Karel Šafář (pedagog)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Šafář
Narození28. ledna 1889
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. června 1970 (ve věku 81 let)
Hrudkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
Národnostčeská
VzděláníUniverzita Karlova
Povolánípublicista, překladatel, středoškolský učitel a učitel
Znám jakopřekladatel
Manžel(ka)Milada Kuthanová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Šafář (22. ledna 1889 České Budějovice3. června 1970 Hrudkov) byl český středoškolský učitel, překladatel a kulturní pracovník.[1] V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice.[2]

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Jírovcově ulici čp. 439. Pocházel z šesti dětí, dva jeho bratři však zemřeli v útlém věku. Jeho otec Matěj Šafář byl truhlářem a umřel v roce 1894. O Karla Šafáře a o jeho tři sestry se pak starala jeho matka Marie, rozená Fojtlová, pocházela z Velešína, byla praneteří obrozeneckého básníka Josefa Vlastimila Kamarýta.[3][4] Po smrti otce mu zásluhou sdružení českobudějovických katolických tovaryšů dělal malíř Jan Řehoř, který pocházel z Dřitně a který mu tam zajistil prázdninové pobyty.[1]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Již v mládí se něj projevil zájem o filologii. Při svém studiu na českobudějovickém Jirsíkově gymnáziu se jeho nadání všiml profesor románské filologie Prokop Miroslav Haškovec, který tam tenkrát učil. V roce 1908 se Šafář s Haškovcem setkal znovu, a to na pražské univerzitě, kde Haškovec působil jako docent francouzské literatury, a kde Šafář začal studovat se zaměřením na němčinu a francouzštinu. Později se specializoval na francouzštinu a k tomu orientalistiku. Po ukončení studia dělal v Českých Budějovicích učitele.[1] Po 1. světové válce se stal tlumočníkem pro italskou kontrolní komisi.[3]

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Žil v Českých Budějovicích, kde do roku 1940 učil na reálném gymnáziu a na dívčím reformním reálném gymnáziu Jany Zátkové, potom odešel do výslužby a věnoval se překladatelství.[3]

Překladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Přeložil kolem dvaceti románů, novel a povídek a jednu báseň. Překládal z francouzštiny, turečtiny, arabštiny, italštiny.[3]

Překlad díla Gargantua a Pantagruel[editovat | editovat zdroj]

V době svých studií v Praze shromáždil z podnětu P. M. Haškovce okolo sebe kroužek mladých studentů–romanistů Jihočeskou Thelému, jejímiž členy se kromě Šafáře stali Jan Čart, František Kamarýt, Stanislav Malec a  Josef Rejlek. Kroužek začal překládat jedno ze základních a těžko přeložitelných děl světové literatury, napsané v 16. století, Gargantua a Pantagruela od Françoise Rabelaise. Během překladu druhé knihy tohoto díla Čart a Malec od překládání odstoupili, František Kamarýt padl ve válce (jeho jméno je na pomníku lišovských občanů padlých v 1. světové válce)[5] a překlad celého díla dokončil Šafář s Rejlkem s tím, že některé verše přeložili Cyril Vaněk, Alois Krajíc a některé verše Miroslav Haller. Šafář provedl také konečnou redakci celého překladu.[6][7]

Spolková činnost[editovat | editovat zdroj]

V Budějovicích se stal členem Alliance française a sekce Institutu di Cultura Italiana. Byl členem Klubu překladatelů.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BLÜMLOVÁ, Dagmar. Sto tváří z jihočeské kulturní historie. Pelhřimov: [s.n.], 2000. ISBN 80-902584-6-8, ISBN 978-80-902584-6-4. OCLC 47750337 S. 270-273. 
  2. Názvy budějovických ulic. www.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Šafář Karel. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  4. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 21.04.28. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  5. Pomník Obětem 1. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  6. Jihočeská Theléma | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  7. HAŠKOVEC, P. H. Jihočeská Theléma. České Budějovice: Vlastivědná společnost jihočeská (Ročenka), 1929. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 53-56.