Přeskočit na obsah

Embraer EMB 314 Super Tucano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Embraer EMB-314 Super Tucano)
EMB 314 / A-29 Super Tucano
Dvojice A-29 Super Tucano letectva Brazílie
Dvojice A-29 Super Tucano letectva Brazílie
Určenílehký bojový letoun
cvičný letoun
VýrobceEmbraer
První letčerven 1999
Zařazeno2003
UživatelBrazilské letectvo
Afghánské vzdušné síly
Ekvádorské letectvo
Kolumbijské letectvo
Výroba2003–dosud
Vyrobeno kusů247+[1]
Vyvinuto z typuEmbraer EMB 312 Tucano
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Embraer EMB-314 Super Tucano je turbovrtulový lehký bojový a cvičný letoun vyvinutý brazilskou společností Embraer. Vznikl dalším vývojem úspěšného letounu Embraer EMB 312 Tucano. Letoun může sloužit pro základní a pokročilý letecký výcvik, průzkum, nebo vedení protipovstaleckého boje (COIN).[2] Jde o relativně levný letoun (cca 18 milionů dolarů za kus) s nízkými provozními náklady (1000 dolarů na letovou hodinu), schopný operovat s minimální podporou z polních letišť.[3]

Brazilské letectvo i ozbrojené síly USA pro letoun užívají typové označení A-29.[4]

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]
První demonstrátor koncepce, modifikovaný EMB 312H (PT-ZTW)
Chilský A-29B Super Tucano

Vývoj Super Tucana iniciovala brazilská armáda, která postrádala vhodný letoun pro protidrogové operace v Amazonii. Vývoj zpočátku probíhal na vlastní náklady společnosti Embraer, která postupně upravila několik exemplářů stroje EMB 312, nichž první vzlétl v září 1991.[5] Roku 1995 pak získala zakázku na vývoj lehkého bojového letounu v rámci programu ALX pro brazilské letectvo. Požadovaný typ měl být, kromě zbraňového výcviku, schopen zejména útoků na pozemní cíle, sekundárně i stíhání pomalu letících vzdušných cílů, například vrtulníků. Počítalo se přitom s nasazením letounu ve specifických klimatických podmínkách Amazonie a schopností operovat z hůře vybavených polních letišť s krátkými vzletovými a přistávacími drahami.[6]

Pokračující úpravy EMB 312 zahrnovaly instalaci výkonnější pohonné jednotky Pratt & Whitney Canada PT6A-68A, prodloužení trupu, modernizaci avioniky, zesílení konstrukce draku, které umožnilo zvětšení celkové nosnosti, a instalaci kulometů do křídel.[6] Vzhledem k odlišnostem od původního EMB 312 bylo výrobní označení nově vznikajícího stroje změněno na EMB 314, a první prototyp definitivní výrobní verze vzlétl v červnu 1999. Ve stejném roce byl dodán první sériový letoun. V roce 2001 brazilské letectvo objednalo 76 letounů EMB 314 Super Tucano s později naplněnou opcí na dalších 23. Celkem tak bylo brazilskému letectvu v letech 2003-2012 dodáno 99 letounů Super Tucano, z toho 33 jednomístných strojů pod označením A-29A a 66 dvoumístných A-29B.[7] Ve službě nahradily proudové letouny Embraer AT-26 Xavante.[2]

Super Tucano je zároveň úspěšným exportním artiklem s uživateli v Jižní Americe, Africe i Asii. Roku 2001 společnost získala objednávku na devět letounů pro Dominikánskou republiku (později sníženo na osm). Roku 2005 objednala Kolumbie 25 strojů a roku 2008 objednalo Chile 12 letounů. Roku 2009 objednal 24 letounů Ekvádor, ale později objednávku snížil na 18, přičemž ušetřené prostředky byly investovány do nákupu stíhaček Cheetah C. Indonésie objednala roku 2010 osm letounů a roku 2012 dalších osm.[2]

