Jennifer Granholmová
Jennifer Granholmová | |
---|---|
Jennifer Granholmová, 2021 | |
16. ministryně energetiky USA | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 25. února 2021 | |
Prezident | Joe Biden |
Předchůdce | Dan Brouillette |
47. guvernérka Michiganu | |
Ve funkci: 1. ledna 2003 – 1. ledna 2011 | |
Předchůdce | John Engler |
Nástupce | Rick Snyder |
51. ministryně spravedlnosti Michiganu | |
Ve funkci: 1. ledna 1999 – 1. ledna 2003 | |
Předchůdce | Frank J. Kelley |
Nástupce | Mike Cox |
Stranická příslušnost | |
Členství | Demokratická strana |
Narození | 5. února 1959 (65 let) Vancouver, Britská Kolumbie Kanada |
Choť | Daniel Mulhern (s. 1986) |
Děti | tři |
Alma mater | Kalifornská univerzita, Berkeley (BA) Harvardova univerzita (JD) |
Profese | advokátka, účastnice soutěže krásy, soudkyně, politička a politoložka |
Ocenění | Síň slávy michiganských žen (2004) Velcí přistěhovalci (2007) Řád kněžny Olgy 1. třídy (2024) |
Podpis | |
Commons | Jennifer Granholm |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jennifer Granholmová (* 5. února 1959 Vancouver, Britská Kolumbie) je kanadsko-americká politička, právnička a spisovatelka, která od února 2021 zastává úřad ministryně energetiky Spojených států amerických ve vládě Joea Bidena. Jako členka Demokratické strany byla v letech 1999–2003 michiganskou ministryní spravedlnosti z titulu nejvyšší státní zástupkyně a mezi roky 2003–2011 první ženou ve funkci guvernérky Michiganu.
Narodila se v kanadském Vancouveru a ve čtyřech letech se s rodiči přestěhovala do Kalifornie. V roce 1984 absolvovala bakalářské studium politologie a francouzštiny na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Poté se stala doktorkou práv na Harvardově univerzitě, kde působila jako šéfredaktorka studentského časopisu Harvard Civil Rights-Civil Liberties Law Review. Profesní dráhu zahájila na pozici asistentky soudce Damona Keitha u odvolacího soudu šestého okruhu. V roce 1991 nastoupila do funkce asistentky generálního prokurátora ve východním michiganském obvodu. Po čtyřech letech byla jmenována vedoucí právního odboru – corporation counsel, okresu Wayne County, který zastupovala po vznesení občanskoprávních žalob proti územně příslušným veřejným institucím.
Po volebním vítězství nad republikánem Johnem Smietankou nahradila v roce 1999 Franka J. Kelleyho na pozici nejvyššího státního zástupce Michiganu a stala se tak ministryní spravedlnosti tohoto unijního státu. Roku 2002 vyhrála guvernerské volby nad úřadujícím náměstkem guvernéra a republikánem Dickem Posthumusem, což z ní v lednu 2003 učinilo první ženu v úřadu guvernérky Michiganu.[1][2] Po čtyřech letech post obhájila proti republikánskému obchodníku Dicku DeVosovi. V roce 2011 pozici opustila pro omezení mandátu na dvě volební období.
Po vítězství Baracka Obamy v prezidentských volbách 2008 se stala členkou jeho tranzitního týmu připravujícího se na převzetí moci před prezidentskou inaugurací.[3] Po prvním odchodu z veřejného života přijala místo přednášející na alma mater, Kalifornské univerzitě v Berkeley, a s manželem Danielem Mulhernem vydala v roce 2011 autobiografii A Governor's Story: The Fight for Jobs and America's Future (Příběh guvernérky: Boj o práci a budoucnost Ameriky).[4] O rok později začala moderovat televizní pořad zaměřený na politiku The War Room with Jennifer Granholm (Zpravodajské informační studio s Jennifer Granholmovou) na stanici Current TV, který v lednu 2013 opustila kvůli prodeji televize arabské Al-Džazíře.[5] V lednu 2017 ji najala CNN jako komentátorku politického dění.[6]
V únoru 2021 se vrátila do politiky, když vstoupila do Bidenova kabinetu na post ministryně energetiky, kde nahradila republikána Dana Brouilletta sloužícího do ledna téhož roku v Trumpově vládě.
