Pilatus PC-21

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pilatus PC-21
Švýcarský letoun PC-21
Švýcarský letoun PC-21
Určení pokročilý cvičný letoun
Výrobce Pilatus Aircraft
První let 1. července 2002
Zařazeno duben 2008
Uživatel Švýcarské vzdušné síly
Letectvo Spojených arabských emirátů
Saúdské královské námořnictvo[zdroj?]
Katarské letectvo
Singapurské letectvo
Vyrobeno kusů 311+ [1]

Pilatus PC-21 je jednomotorový turbovrtulový pokročilý cvičný letoun vyráběný švýcarskou společností Pilatus Aircraft. Kromě Švýcarska jsou dalšími uživateli tohoto typu letectva Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie, SingapuruKataru. Výkony stroje umožňují jak základní, tak pokročilý letecký výcvik.[2] Například ve Švýcarských vzdušných silách PC-21 umožňují přechod pilota přímo na nadzvukové bojové stroje F/A-18 Hornet.[3]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Saúdský PC-21 přidělený 9. peruti

Vývoj nástupce úspěšných cvičných letounů PC-7PC-9 byl ve společnosti Pilatus odsouhlasen v listopadu 1998, přičemž od ledna následujícího roku započaly vývojové práce. Pro nový typ bylo vybráno označení PC-21, symbolizující, že se jedná o stroj pro 21. století.

Stavba prvního prototypu byla zahájena v roce 2001 v závodě v Stanse a dokončena byla v roce 2002. První prototyp (imatrikulace HB-HZA) poprvé zalétal pilot Bill Tyndall 1. července 2002.

Práce na druhém prototypu PC-21 (HB-HZB) byly dokončeny v květnu 2004, první let pak provedl 7. června pilot Andreas Ramseier. Dne 13. ledna 2005 havaroval na letišti Buochs kvůli chybě pilota,[4] který při nehodě zahynul.[2]

První předsériový stroj (výr. č. 101, HB-HZC) poprvé vzlétl v srpnu 2005 a druhý (102, HB-HZD) 17. března 2006. Plná certifikace letounu byla dokončena v prosinci 2006.[2]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Katarský PC-21 (výr. č. 213, QA 353

Prvním objednávka na typ PC-21 přišla ze Singapuru, jehož letectvo 3. listopadu 2006 objednalo celkem 19 strojů. Jejich výroba byla zahájena v roce 2007 (výr. č. 109 až 127). Prvních šest kusů přepravil transportní Antonov An-124 firmy Volga-Dnepr ze základny Emmen u Luzernu do Perthu 2. dubna 2008. Další dva lety se uskutečnily v červnu a srpnu. Stroje dostala 130. peruť operující na australské letecké základně Pearce.

Švýcarské letectvo objednalo 22. ledna 2007 celkem šest strojů PC-21. První z objednaných letounů (výr. č. 104, A-102) vzlétl 6. července 2007, druhý (103, A-101) 20. července 2007. Všech šest strojů (103 až 108, A-101 až A-106) bylo dodáno do léta 2008. Dne 17. prosince 2010 byly přiobjednány ještě další dva kusy PC-21 (153 a 154, A-107 a A-108). Dodány byly 12. dubna 2012. Stroje byly přiděleny Pilotní škole vzdušných sil na základně Emmen.

Třetím uživatelem typu se stalo letectvo Spojených arabských emirátů, které 17. listopadu 2009 objednalo 25 kusů (výr. č. 128 až 152). První exemplář byl zalétán 23. listopadu 2010. Letouny byly dodány do roku 2011 a byly přiděleny 3. peruti Letecké výcvikové školy Vyššího leteckého učiliště „Khalif bin Zayed“ na základně Al Ain.

