Přeskočit na obsah

Jan Adam z Questenberka

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jan Adam z Questenberku)
Jan Adam z Questenberka
Jan Adam z Questenberka s loutnou, Jan Kupecký, kolem r. 1720
Jan Adam z Questenberka s loutnou, Jan Kupecký, kolem r. 1720
Předseda císařských komisařů u moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1735 – ?
PanovníkKarel VI.
Tajný rada
Ve funkci:
1723 – ?
PanovníkKarel VI.
Císařský komorník
Ve funkci:
1723 – ?
PanovníkKarel VI.
Narození24. února 1678
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí10. května 1752 (ve věku 74 let)
Jaroměřice nad Rokytnou
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť1. Marie Antonie z Friedberka
2. Marie Antonie Josefa Justina z Kounic
RodičeJan Antonín z Questenberka
Marie Kateřina Stadlová
DětiMarie Šarlota z Questenberka
Příbuzníbratranec: Leopold z Lamberka
Alma materVídeňská univerzita
Univerzita Karlova
Profesehudební skladatel, mecenáš a rádce
CommonsJohann Adam von Questenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Adam z Questenberka či z Questenbergu (německy Johann Adam von Questenberg, 23. února 1678 Vídeň[1] – 10. května 1752 Jaroměřice nad Rokytnou[2]) byl moravský šlechtic z rodu Questenberků, mecenáš barokního umění, majitel panství Jaroměřice nad Rokytnou a císařský úředník. V době vrcholného baroka první třetiny 18. století patřil mezi osvícené představitele šlechty na panstvích v Zemích Koruny české. Byl mecenášem a iniciátorem řady projektů v oblasti architektury, hudební a divadelní tvorby, znalcem malířství, sběratelem dobových hudebních nástrojů a naučných knih v širokém spektru svých zájmů.

Umělecká a mecenášská činnost Jana Adama z Questenberka je významnou součástí kulturního dědictví zanechaného Jaroměřicím nad Rokytnou. Jan Adam z Questenberka byl dlouholetým zaměstnavatelem hudebního skladatele, jaroměřického rodáka, Františka Antonína Míči. Jan Adam rovněž přestavěl jaroměřický zámek, zámecký park (včetně výstavby zahradního divadla) a chrám sv. Markéty. Na přestavbě zámku se mimo jiné známé umělce podílel rakouský architekt Johann Lucas von Hildebrandt.

Původ a mládí

[editovat | editovat zdroj]
Trosky hradu Questenberg

Jan Adam pocházel ze starobylého rodu původem z kraje Mansfeld-Südharz v Sasko-Anhaltsku, patrně z původního hradu v blízkosti města Questenberg. Později se v roce 1470 uvádí tento patricijský rod v Kolíně nad Rýnem.[3] Do Jaroměřic se rod Questenberků dostal poté, co původnímu majiteli jaroměřického panství Petru Rechenbergovi ze Želetic byl majetek v roce 1620 zkonfiskován pro účast na českém stavovském povstání. Panství pak císař Ferdinand II. v roce 1624 prodal za 50 000 zl. Gerhardovi z Questenberka (1580–1646), dědu Jana Adama z Questenberka.[4] Podobně se součástí panství staly i obce Bohušice, Příštpo, Bečov nad Teplou,[5] Javorná[6] a panství Rapoltenkirchen (nyní lokalita v Rakousku).

Celé panství zdědil Gerhardův syn Jan Antonín z Questenberka (15. ledna 1633 – 14. října 1686), otec Jana Adama. Jan Antonín zejména v Jaroměřicích nad Rokytnou položil základy kulturního a hospodářského rozvoje po devastujícím období třicetileté války a rekatolizaci v habsburské monarchii. Na jaroměřickém předměstí Lhotě založil Loretánskou kapli s křížovou chodbou, dobudovanou v roce 1673, kde při první mši byl přítomen i císař Leopold I.[7] V roce 1675 byla při této kapli zahájena výstavba kláštera servitů.