Mládí a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Narodila se roku 1959 ve Vancouveru, největším městě Britské Kolumbie, do rodiny bankovních pokladníků Shirley Alfredy (rozené Dowdenová) a Victora Ivara Granholmových.[7][8] Prarodiče z matčiny strany pocházeli z Irska a Newfoundlandu.[8] Děd z otcovy části rodiny Hugo „Anders“ Granholm přicestoval na konci 20. let dvacátého století do Penny v Britské Kolumbii ze švédského Robertsforsu, kde byl jeho otec starostou.[9] Robertsfors se stal také domovem bývalé švédské vicepremiérky a ministryně energetiky Maud Olofssonové, s níž se Jennifer Granholmová při návštěvě Švédska setkala. Média při té příležitosti uvedla, že manžel Olofssonové je s Granholmovou v příbuzenském vztahu.[10] Babička z otcovy strany Judith Olivia Henriette Granholmová pocházela z Gjerstadu v jižním Norsku. Do kanadského Halifaxu se plavila z Osla na lodi SS Bergensfjord. Do Penny v Britské Kolumbii, kde její strýc s dalšími muži založil osadu zaměřenou na těžbu dřeva, pak pokračovala po železnici.[11]
Z Kanady do Kalifornie se Jennifer Granholmová přestěhovala s rodiči ve čtyřech letech.[12] Vyrůstala v kalifornských městech Anaheim, San José a San Carlos,[13] kde postupně navštěvovala střední školy Ida Price Jr. High, Del Mar High School a San Carlos High School, na které maturovala v roce 1977.[12] Korunku královny krásy získala v místní soutěži Miss San Carlos.[13] Na prahu dospělosti se snažila prosadit v Hollywoodu, ale záměr stát se herečkou opustila ve 21 letech.[12] V roce 1978 se objevila v televizní soutěži The Dating Game.[14] Začala pracovat jako průvodkyně ve studiích Universalu a v zákaznickém servisu deníku Los Angeles Times. Jako první žena také provázela výpravy ve zvířecím zábavním parku Marine World Africa USA v Redwood City, kde kormidlovala loď s 25 turisty na palubě.[13]
V roce 1980, kdy překročila 21 let věku, se stala americkou občankou v procesu naturalizace.[15] Do kampaně v prezidentských volbách 1980 se zapojila ve štábu nezávislého kandidáta Johna B. Andersona. Poté nastoupila na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, což z ní učinilo prvního člena rodiny studujícího na vysoké škole.[8] Bakalářské obory politologie a francouzština absolvovala v roce 1984.[8] Během ročního stipendijního pobytu ve Francii se zapojila do pašování oblečení a léků za železnou oponu, židům žijícím v Sovětském svazu.[8] Jako aktivistka vystupovala v britském hnutí proti apartheidu.[8] Ve studiu pokračovala na Harvardově univerzitě, kde se roku 1987 stala doktorkou práv (JD).[8]
Právnická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Právnickou kariéru zahájila v letech 1987–1988 jako asistentka Damona Keitha, služebně staršího soudce odvolacího soudu šestého okruhu.[8] V prezidentských volbách 1988 se podílela na volební kampani massachusettského guvernéra a demokratického kandidáta Michaela Dukakise.[8] Mezi roky 1989–1991 byla právní zástupkyní odpovědného exekutivního úřadu michiganského okresu Wayne County,[8] než se stala náměstkyní generálního prokurátora východního michiganského obvodu.[8][16] Účastnila se stíhání drogových dealerů, členů gangů a osob zapletených do dětské pornografie, rovněž tak bojovala proti podvodům v oblasti kreditních karet.[8] Ze 154 osob, proti nimž vedla soudní řízení, bylo 151 odsouzeno.[8] V roce 1995 se stala vedoucí právního odboru – corporation counsel, okresu Wayne County, jakožto nejmladší osoba v této funkci.[16] V roli advokátky obhajovala územně příslušné veřejné instituce, proti nimž byly vzneseny žaloby, účastnila se řízení nevypořádaných silničních daní a dodržování ekologických zákonů.[8]
Po vyhraných volbách nad republikánem Johnem Smietankou vystřídala v roce 1999 Franka J. Kelleyho na pozici nejvyššího státního zástupce Michiganu, sloužícího ve funkci 37 let, a stala se tak ministryní spravedlnosti tohoto východoseverního unijního státu, jako první žena v úřadu.[17][18]
