Jan František Macha

Jan František Macha
Blahoslavený; Jan František Macha
	duchovní katovické diecéze
	Fotografie
Církev	římskokatolická
Diecéze	katovická
Svěcení
Jáhenské svěcení	1. května 1938
Kněžské svěcení	25. června 1939, Katovice
Osobní údaje
Datum narození	18. ledna 1914
Místo narození	Chořov; Ruské impérium
Křest	20. ledna 1914
Biřmování	16. června 1925
Datum úmrtí	3. prosince 1942
Místo úmrtí	Katovice; Německá říše
Příčina úmrtí	stětí
Místo pohřbení	neznámé
Národnost	polská
Rodiče	Paweł Macha a Anna Machová
Alma mater	Jagellonská univerzita
Podpis
Svatořečení
Začátek procesu	2. října 2013
Beatifikace	20. listopadu 2021 ; katedrála Krista Krále, Katovice, Polsko ; beatifikoval papež František
Svátek	2. prosince
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz a mučedník
Atributy	kněžský oděv
Patron	Slezského teologického semináře
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Franciszek Macha (18. ledna 1914, Chořov – 3. prosince 1942, Katovice) byl polský římskokatolický kněz, popravený Gestapem během druhé světové války. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného mučedníka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 18. ledna 1914 v Chořově, konkrétně v městské části Chorzów Stary jako první z pěti dětí rodičům Pawlu Machovi a Anně roz. Cofałkové. Jeho otec byl dělník. Někteří jeho sourozenci zemřeli v dětském věku. Pokřtěn byl dne 20. ledna 1914 v místním farním kostele sv. Máří Magdalény jako Jan František. V dětství měl přezdívku „Hanik“.

V letech 1921–1924 absolvoval ve svém rodném městě základní studium. Již roku 1924 nastoupil na střední školu, taktéž v jeho rodném městě, zakončenou maturitou dne 29. června 1933. Na škole byl členem řady literárních, historických a sportovních kroužků a ve své farnosti byl aktivní ve Sdružení katolické mládeže a hnutí Živého růžence.

Dne 16. června 1925 přijal v kostele sv. Hedviky Slezské v Chořově svátost biřmování z rukou pozdějšího polského primase a kardinála Augusta Hlonda. Byl sportovně nadaný a v té době začal trénovat házenou ve sportovním klubu Azoty Chorzów a začal se účastnit soutěží. Roku 1933 získal v házené titul vicemistra Polska.

Krátce po maturitách se přihlásil do Slezského teologického semináře, tehdy sídlícího v Krakově, avšak pro nedostatek volných míst nebyl přijat. Poté začal studovat na Právnické a správní fakultě Jagellonské univerzity v Krakově, avšak po roce zde studium přerušil a snažil se znovu přihlásit na studium teologie.

Roku 1934 byl přijat na Teologickou fakultu Jagellonské univerzity. Byl aktivním členem několika katolických spolků a hnutí: Bratrská pomoc, Čestná stráž Nejsvětějšího Srdce a Katolická akce. Dne 1. května 1938 byl vysvěcen na jáhna. Dne 15. června 1939 získal magisterský titul z teologie.

Dne 25. června 1939 byl v kostele sv. apoštolů Petra a Pavla v Katovicích z rukou katovického biskupa Stanisława Adamskeho. Dne 27. června téhož roku sloužil svou primiční mši svatou ve farním kostele sv. Máří Magdalény v jeho rodném Chořově.

Dne 10. září 1939 se stal farním vikářem ve farnosti sv. Josefa ve Slezské Rudě. Ve farnosti, kde působil často navštěvoval rodiny a po vypuknutí druhé světové války poskytoval materiální a duchovní pomoc těm rodinám, které přišly o některého člena, ať už byl zabit ve válce, nebo poslán do koncentračního tábora. Kromě dobročinné činnosti se zapojil i do vlasteneckých aktivit. V té době byla ve Slezské Rudě založena tajná podzemní organizace s názvem Polská ozbrojená organizace, patřící k polským ozbrojeným silám, jejichž členské schůze se konaly v soukromých bytech nebo na místní faře. Stal se vůdcem akademické skupiny, ke které patřili i skauti. Skupina vydávala noviny s názvem „Świt“. Kromě těchto aktivit se věnoval sociální péči mezi utiskovanými.

Kvůli udání od kolaborantů s okupanty byl od počátku roku 1941 sledován policií a dvakrát byl dokonce převezen ke Gestapu na výslech. Dne 5. září 1941 byl zatčen na nádraží v Katovicích a dočasně uvězněn v policejní věznici v Mysłowicích. Absolvoval časté výslechy, které byly doprovázeny mučením. Dne 13. listopadu 1941 byl transportován do věznice v Mysłowicích, kde dělal zpovědníka svým spoluvězňům. V březnu roku 1942 mu byla vynesena obžaloba.

V červnu roku 1942 byl transportován do věznice v Katovicích a 17. července téhož roku se konalo v soudní budově v Katovicích soudní přelíčení s ním. Po několikahodinovém procesu, ve kterém svědčili dva členové Gestapa a nakonec se sám věnoval obhajobě byl soudci odsouzen za velezradu k trestu smrti stětím. I přes snahy jeho rodiny (zejména matky) a vysokých představitelů místní katolické církve mu nebyla udělena milost.

Poprava stětím gilotinou se konala krátce po půlnoci dne 3. prosince 1942 ve speciální místnosti ve věznici v Katovicích. Uříznutá hlava spadla do koše, připevněného ke gilotině. Jeho tělo bylo pravděpodobně převezeno do koncentračního tábora Osvětim a spáleno v táborovém krematoriu.