Jan Antonín nechal přestavět jaroměřický zámek v honosné barokní sídlo, založil zde zámeckou knihovnu a ve starém chrámu sv. Markéty podporoval chrámovou hudbu a zpěv. Při říčce Rokytná (tehdy nazývané Jarmeritza) u kláštera servitů dal přistavět špitál.[8]
Manželkou Jana Antonína a matkou Jana Adama byla Marie Kateřina baronka Stadlová (narozená roku 1641).

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou, pohled z parku; vlevo propojení na kostel sv. Markéty

Jan Adam se narodil ve středu 23. února 1678 ve Vídni. V době úmrtí otce Jana Antonína (27. února 1686) a zanedlouho i matky Marie Kateřiny (11. října 1686) bylo Janu Adamovi jen osm let, takže ke správě jaroměřického panství a dalšího majetku byl ustaven poručník v osobě jeho bratrance Leopolda hraběte z Lamberka (* 1654), diplomata v císařských službách.[9]

Základy vzdělání získal Jan Adam ve Vídni v blízkostí císařského dvora, vysokoškolská studia absolvoval na právnické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze disertací datovanou 28. ledna 1696. V duchu dobových zvyklostí mladých šlechticů cestoval v letech dospívání po evropských centrech vzdělání a kultury, takže poznal Vídeň, Haag, Paříž, Versailles i Londýn. Zřejmě ho nejvíce zaujal život, kultura a okázalost Francie, Paříže a zvláštně pak Versailles na dvoře krále Ludvíka XIV. Poznal tam nádherné dvorské slavnosti a pestrý společenský život šlechty, setkával se zde s významnými umělci, politiky i mecenáši umění. Jeho zájem upoutalo divadlo a hudba, zřejmě k tomu přispělo i jeho hudební nadání. To jej ovlivnilo na celý život v zájmu o rozvoj kulturního i náboženského dění na svém jaroměřickém panství. Teprve v roce 1699, kdy Jan Adam dosáhl věku 21 let a byl prohlášen zletilým, se ujal správy svého panství.

Dospělost

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1702 byl císařem Leopoldem I. jmenován císařským radou, v roce 1723 pak tajným radou a císařským komořím Karla VI. Oženil se roku 1707 s Marií Antonii hraběnkou z Friedbergu a Scheeru a měl s ní šest dětí, dospělosti se však dožila jen dcera Marie Karolína.

Chrám sv. Markéty v Jaroměřicích

Počáteční období působení Jana Adama jako vlastníka jaroměřického panství, které si zvolil za své trvalé sídlo, bylo spíše bouřlivé než tvůrčí, nicméně pokračoval v kulturním dědictví svého otce Jana Antonína. Zámecká knihovna, kterou podstatně rozšířil a jejíž dědický soupis se dochoval, obsahovala 4560 děl náboženských, historických, ale také spisů a návrhů pojednávajících o architektuře paláců a sakrálních staveb. Bohatá byla i jeho sbírka obrazů převážně s náboženskou tematikou a sbírka hudebních nástrojů.[7] V období zhruba po roce 1715, kdy se všeobecně zlepšovaly hospodářské podmínky, se Jan Adam zaměřil na rekonstrukci jaroměřického zámku,[10] výstavbu barokního zámeckého parku a začal se zabývat možnostmi přestavby starého chrámu sv. Markéty, který se po zničujícím požáru v roce 1631 opravoval již více než 50 let nákladem obce a farníků.[11]

Svůj úřad u císařského dvora i pobyt ve Vídni ukončil Jan Adam v roce 1734, snad z důvodu vážné nemoci manželky Marie Antonie, zmiňují se i rozsáhlé zadlužení a spory s magistrátem města Vídně. Po smrti první manželky Marie Antonie hraběnky z Friedberka a Scheeru 26. listopadu 1736[12] se Jan Adam v roce 1738 znovu oženil s Marií Antonií Josefou Justinou (15. června 1708 – 14. ledna 1778), dcerou Maxmiliána Oldřicha z Kounic, majitele slavkovského panství. Děti se jim žádné nenarodily.

