Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou
Vjezd do areálu kláštera
Vjezd do areálu kláštera
Lokalita
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Vysočina
Místo Jaroměřice nad Rokytnou, okres Třebíč
Ulice Poděbradova
Souřadnice
Základní informace
Řád Řád služebníků Mariiných (servité)
Založení 1675
Zrušení 1784 (josefinské reformy)
Obnovení -
Znak ServidiMariaEscut.gif
Odkazy
Kód památky 45828/7-2684 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou je někdejší konvent z roku 1679. V jeho těsném sousedství se dochovaly zbytky areálu jaroměřické lorety. Klášter je zapsán na seznamu českých kulturních památek.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Půdorys někdejší loretánské kaple - 1: kaple; 2: ambit.
Pohled na jižní část

Historie jaroměřického kláštera servitů a jaroměřické loretánské kaple spolu těsně souvisí. Se stavbou lorety se započalo v roce 1668, se stavbou kláštera pak v roce 1675. Dostavěn a posvěcen byl 15. října 1679.[1] Servité přišli do Jaroměřic na pozvání Jana Antonína z Questenberka. V únoru 1675 převzali do duchovní správy loretu.

Klášter byl uzavřen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. na podzim 1784. Všichni mniši museli klášter opustit do 18. prosince 1784. Budovu kláštera koupil Dominik Ondřej II. hrabě z Kounic a Questenberka s tím úmyslem, že v ní zřídí továrnu na výrobu sukna. K tomuto záměru však nedošlo.

Klášterní zahrada na svahu mezi silnicí a klášterem měnila často majitele a ve druhé polovině 19. století byla rozparcelována tak, aby na ní vyrostla zástavba rodinných domků. I klášter změnil v roce 1814 majitele, až konečně roku 1830 připadl pod správu jaroměřického panství. Od roku 1813 v něm našla své prostory fara jaroměřické farnosti a škola. Škola v budově kláštera zůstala až do roku 1899.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Budova kláštera je dlouhá asi 53 m a široká asi 23 m, má dvě patra po 12 oknech. Chodba poschodí rozděluje na dvě části. Přízemí sloužilo provozu, místnosti v patrech převorství, refektáři, knihovně, archivu, noviciátu i jako ubytování (cely).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PLICHTA, A. Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. Díl I. 1. vyd. Arca JiMfa : Třebíč, 1994. ISBN 80-85766-38-8