Kostel svaté Markéty (Jaroměřice nad Rokytnou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svaté Markéty
Místo
Stát Česká republika
Kraj Vysočina
Okres Třebíč
Obec Jaroměřice nad Rokytnou
Lokalita v centru obce u zámku
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze brněnská
Děkanát moravskobudějovický
Farnost Jaroměřice nad Rokytnou
Status farní kostel
Specifikace
Stavební materiál kámen
Odkazy
Adresa Helfertova, Jaroměřice nad Rokytnou
Kód památky 26383/7-2665 (PkMnMISSezObr) (součást památky Jaroměřice nad Rokytnou)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Kostel svaté Markéty je farní kostel Římskokatolické farnosti Jaroměřice nad Rokytnou v okrese Třebíč. Společně s jaroměřickým zámkem představuje barokní dominantu města, s účinností od 1. ledna 2002 chráněnou jako národní kulturní památka.

Starý kostel[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního chrámu sv. Markéty stál kostel už dlouho předtím – asi 400 let –, než se mu roku 1737 v podstatě dostalo současné podoby. O zakladateli, slohu, vnitřní úpravě původního kostela nejsou žádné zprávy. Z poloviny 16. století se dochovala jen zpráva o dostavbě věže[1].

Starý kostel zničil velký požár 2. července 1631; požár tehdy zničil na 30 domů a s nimi i kostel, zámek i radnici. Kostel se obnovoval pomalu. Z kostela nezbylo takřka nic. Jen zázrakem zůstala místní farma se školou, Lhota se špitálem a stodoly na Kobylím trhu nepoškozeny. Jediné, co se z celého kostela zachránilo, byla sirotčí kniha, ve které se píše o dostavbě čtverhranné kostelní věže s cimbuřím a nárožními věžičkami, postavena roku 1562 Benešem Vlachem.

V Jaroměřicích byly v tomto období tři velké požáry, ale jen tento požár měl dopad na kostel sv. Markéty. Vymalován byl teprve v roce 1641. Vnitřní zařízení z největší části pořídil za své sám farář Martin Řehoř Staříč. Roku 1681 byl chrám nově pokryt šindelem a příštího roku byl vydlážděn vázanou dlaždicí. Nový děkan L. B. Stiller nechal roku 1689 zhotovit novou kazatelnu (autorem byl Jan Joachim Litzendorf z Rakouska) a jeho nástupce děkan P. Fr. Polach ji dal 1698 pozlatit. O vnější podobě kostela tak podrobné informace nejsou. Zde jsme odkázáni na obraz z jaroměřické zámecké obrazárny, která znázorňuje Jaroměřice před jejich velkou barokní proměnou.

Nový chrám[editovat | editovat zdroj]

Patron a tvůrci[editovat | editovat zdroj]

Farní kostel sv. Markéty nechal postavit hrabě Jan Adam z Questenberku, patron chrámu a držitel jaroměřického panství. Ten svůj majetek získal od svého otce Jana Antonína (16331684) a ten zase od svého otce Gerharda z Questenberku, který panství koupil jako pobělohorský konfiskát. Osvícený a zcestovalý Jan Adam z Questenberku nákladně přestavěl původně renesanční zámek a v jeho stylu vystavěl i nový kostel.

Kdo je autorem kostela sv. Markéty, není zcela jasné. Alois Plichta se přiklonil k názoru, že Johann Lucal Hildebrandt, jiný badatel Jaroslav Sedlář, že Jakub Prandtauer[2]. Zajímavé je, že se dochoval původní projekt kostela, od dnešní podoby chrámu poněkud odlišný. „Chrám se stal obětí finančních rozpaků,“ konstatoval prý v této souvislosti historik Vladimír Helfert.

Pohled dovnitř[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela od vstupních dveří. Pohled k oltáři.
Kazatelnu vytvořil Jan Joachim Litzendorf r. 1689, následně pozlacena r. 1698

Půdorys lodi má tvar elipsy s osou o délce 20,2 m orientovanou od západu k východu. Uvnitř je osm mohutných pilířů, mezi sebou spojených tenkou zdí a vytvářejících šest čtvercových výklenků, z nichž dva (na úrovni krátké, 14,8 m dlouhé osy) dávají prostor pro postranní velké oltáře. Pilíře a klenbové pásy nesou tambur, zakončený římsou, jejíž horní hranice je 19,8 m nad zemí. Nad stěnami tamburu se vypíná do výše 27 m kupole. Na ní je osmiboká lucerna s Božím okem o průměru 1,2 m na bleskosvodné tyči. Vrchol najdeme 44 m nad zemí.