Jan Adam byl v roce 1735 jmenován předsedou císařských komisařů u Moravského zemského sněmu konaného v roce 1736,[13] kde se staral o prosazování císařských finančních požadavků na Moravě. Odstěhoval se s rodinou do Brna. V roce 1736 ovdověl, v roce 1738 se podruhé oženil s Marií Antonií, dcerou svého přítele a zemského hejtmana Maxmiliána Oldřicha z Kounic. Trápil ho chronický katar průdušek; po zápalu plic 10. května 1752 zemřel. Protože neměl mužského potomka, odkázal majetek druhorozenému synovi pozdějšího knížete a předního císařského ministra Václava Antonína z Kounic Dominiku Ondřejovi z Kounic (1740–1812). Ten převzal majetek Jana Adama z Questenberka po dosažení zletilosti v roce 1762.[11] Z dalších majitelů jaroměřického panství již nikdo na bohaté kulturním dědictví Jana Adama z Questenberka nenavázal.[14]

Barokní výstavba zámku a chrámu sv. Markéty

[editovat | editovat zdroj]
Interiér chrámu sv. Markéty

V období vrcholného baroka v první třetině 18. století byla výstavba monumentálních staveb nejen obrazem kultury a umění architektury, ale také věcí prestiže bohatých šlechtických rodů. Přestavbu jaroměřického zámku pojal Jan Adam velkoryse. Přizval k tomu tehdejší význačné znalce a umělce. Patřili k nim například vídeňský sochař Konrad Adolph von Albrecht, portrétisté Johan Gottfried Auerbach,[15] Martin van Meytens[16] a uznávaný portrétista Jan Kupecký. Patrně nejvýznamnějším umělcem, který se podílel na vzniku jaroměřického souboru staveb, byl architekt Johann Lucas von Hildebrandt,[17] se kterým také spolupracoval zednický mistr Franz Jängl, doložený v Jaroměřicích nad Rokytnou v roce 1717. Výstavba chrámu sv. Markéty se pro soustavný nedostatek finančních prostředků, ale také mnohé změny v architektonickém členění, stavebních plánech a střídání stavebních mistrů, neustále prodlužovala. Jan Adam ve snaze dokončit stavbu chrámu požádal císaře Karla VI. 30. března 1734 o vložení fundační listiny k částce 4000 zlatých do zemských desk ve prospěch kláštera servitů. Stavba chrámu pak byla dokončena v roce 1737.[18]

Hudba a divadlo

[editovat | editovat zdroj]

Kulturní život na jaroměřickém zámku za Jana Adama z Questenbergu byl bohatý. Za jeho otce Jana Antonína se v Jaroměřicích hudba provozovala pouze ve starých a skromných chrámových prostorech. Chrámový sbor byl tvořen kantory, jejich žáky, zpěváky a hudebníky z řad místních měšťanů, ale také panských lokajů a dalších vrchnostenských úředníků.[19]

Zámecký park s částí, kde se dosud provozují divadelní a hudební představení

Jan Adam získal rozsáhlé vzdělání, zkušenosti z kulturního života v předních evropských centrech a získal také mnohé kontakty na tehdejší významné umělce, hudební skladatele a provozovatele hudebních děl na šlechtických sídlech po celé Evropě. Jeho vrstevníkem byl např. i Johann Sebastian Bach a má se za prokázané, že oba byli ve vzájemném kontaktu[20]. Zájem Jana Adama o hudbu nebyl jen módní záležitostí, ale vášní a vnitřní potřebou; sám hudbu aktivně provozoval a na jaroměřickém panství rozvíjel.

