá pak samotnou fantastickou plavbu k věštírně Božské Lahvice, při jejímž průběhu hrdinové poznají řadu parodicky utopických ostrovů a jejich obyvatel.

Gustave Doré, Gargantuův oběd, ilustrace k románu

Přijetí a kritické ohlasy[editovat | editovat zdroj]

Román vzbudil u čtenářů velkou odezvu, avšak Sorbonna, která je v knize popsána jako bašta scholastické výchovy, odsoudila první dva díly jako obscénní. Kvůli proticírkevnímu tónu a až „karnevalově“ veselému zesměšňování zavedených tradic se proti románu ohradil i reformátor Jan Kalvín a církví byla kniha veřejně odsouzena. Rabelaisovo dílo zařadila katolická církev na Index zakázaných knih. Zůstalo na něm až do konce 19. století, zmiňuje ho ještě Index z roku 1892.[3]

V pozdějších epochách (baroko, klasicismus) upadalo Rabelaisovo dílo vzhledem ke svému humornému vyznění stále znovu do nemilosti, objeveno bylo znovu až romantiky.[1] Silný vliv měl Rabelaisův styl grandiózní slovní zásoby a funkčního mísení archaismů, latinismů, neologismů, přísloví, vznešených obratů i vulgarit např. na N. V. Gogola nebo Vladislava Vančuru. Z podobných důvodů stoupl i vědecký zájem o román na počátku 20. století v dílech strukturalistů, hlavně Michaila Bachtina.[1]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Stati výchovné (ukázky z Gargantuy). Přel. Prokop Haškovec. Praha, 1907.

Hrůzyplný život velikého Gargantuy, otce Pantagruelova, složený kdysi panem Alcofribasem, filosofem kvintesence. Přel. Česká Theléma. Praha, 1912.

Starobylá historia o tom, kterak francouzský král Pikrochol celého světa dobýti chtěl. Praha, 1917.

Hrůzostrašná historie velkého Gargantuy, otce Pantagruelova, kdysi sepsaná panem Alkofribasem, mistrem quintesence. Praha, 1927.

Život Gargantuův a Pantagruelův. Přel. Prokop Haškovec. Praha, 1930; 1940.

Několik kapitol ze života Gargantuova a Pantagruelova. Praha, 1931.

Gargantua a Pantagruel. Přel. Jihočeská Theléma. Praha, 1953; 1962; 1968.

Pantagruel. Chrabré a hrůzostrašné skutky slovutného Pantagruela, zaznamenané nebožtíkem panem Alcofribasem, abstraktérem kvintesence. Přel. Patrik Ouředník. Praha, 2022.


Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Prokop Miroslav Haškovec použil ve svém překladu opakovaně relativně nové úsloví „Matičko skákavá“. Parafrázoval tak původní francouzskou slovní hříčku.[4] Rabelais totiž užil zvolání par la Mer Dé (ve smyslu u Matky Boží), jehož část při vyslovení zazní jako francouzské expresivní merde.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl, 2. díl M-Ž. [s.l.]: Odeon, 1988. S. 166–167. 
  2. Viz např. Mireille Huchon, "Archéologie du Cinquième livre" in Rabelais en son demi-millénaire Genève, Droz, 1988.
  3. Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 326.]
  4. RABELAIS, François. Život Gargantuův a Pantagruelův, 49, 113, 668 [online]. Praha: Družstevní práce, 1930 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  5. RABELAIS, Francois. The Complete Works of Francois Rabelais/Glossary [online]. University of California Press. Dostupné online. (angličtina) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]