V lodi je sedm oltářů. První z velkých postranních oltářů zachycuje svým obrazem disputaci o tajemství Nejsvětější Trojice. Na opačné straně je oltář s obrazem představujícím disputaci o Neposkvrněném početí P. Marie. Na evangelní straně vpředu je oltář sv. Karla Boromejského s ostatky sv. Vincence, v skleněné skříni, s obrazem sv. Cyrila a Metodějě, a vzadu menší oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Na epištolní straně vpředu je boční oltář s obrazem P. Marie Růžencové a malým obrazem sv. Filipa Nerejského. V skleněné skříni na oltáři jsou ostatky sv. Reparaty, mučednice. Po druhé straně oltáře Neposkvrněného početí P. Marie je oltář zasvěcený Tomášské Matce Boží s ostatky a obrazem sv. Jana Sarkandra. Sedmý oltář je při presbytářním pilíři na epištolní straně a je nejmenší ze všech. Kazatelna na protějším pilíři je pravděpodobně pozůstatkem původní kostela, jak už byla řeč shora. Na levé straně předsíně je velký oltář sv. Anny.

Hlavní oltář, jehož autorem je znojemský malíř František Antonín Findt, znázorňuje námět „Stvoření světla“. V klenutí chóru Findt namaloval stojící postavu sv. Markéty obklopenou andílky, na jejíž hlavě brzy spočine z rukou letících andělů vavřínový věnec jako symbol triumfu nad smrtí a přijetí na nebesa.

Nástěnné malby centrálního chrámového prostoru za vítězným obloukem zhotovil Karel František Tepper.[3]

Pohled ze severní věže na kupoli kostela.

Zasklené oratoře udržovala sama vrchnost, nadto byly pěkně zařízeny. Oratoř na epištolní straně si Jan Adam z Questenberku dokonce vyhradil pro sebe a svou rodinu a upravil ji jako kapli.

Z kůru se lze po schodech dostat do galerie nad přízemním ochozem, z každé galerie dál do dvou empor.

Svérázné věže[editovat | editovat zdroj]

Chrám sv. Markéty má dvě věže. Na rozdíl od projektu se však ke chrámu, resp. jeho předsíni, nepřimykají souměrně. Zatímco severní věž splývá s čelní hranou předsíně, jižní věž je od zdi předsíně vzdálena přes 5 m a s objektem kostela ji spojuje jen zvláštní zeď.

Jinak jsou věže stejné, téměř čtvercového tvaru (boční strany jsou delší), přes 40 m vysoké a dvoupatrové. V severní věži, která bývá výjimečně přístupná veřejnosti (např. někdy o posvícení), jsou zvony. Svých bání se věže dočkaly až roku 1773.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 2017 a 2019 se chystá velká rekonstrukce chrámu, kdy její celková cena má být přibližně 100 milionů Kč. Opravena a sundána bude krytina kupole, kdy nad ní bude postavena provizorní střecha, aby nedošlo k poškození interiéru a fresek. Budou také opraveny trámy kupole, stejně tak dojde k opravě fasád kostela.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Většina informací převzata z Jaroměřického památníku. Farní úřad v Jaroměřicích n. Rok, 1940. uspořádal P. Jan Podveský. 199 s.
  2. Kolektiv: Moravskobudějovicko. Jemnicko, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek). ISBN 80-85048-75-2. Str. 464
  3. TRLÍKOVÁ, Michaela. Nástěnná malba v díle Karla Františka Antonína Teppera [online]. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.  
  4. ČERNÝ, Kamil. Pod kopulí jsou plísně a tesaříci. Oprava vyjde na sto milionů. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-02-11 [cit. 2017-02-17]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLASOVÁ, Iveta. Kostel svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav pomocných věd historických a archivnictví, 2012. 58 s. Dostupné online. Kapitola 4-6, s. 20-46.