Do americké soutěže na lehký bitevní letoun pro Afghánské letectvo LAS (Light Air Support) se Embraer zapojil ve spolupráci se společností Sierra Nevada Corporation. Roku 2011 Super Tucano v soutěži porazil letoun Beechcraft T-6 Texan II. Poté byla soutěž zrušena a roku 2013 bylo po vítězství v opakované soutěži objednáno 20 Super Tucan pro Afghánistán. Roku 2017 bylo objednáno dalších šest.[8]

Americké letectvo zvažuje znovuzavedení kategorie lehkých bojových letounů do své výzbroje. Pro posouzení vhodnosti takového kroku byl spuštěn program Light Attack Experimental, v rámci kterého bylo posuzováno několik letounů, přičemž Super Tucano a Texan II postoupily do finálního výběru.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Super Tucano je stavěn v jednomístné (A-29A) i dvoumístné (A-29B) verzi. Letouny mají tzv. skleněný kokpit. Brazilské stroje mají avioniku Elbit (průhledový displej (HUD), navigační systém, multifunkční displeje atd.). Řízení je typu HOTAS. Členové posádky mají vystřelovací sedačky Martin Baker Mk10LCX[6] a jsou chráněni pancířem z kevlaru. Pod trupem je pohyblivě instalován hlavní senzor letounu AN/AAQ-22 SAFIRE, kategorie FLIR,[6] operující v infračerveném spektru. Turbovrtulový motor PT6A-68A o výkonu 969 kW pohání pětilistou vrtuli Hartzell. Stroj je vyzbrojen dvěma 12,7mm kulomety FN Herstal M3P v křídlech a až 1500 kg další výzbroje nesené na pěti závěsnících. Jde například o kontejner s 20mm kanónem, pumy, protiletadlové řízené střely (např. AIM-9 Sidewinder, MAA-1 Piranha, Python 3 a 4), protizemní řízené střely AGM-65 Maverick, nebo kontejnery pro 70mm neřízené střely.[2]

Nasazení

[editovat | editovat zdroj]

Operace kolumbijského letectva proti FARC

[editovat | editovat zdroj]
Kolumbijský Super Tucano během cvičení vystřeluje infračervený klamný cíl.

Jako první se do ostrého bojového nasazení dostali stroje Super Tucano kolumbijského letectva, které v lednu 2007 podnikly útok na tábory revoluční guerilová organizace FARC rozmístěné v kolumbijské džungli.

1. března půl hodinu po půlnoci pět letadel Super Tucano a tři stroje A-37 Dragonfly bombardovalo tábor FARC, ve kterém zahynul druhý nejvyšší velitel této organizace Raúl Reyes a 19 dalších bojovníků. Některé zdroje uvádějí, že Reyes nezahynul v důsledku bombardování, ale poté, co v panice při útěku šlápl na jednu z min, která měla chránit tábor před útokem zvenčí. Většina zpráv o útoku tvrdí, že Super Tucana použila při bombardování inteligentní pumy. Washington Post však uvedl, že pokusy o namontování pumy Paveway II na Super Tucana byly neúspěšné. Proto A-29 nesly pouze gravitační pumy a laserem naváděné Paveway II shodila jen starší letadla A-37.

V roce 2010 shodily Super Tucana 6 350 kg pum na podporu operace, při níž se podařilo zabít velitele a nejvyššího vojenského stratéga FARC Mono Jojoya.

V březnu 2012 shodilo devět letadel Super Tucano 40 naváděných pum na tábor v blízkosti města Vista Hermosa a zabily 36 militantů, včetně nově jmenovaného velitele. O čtyři měsíce později jedno z letadel při bojové misi havarovalo, příčinou však nebyla nepřátelská palba.

V září 2012 zahynuli při leteckých útocích další tři vrcholoví velitelé FARC, což iniciovalo dočasné přerušení bojů a mírové jednání v Havaně. Kolumbijská armáda však i během jednání pokračovala neúnavně v náletech. V období let 2010 až 2013 zabila až 42 velitelů FARC, což bylo téměř třikrát více než v předchozím desetiletí.