Prezident Barack Obama dvakrát zvažoval její kandidaturu na soudkyni Nejvyššího soudu Spojených států.[19][20][21][22] V květnu 2009 se objevila v užším výběru kandidátů na uvolněné místo za končíčího člena Davida Soutera.[23] V Bílém domě se 19. května zúčastnila schůzky o předpisech průměrné palivové spotřeby společností (CAFE – Corporate Average Fuel Economy) a při té příležitosti hovořila s Obamou. Nebylo však zveřejněno, jestli se tématem stala také její možná nominace.[24] Obama za soudkyni nakonec 26. května navrhl Soniu Sotomayorovou. S odchodem soudce Johna Paula Stevense do důchodu v létě 2010, se opět stala jednou ze zvažovaných nástupkyň;[25] Obama však v květnu téhož roku odeslal do Senátu nominační listinu Eleny Kaganové, jejíž potvrzení proběhlo během srpna 2010.
Ministryně energetiky
[editovat | editovat zdroj]V souvislosti s vedením ministerstva energetiky byla dvakrát zmiňována již za prezidentství Baracka Obamy. Poprvé v prosinci 2008, kdy se stala součástí Obamova tranzitního týmu po vyhraných listopadových volbách[26] a opět během prosince 2010 v souvislosti s možnou rezignací úřadujícího šéfa rezortu Stevena Chu.[27]
Po vítězných prezidentských volbách 2020 oznámil zvolený prezident Joe Biden v polovině prosince 2020 záměr ji nominovat do čela ministerstva energetiky. Informaci poprvé přinesl zpravodajský web Politico.[28][29] Granholmová byla považována za jednoho z nejméně kontroverzních kandidátů pro podporu ze strany odborů, ekologických skupin a některých republikánských senátorů.[30] Po inauguraci odeslal Biden nominační listinu do Senátu. Bývalá michiganská guvernérka se v horní komoře 27. ledna 2021 zúčastnila slyšení před výborem pro energetiku a přírodní zdroje, v jehož průběhu uvedla: „Zaměřím se na tři úkoly; zaprvé, na bezpečnost Ameriky prostřednictvím národního úřadu pro jadernou bezpečnost (National Nuclear Security Administration) a vypořádám se s dědictvím studené války, což zajistí našemu národu ochranu. Zadruhé, na podporu úžasné vědecké práce vykonané v 17 národních laboratořích ministerstva a dalších zařízeních napříč zemí, mimo jiné v oblasti změny klimatu a snižování emisí. A za třetí se zaměřím na rozšíření tohoto výzkumu a jeho využití k tvorbě pracovních míst pro Američany“.[31] Předseda výboru Joe Manchin pak postoupil 3. února nominaci na plénum horní komory, když výbor vydal doporučující stanovisko hlasováním členů v poměru 13 : 4. Schválení na senátním plénu se uskutečnilo 25. února 2021, s kladným výsledkem senátorských hlasů 64 : 35.[32][33][31] Několik hodin poté složila ministerskou přísahu do rukou viceprezidentky Kamaly Harrisové, jako první žena v tomto úřadu.[34]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Během studií na Harvardu navázala partnerský vztah se spolužákem z právnické fakulty Danielem Mulhernem, pocházejícím z Michiganu, který se stal také doktorem práv. Mulhern předtím získal na Yaleově univerzitě bakalářský titul v religionistice.[8] Svatba se uskutečnila v roce 1986; oba začali používat partnerovo příjmení jako střední jméno.[8] Do manželství se narodily tři děti.[8]
Před finále hokejového turnaje na Zimních olympijských hrách 2010 v rodném Vancouveru mezi Spojenými státy a Kanadou byla jako držitelka dvojího občanství dotázana, jakému týmu přeje zisk zlaté medaile. Uvedla, že „samozřejmě“ fandí Američanům a napůl žertem dodala, že Kanadu opustila již ve čtyřech letech.[35]
Švédský král Karel XVI. Gustav jí 21. října 2010 udělil Řád polární hvězdy a pasoval na komturku I. třídy „za podporu vztahů mezi Michiganem a Švédskem a podporu ekonomiky založené na čisté energii“.[36][37]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jennifer Granholm na anglické Wikipedii.