Dne 25. května 2012 byl uzavřen kontrakt na dodávku 55 kusů PC-21 (výr. č. 155 až 213) vzdušným silám Saúdské Arábie.[3] Přiděleny byly 9. a 21. peruti Letecké akademie „Krále Faisala“ na letecké základně Krále Khaleda v Rijádu, kde nahradily stroje PC-9. Součástí dodávky bylo také 22 proudových cvičných letounů BAE Hawk, které slouží k výcviku pro tamní stíhací letouny Eurofighter Typhoon.[2]

Dne 23. července 2012 navíc objednalo 24 letounů (výr. č. 210 až 233, QA 350 až QA 373) letectvo Kataru.[5]První dva letouny pro Qatar Emiri Air Force odletěly ze Švýcarska 29. září 2014. Do konce roku bylo dodáno dalších šest PC-21, které byly přiděleny Výcvikové peruti na letecké základně Al Udaid. Končná dodávka byla zrealizovaná do konce roku 2015.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

PC-21 (HB-HZB)

Jedná se opokročilý cvičný letoun klasické koncepce. Oproti svým předchůdcům se vyznačuje čistější aerodynamikou. Letoun pohání turbovrtulový motor Pratt & Whitney Canada PT6A-68B o výkonu 1195 kW roztáčející pětilistou vrtuli Hartzell E8991 KX. Tzv. skleněný kokpit letounu se svým uspořádáním a vybavením (trojice diplejů AMLCD o rozměrech 6×8 palců, displej HUD typu Flight Visions SparrowHawk pro pilotního žáka) přibližuje kokpitům soudobých bojových letounů. Posádka letounu má k dispozici vystřelovací sedadla Martin Baker Mk.16L umožňující opuštění letounu v nulové výšce a rychlosti. Pilotní kabina má dvoudílný překryt Mecaplex. Křídlo letounu má lichoběžníkový tvar. Lze jej vybavit čtyřmi závěsníky pro až 1150 kg výzbroje.[4] Pátý závěsník může být instalován pod trupem.[2]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Singapurský PC-21 (výr. č. 118, 9110)
AustrálieAustrálie Austrálie
FrancieFrancie Francie
JordánskoJordánsko Jordánsko
KatarKatar Katar
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SingapurSingapur Singapur
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko

Specifikace (PC-21)[editovat | editovat zdroj]

První prototyp letounu Pilatus PC-21 (HB-HZA)

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Délka: 11,232 m
  • Rozpětí: 9,108 m
  • Výška: 3,749 m
  • Nosná plocha: 15,221 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2330 kg[2]
  • Vzletová hmotnost : 4250 kg
  • Pohonná jednotka:turbovrtulový motor Pratt & Whitney Canada PT6A-68B
  • Výkon pohonné jednotky: 1195 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 598 km/h
  • Maximální rychlost: 685 km/h
  • Vzletová rychlost: 159 km/h
  • Přistávací rychlost: 180 km/h
  • Dolet 1330 km
  • Dostup: 11 590 m
  • Počáteční stoupavost: 21 m/s
  • Maximální přetížení draku při akrobacii: +8/-4 g

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 5 závěsníků pro až 1150 kg výzbroje

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOCA Swiss Aircraftregister HB-HYY2 =c/n 311
  2. a b c d e f g h i Pilatus PC-21 Turboprop Trainer Aircraft, Switzerland [online]. Airforce-technology.com [cit. 2015-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b [Odehnal, 2012, s. 49.]
  4. a b ODEHNAL, Zdeněk. Štědrá sezóna pro Pilatus. ATM. 2012, roč. 42, čís. 6, s. 48–49. ISSN 1802-4823. [Dále jen Odehnal (2012)]
  5. Qatar signs deal for 24 Pilatus PC-21s [online]. Flightglobal.com [cit. 2015-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. First 'in-service' flight for RAAF PC-21. AirForces Monthly. Říjen 2017, čís. 355, s. 23. (anglicky) 
  7. a b HOYLE, Craig. French air force, Qinetiq confirmed as PC-21 buyers. Flightglobal [online]. 2017-01-04 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ALLPORT, Dave. First two Jordanian PC-21s delivered. AirForces Monthly. Říjen 2017, čís. 355, s. 21. (anglicky) 
  9. (anglicky) World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]