Když v srpnu 2016 FARC souhlasila se složením zbraní, počet válečníků klesl na 6 000 až 7 000, což byla už jen třetina původní síly této militantní organizace. Letadla Super Tucano hrála při snižování vojenské moci a územního dopadu FARC důležitou roli. Je však třeba podotknout, že za jejich úspěchem stála i práce vrtulníků Black Hawk, které poskytovaly nejen vzdušnou podporu, ale i elektronické zpravodajství, které umožnilo vést přesné útoky na pozice povstalců.

Operace brazilského letectva proti pašerákům drog

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2011 bombardovala čtveřice brazilských A-29 Super Tucano nelegální přistávací dráhu obchodníků s drogami, která se nacházela 68 km severozápadně od města Sao Gabriel da Cachoeira. Na dráhu dlouhou 1400 m a širokou 15 m shodily osm pum o hmotnosti 230 kg.[9]

Operace afghánského letectva proti Tálibánu a Islámskému státu

[editovat | editovat zdroj]

Dodávky prvních A-29 do Afghánistánu začaly v lednu 2016 a už o tři měsíce později si piloti na těchto strojích prošli bojovým křtem. Místo, kam směřoval první letecký útok afghánských A-29, nebylo oficiálně zveřejněno. Ještě před náletem však afghánský ministr obrany uvedl, že první bojové nasazení strojů Super Tucano bude v jihozápadní provincii Hilmand. Jde o oblast, která je pod kontrolou Tálibánu a je afghánským centrem obchodu s opiem. Je pravděpodobné, že letadla poskytovala přímou palebnou podporu i ve východní provincii Nangarhár, kde afghánská armáda bojovala s nově vzniklou odnoží Islámského státu.[10]

V roce 2016 uskutečnili piloti A-29 celkově 152 náletů a v období od června do listopadu 2017 provedlo 12 letadel Super Tucano už téměř 330 leteckých útoků na pozemní cíle.

A-29 Super Tucano mohou být vyzbrojeny i laserem naváděnými pumami GBU-12 a GBU-58. Letadla jsou taktéž vybavena moderními senzory, které jim umožňují provádět mise během noci. Přestože afghánské A-29 disponují těmito pokročilými schopnostmi, místní piloti je neuměli víc než dva roky využít. K prvnímu ostrému použití těchto pum došlo až 22. března 2018. V ten den vzlétl jeden z pilotů A-29 z letiště v Kandaháru, přičemž byl údajně vyzbrojen neřízenými pumami Mk-81, jakož i dvojicí pum s laserovým naváděním GBU-58/B. Pilot Super Tucana uskutečnil nálet na objekty Talibanu v západní provincii Faráh. Z obavy, aby nezasáhl civilní obyvatelstvo, nacházející se v okolí, použil namísto volně padajících pum dvě přesně naváděné pumy GBU-58/B.[11]

Verze

[editovat | editovat zdroj]
  • A-29A – Základní jednomístná verze.
  • A-29B – Základní dvoumístná verze.

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Embraer Super Tucano, Fuerza Aérea Dominicana
Embraer A-29B Super Tucano (5T-MAW), Mauritania Air Force

Současní uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Potenciální uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
  • MaďarskoMaďarsko Maďarsko Podle leteckého magazínu Scramble, jež se odvolává na brazilská média, hodlá maďarské MO pro letectvo zakoupit blíže nespecifikovaný počet strojů EMB 314. [23]
  • PortugalskoPortugalsko Portugalsko Portugalské letectvo má zájem o zakoupení 10-12 letadel pro nasazení v misích OSN.[24]

Bývalí uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (A-29 Super Tucano)

[editovat | editovat zdroj]
Brazilský stroj varianty A-29A

Základní údaje podle:[25]

Hlavní technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 1-2
  • Rozpětí: 11,14 m
  • Délka: 11,30 m
  • Výška: 3,97 m
  • Nosná plocha:
  • Hmotnost prázdného letounu: 3 200 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 5 400 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × turbovrtulový motor PT6A-68A[2]
  • Výkon pohonné jednotky: 969 kW[2]

