Sýpky (Jaroměřice nad Rokytnou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sýpky
Celkový pohled na obě křídla sýpky. Vpravo výtah
Celkový pohled na obě křídla sýpky. Vpravo výtah
Výstavba 17. století
Materiály kámen a cihla
Poloha
Adresa Jaroměřice nad Rokytnou, ČeskoČesko Česko
Ulice Jiráskova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 28324/7-2689 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Západní a část východního křídla sýpky

Sýpky bývalé Ústřední vojenské zásobárny v Jaroměřicích nad Rokytnou jsou kulturní památkou z poloviny 17. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Budovu sýpky nechal zbudovat první questenberský majitel Jaroměřic Gerhard Questenberk v roce 1642[1]; byl to čas třicetileté války a ta její dokončení oddálila na rok 1648. Sýpku tedy dobudovali až za vlády Gerhardova nástupce Jana Antonína, a to pouze její východní křídlo orientované od jihojihozápadu k severoseverovýchodu. Sýpka poté sloužila Ústřední vojenské zásobárně, vyráběl se v ní i střelný prach[2], a byla proto střežena vojenským oddílem. Na rozdíl od jiných staveb přečkala sýpka staletí v podstatě nezměněné podobě. Její budovu najdeme i na lunetě zachycující Jaroměřice před jejich rozsáhlou barokní přestavbou započatou začátkem 18. století Janem Adamem Questenberkem.

I když byla stavba veliká, někdy ji přetěžovali, a tak došlo roku 1723 k jejímu poškození. Jan Adam tedy nechal sýpku obnovit (došlo k vyztužení trámoví) a v pravém úhlu k dosavadní budově přikázal přistavět nové stejně vysoké křídlo. V této stavbě, kterou projektoval Tobiáš Gravani, našel byt i panský obročí[3].

Sýpky se později staly skladištěm Hospodářského družstva. Jako kulturní památka byly klasifikovány v roce 1958.

Objekt[editovat | editovat zdroj]

Přízemí budovy má klenutou klenbu posazenou na statných pilířích. Poschodí drží silné dubové sloupy s vyřezanou patkou a hlavicí. Za trámoví posloužilo dubové a jedlové dřevo. Toto technické provedení bylo jedním z důvodů, proč byl objektu přiznán status kulturní památky[2]. Kamenné jsou zárubně dveří, oken a klenutí; na zárubeň v průjezdu stavebníci vytesali letopočet s iniciály Gerharda Questenberka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIŠER, J. Chrám sv. Markéty, panny a mučednice v Jaroměřicích n. Rok. Jaroměřice nad Rokytnou, 1939. 138 s.
  2. a b PLICHTA, A. Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. Díl I. 1. vyd. Arca JiMfa : Třebíč, 1994. ISBN 80-85766-38-8
  3. PLICHTA, A. Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. Díl II. 1. vyd. Arca JiMfa : Třebíč, 1994. ISBN 80-85766-39-6