Kapelníkem jeho hudebního souboru byl František Antonín Míča, syn jaroměřického varhaníka, který rovněž zastával post komorníka, jenž patřil k nejvyšším na Questenberkově dvoře. Až do své smrti byl hlavní postavou hudebního dění v okolí Jana Adama a jemu také věnoval některé ze svých skladeb, např. gratulační serenádu z roku 1734 Der glorreiche Nahmen Adami. Na jaroměřickém zámku vznikla kapela,[21] kterou Jan Adam obsazoval především svými zámeckými služebníky a zčásti i místními měšťany. Na zámku se provozovala hudební díla a divadelní představení, převážně ve formě tehdejších oper a operet včetně baletních vsuvek, jejichž předlohy si Jan Adam nechal posílat z Vídně, ale také z mnoha italských měst (Benátky, Neapol, Parma, Lucca ad), z Německa, Francie, výjimečně také z Portugalska, Anglie a Malty. Ty se po Míčových úpravách a podle možností zámecké kapely také na zámku provozovaly. Na inscenacích zámeckého divadla se podíleli význační výtvarníci a divadelní architekti, jako byl Giuseppe Galli Bibiena.[22]

Historická mapa, I.voj. mapování 1764

Je též zaznamenáno účinkování Jana Adama v operním představení pořádaném ku příležitosti jmenin císaře (4. listopadu 1724) ve Vídni.[19][23] Jan Adam dobře hrál na loutnu a mandolínu, zpíval, a k tomu složil i několik drobných skladeb, například loutnové tance menuet a rigaudon (francouzský barokní tanec).[24] Je znám i jeho portrét s loutnou od malíře Jana Kupeckého. Obliba hudebních a divadelních představení vedla Jana Adama k rekonstrukci zámeckého divadla podle vzoru divadla v Holešově,[25] kterou dokončil v roce 1739.

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]