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Cestovní rychlost: 520 km/h
  • Maximální rychlost: 590 km/h
  • Dostup: 10 655 m
  • Maximální dolet: 1 455 km (s vnitřní zásobou paliva), s přídavnými nádržemi až 2 855 km
  • Vytrvalost: 3,4 h (s vnitřní zásobou paliva), s přídavnými nádržemi až 8,4 hod

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Embraer EMB 314 Super Tucano na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Factbox: The A-29 Super Tucano aircraft at a glance. [s.l.]: Reuters, 6 May 2016. Dostupné online. .
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m EMB-314 Super Tucano / ALX Trainer and Light Attack Aircraft [online]. Airforce-technology.com [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Philippines orders 6 A-29 Super Tucano light attack aircraft from Brazil’s Embraer [online]. The Defence post, rev. 2017-11-30 [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ PARSCH, Andreas. DOD 4120.15-L - Addendum: MDS Designators allocated after 19 August 1998 (until May 2015) [online]. [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ The Market for Military Fixed Wing Aircraft [online]. Forecast International [cit. 2018-08-01]. formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g NORRIS, Guy. Tougher Tucano. Flightglobal [online]. 2002-03-26 [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ (portugalsky) Embraer entrega o 100º Super Tucano
  8. ↑ a b US Buys 6 More Light Attack Aircraft for Afghan Air Force [online]. The Diplomat, rev. 2017-10-26 [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ OPERAÇÃO ÁGATA - Caças da FAB destroem pista clandestina na Amazônia [online]. 2011-08-12. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-29. 
  10. ↑ The Deadly Super Tucanos of South America [online]. 2016-09-10. Dostupné online. 
  11. ↑ Afganská stíhací peruť se opět rozrostla [online]. 2018-05-07. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-08. 
  12. ↑ a b TAGHVAEE, Babak. Disintegrated in days: Afghan air power collapses. AirForces Monthly. Říjen 2021, čís. 403, s. 66–69. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e Malian Super Tucano deliveries moving forward [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2016-12-14 [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ UHER, Michal. Filipínské letectvo převzalo bitevní letadla A-29B Super Tucano. armadninoviny.cz [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ Embraer completing final aircraft in Super Tucano order for Lebanon [online]. Jane's, rev. 2017-06-02 [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-18. (anglicky) 
  16. ↑ Mali receives four Super Tucanos [online]. Jane's, rev. 2018-07-13 [cit. 2018-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-15. (anglicky) 
  17. ↑ Embraer delivers first Mauritanian Super Tucano [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2012-10-26 [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ US approves A-29 Super Tucano sale to Nigeria [online]. Defensenews.com, rev. 2017-08-03 [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ (anglicky) 14th Flying Training Wing gains new squadron
  20. ↑ (anglicky) Factsheet: 81st Fighter Squadron
  21. ↑ (anglicky) Special Operations: Skyraider Lite For SOCOM
  22. ↑ ROJOEF, Manuel. Embraer to Supply Super Tucano Combat Aircraft to Uruguayan Air Force [online]. The Defense Post, 2024-08-27 [cit. 2024-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ ARMADNINOVINY.CZ. Super Tucano pro maďarské letectvo. armadninoviny.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. 
  24. ↑ HYPŚ, Maciej. Konflikty.pl [online]. 2021-04-14 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. (polsky) 
  25. ↑ Super Tucano [PDF]. Embraer Defence Systems, duben 2009 [cit. 2018-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  26. ↑ a b c d (anglicky) Super Tucano – Multi-role
  27. ↑ (anglicky) Dubai 2011: Paveway WiPak-ing a punch by WiFi
  28. ↑ (portugalsky) Super Tucano – A-29 Archivováno 26. 4. 2012 na Wayback Machine.
  29. ↑ MARIN, Guy. Super Tucano Leads the Flock. Defence Review Asia [online]. 2012-10-22 [cit. 2018-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-13. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Letadla stejného období, uspořádání a určení

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Americké bitevní letouny po roce 1962
viz též:
  • AV-8A
  • AV-8B
    • Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Embraer_EMB_314_Super_Tucano&oldid=24382691“