- ↑ 2002 Michigan Election Results [online]. Michigan Secretary of State [cit. 2016-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 04-03-2016.
- ↑ Governor Jennifer Granholm [online]. University of Chicago Institute of Politics [cit. 2021-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-25. (anglicky)
- ↑ Despite presidential losses, women in politics score gains [online]. Cawp.rutgers.edu [cit. 2014-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12-08-2013.
- ↑ A Governor's Story: Jennifer Granholm's Book Hits Store Shelves [online]. Interlochen Public Radio, 2011-09-20 [cit. 2021-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27-04-2012. (anglicky)
- ↑ ABBEYLAMBERTZ, Kate. Jennifer Granholm Leaving Current TV Political Show, 'The War Room'. Huffington Post [online]. 03-01-2013 [cit. 03-01-2013]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 06-01-2013.
- ↑ Nick Vadala. CNN adds Charles Ramsey, Rick Santorum to list of contributors [online]. www.philly.com, 17-01-2017 [cit. 2017-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11-02-2017.
- ↑ Ancestry of Jennifer Granholm [online]. Wargs.com [cit. 2014-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28-12-2014.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Dee-Ann Durbin. Democrat Jennifer Granholm sees attorney general's post as career move [online]. Ludington Daily News, 10-10-1998 [cit. 2016-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-12-2020.
- ↑ Hans Sandberg. Jennifer Granholm: A Governor Traces Her Swedish Roots [online]. Swedish-American Chambers of Commerce, 25-10-2010 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 09-08-2011.
- ↑ KARLSSON, Pär. Svenskättling kan bli Obamas minister. Aftonbladet [online]. 10-11-2008 [cit. 07-05-2009]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-12-2020. (švédsky)
- ↑ USAs President Joe Biden velger energiminister med Gjerstadblod nært i årene [online]. Husmannsplassen – Melaaslia in Gjerstad, Norway [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ a b c She's the Boss – Granholm wins a place in history as Michigan elects the state's first female governor. Detroit Free Press. 11-06-2002. Dostupné online [cit. 2021-04-02]. (anglicky)
- ↑ a b c Gov. Jennifer Granholm (D) [online]. National Journal Group Inc. [cit. 2008-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13-02-2011.
- ↑ BRUSH, Mark. 'Cute and curvaceous Jennifer Granholm' resurfaces on YouTube [online]. Michigan Radio [cit. 2012-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-09-2012.
- ↑ MCFADYEN, Jennifer. Immigrant Spotlight: Gov. Jennifer Granholm [online]. About.com Guide, 14-01-2009 [cit. 2013-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14-05-2013.
- ↑ a b He said, she said. Detroit Metro Times [online]. 21-10-1998 [cit. 27-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-04-2016.