V současné době je obnovený exteriér a interiér jaroměřického zámku ve státní péči Národního památkového ústavu[26] v Brně. Na hudební tradice, založené Janem Adamem z Questenberga, navázaly v Jaroměřicích nad Rokytnou každoročně od roku 1999 Mezinárodní hudební festivaly Petra Dvorského,[27] které se konají v pečlivě udržovaném zámeckém parku. Občasná divadelní představení v areálu barokního parku navozují atmosféru vrcholného baroka za života Jana Adama z Questenberka.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rappoltenkirchen [online]. www.burgen-austria.com, 24.2.2002. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-04-27. (německy) 
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ Questenberg, Gerhard von [online]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Gerhard von Questenberg [online]. Das österreichische Wissensnetz. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Bečov nad Teplou - zámek [online]. Rev. 9.12.2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-18. 
  6. ↑ Javorná, zámek [online]. Rev. 9.12.2009. Dostupné online. 
  7. ↑ a b FIŠER, Josef. Chrám Sv. Markéty, panny a mučednice.. Redakce Podveský, Jan. Jaroměřice nad Rokytnou: Jaroměřický památník, 1939. S. 57-86. 
  8. ↑ Jan Křtitel Erna stavitel, zednický a kamenický mistr [online]. Brno: Magistrát města Brna, MMB 19.11.2003, rev. 24.9.2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-21. 
  9. ↑ Lamberg, Leopold Joseph Graf von [online]. Rev. 4.12.2009. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Státní zámek Jaroměřice [online]. Historie zámku. Dostupné online. 
  11. ↑ a b PLICHTA, Alois. Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí I, II,. Třebíč: Jaroměřice nad Rokytnou, 1994. 
  12. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ Vznik, proměny a zánik moravského markrabství v datech [online]. Brno: 2006, rev. 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-16. 
  14. ↑ PLICHTA, Alois. O životě a umění. Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752. Brno: [s.n.], 1974. 
  15. ↑ Johann Gottfried Auerbach [online]. Wheat Ridge Co USA: Scholars Resource, Inc., rev. 9.10.2005 [cit. 2009-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Martin van Meytens [online]. The Web Gallery of Art [cit. 2009-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ DVORSKÝ, Jiří; KUDĚLKA, Zdeněk; KRSEK, Ivo. Dějiny českého výtvarného umění II/1. Praha: Academia, 1989. ISBN 80-200-0069-0. 
  18. ↑ FIŠER, Josef. Paměti jaroměřického varhaníka a rektora Jana Růžičky (1716-1782). Jaroměřice nad Rokytnou: Almanach studentského kroužku, 1932. 
  19. ↑ a b HELFERT, Vladimír. Hudba na jaroměřickém zámku, František Míča 1696-1745. Praha: Česká akademie věd a umění, I/69, 1924. Knihovna J.Mahena Brno ev.č P1255\12. 
  20. ↑ The Bach Family - Family History [online]. Rev. 12.2.2008. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ PEROUTKOVÁ-DVOŘÁKOVÁ, Jana. Hudební život v Jaroměřicích nad Rokytnou v 18. století a František Václav Míča. Brno: Nadace Opus musicum, 1994. S. 129 - 141. 
  22. ↑ Giuseppe Galli-Bibiena [online]. [cit. 2009-12-01]. Dostupné online. (německy) 
  23. ↑ KALENDOVSKÁ, Jiřina. Vladimír Helfert [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2016-05-09 [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. 
  24. ↑ OPERA-L Archives [online]. 8.5.2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-03. (anglicky) 
  25. ↑ Zámek Holešov [online]. 8.5.2008, rev. 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-04. 
  26. ↑ Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně [online]. Brno: [cit. 2009-12-02]. Dostupné online. 
  27. ↑ Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského [online]. Jaroměřice nad Rokytnou: [cit. 2009-12-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SMÍŠEK, Rostislav. Jan Adam Questenberk mezi Vídní a Jaroměřicemi. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526-1740). Opera historica 10. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2003. ISBN 80-7040-073-0. S. 331–354.
  • SMÍŠEK, Rostislav. Jan Adam z Questenberka a hmotná kultura zámku v Jaroměřicích na Rokytnou. (Příspěvek ke šlechtické reprezentaci v první polovině 18. století). Západní Morava : vlastivědný sborník. 2005, roč. 9, s. 50–70. ISSN 1211-8931. 
  • PERUTKOVÁ, Jana: František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha: KLP 2011
  • Helfert, Vladimír: Hudební barok na českých zámcích. Jaroměřice za hraběte Jana Adama z Questenberku, Praha 1916.
  • Perutková, Jana: Zur Identifizierung der Questenbergischen Partituren in Wiener Musikarchiven, in: Hudební věda 44, 2007, č. 1, s. 5–34.
  • Perutková, Jana: Caldarova opera L’amor non ha legge pro hraběte Questenberga aneb »Horší nežli čert je to moderní manželství«, in: Musicologica Brunensia – SPFFBU, H 41, 2006 [Brno 2007], s. 125–146.
  • Perutková, Jana: Dosud nepublikované prameny k hudebnímu dění v Jaroměřicích za hraběte Questenberga, in: Opus musicum 42, 2010, č. 3, s. 73–86.
  • Perutková, Jana: Hrabě Johann Adam Questenberg (1678–1752) jako mecenáš, in: Bajgarová, Jitka (ed.): Miscellanea z výroční konference ČSHV 2008. Fenomén mecenášství v hudební kultuře. Kabeláč – Ištvan, Praha 2010, s. 40–62. 
  • Perutková, Jana: Hrabě Johann Adam Questenberg (1678–1752) a jeho kontakty s italskou hudební kulturou, in: Opus musicum 43, 2011, č. 3, s. 34–45.
  • Perutková, Jana: Moravská hudbymilovná aristokracie v 1. polovině 18. století a její vztah ke světským hudebně dramatickým produkcím, in: Opus musicum 2013, roč. 45, č. 3, s. 6–12.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Adam_z_Questenberka&oldid=24323907“