- ↑ Granholm considers future as Michigan's first female attorney general. Traverse City Record-Eagle [online]. 04-11-1998 [cit. 27-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-04-2016.
- ↑ 1998 Michigan Election Results [online]. Michigan Secretary of State [cit. 2016-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-03-2016.
- ↑ BARNES, Robert. Souter Reportedly Planning to Retire From High Court. The Washington Post [online]. 2009-05-01 [cit. 2021-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 01-04-2017. (anglicky)
- ↑ JOUVENAL, Justin. Ten picks for Obama's Supreme Court. Salon.com [online]. 2008-11-19 [cit. 2021-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-04-2010. (anglicky)
- ↑ DICKERSON, Brian. Justice Granholm? It's possible under Obama. The Detroit Free Press [online]. 2008-11-11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BETTELHEIM, Adriel. Supreme Court: Obama Faces Decision With Lasting Impact. CQ Politics [online]. Yahoo News, 2009-05-01. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FELLER, Ben. White House: No interviews of court candidates yet. Associated Press [online]. Yahoo News, 2009-05-15. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Associated Press, Court candidate Granholm visits White House Archivováno 7. 5. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ FELLER, Ben. Source: Judge Sidney Thomas on Supreme Court list. Associated Press [online]. Yahoo News, 12-04-2010 [cit. 2021-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13-04-2010. (anglicky)
- ↑ Alan Greenblatt. Granholm to Energy? [online]. Governing, 10-12-2008 [cit. 2016-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16-04-2016.
- ↑ John Mcardle. Parlor Game of Potential DOE Secretary Successors Begins, if Prematurely [online]. The New York Times, 06-12-2010 [cit. 2016-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 09-04-2016.
- ↑ Biden Plans To Nominate Former Michigan Gov. Jennifer Granholm As Energy Secretary. NPR.org [online]. 2020-12-15 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Biden taps former Michigan Governor Granholm to be Energy chief [online]. [cit. 2020-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Biden Trade Nominee Seeks Solution for Boeing-Airbus Dispute [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Confirmation process for Jennifer Granholm for secretary of energy [online]. Ballotpedia [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ U.S. Senate: U.S. Senate Roll Call Votes 117th Congress - 1st Session. On the Nomination (Confirmation: Jennifer Mulhern Granholm, of Michigan, to be Secretary of Energy ) [online]. U.S. Senate, 2021-02-25 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FORDHAM, Evie. Senate confirms Jennifer Granholm as Biden's energy secretary [online]. Fox News, 2021-02-25 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jennifer M. Granholm Sworn in as 16th Secretary of Energy [online]. Energy.gov, 25-02-2021 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ YINGLING, Jennifer. Canadian-born Gov. Granholm says she's rooting for USA hockey over Canada [online]. The Hill, 2010-02-22 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Guvernör Jennifer Granholm förlänades Nordstjärneorden av kungen [online]. Stockholm: Sveriges kungahus, říjen 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25-10-2010. (švédsky)
- ↑ GRANHOLM – King Carl XVI Gustaf to Recognize Granholm in Stockholm Thursday for Fostering Relations between Michigan, Sweden [online]. Lansing: Office of the Governor of the State of Michigan, 25-10-2010 [cit. 2010-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15-11-2010.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jennifer Granholmová na Wikimedia Commons
- Jennifer Granholmová na Facebooku
- Jennifer Granholmová na X (dříve Twitteru)
- Vláda Joea Bidena
- Ministři energetiky USA
- Guvernéři Michiganu
- Američtí právníci
- Americké spisovatelky 21. století
- Američtí televizní moderátoři
- Členové Demokratické strany (USA)
- Američané norského původu
- Američané švédského původu
- Naturalizovaní občané USA
- Kanaďané
- Političky
- Absolventi Harvardovy univerzity
- Absolventi Kalifornské univerzity v Berkeley
- Komtuři I. třídy Řádu polární hvězdy
- Narození ve Vancouveru
- Narození v roce 1959
- Narození 5. února