Důl Michal
| Důl Michal v Ostravě-Michálkovicích | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Jiné názvy | Michael schacht, Důl Petr Cingr |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Maximální hloubka | jáma 671 m, důl 1000 m |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Moravskoslezský |
| Obec | Ostrava-Michálkovice |
| Revír | Ostravsko-karvinský |
| Souřadnice | 49°50′33,36″ s. š., 18°20′43,44″ v. d. |
 | |
| Provozní údaje | |
| Vlastník | Rakouský stát, SDCF, OKR |
| Období těžby | 1850–1993 |
| Kód památky | 10372/8-3519 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Důl Michal v Ostravě-Michálkovicích | |
|---|---|
| Údaje o muzeu | |
| Adresa | Československé armády 413/95,715 00 Ostrava-Michálkovice |
| Zakladatel | Ministerstvo kultury ČR |
| Pojmenováno po | Petr Cingr |
| Založeno | 1. ledna 2000 |
| Vyhledávané exponáty | hornictví |
| Kód památky | 10372/8-3519 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Webové stránky | |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Michal je název nefunkčního černouhelného dolu, který se nachází v Michálkovicích (část Ostravy). Od roku 1946 nesl tento důl název Petr Cingr a po ukončení těžby a vzniku Průmyslového muzea v areálu dolu se přešlo zpět k původnímu názvu Michal. Důl je národní kulturní památka.[1] Důl je přístupný veřejnosti a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1843 byly na území Michálkovic hloubeny první dvě jámy pro těžbu černého uhlí. Jedna z těchto jam, do té doby nazývaná Michálkovická jáma č. 3, byla v roce 1850 nazvána Michael podle významného báňského odborníka, guberniálního rady Michaela Layera.[3] V roce 1856 koupila důl Michael Severní dráha císaře Ferdinanda a ve vlastnictví této společnosti zůstal důl až do znárodnění v roce 1945. Ta také postavila a v roce 1862[3] z Přívozu do Michálkovic zprovoznila tzv. Báňskou dráhu, která umožnila expedici uhlí po železnici.
Jáma určená k těžení dosahovala hloubky 161,2 m v roce 1863, byla v dřevěné výztuži o rozměru 2 × 3 m. K odvodnění sloužilo parní důlní tahadlové čerpadlo s výkonem 16 HP. K těžení sloužil parní těžní stroj s ležatým válcem o výkonu 30 HP.[4] Těžba probíhala v jakloveckých vrstvách. V roce 1871 při rekonstrukci těžní jámy došlo k jejímu zborcení a do vzniklého kráteru se sesula jámová budova, strojovna a část kotelny.
V roce 1874 byl do strojovny osazen parní dvouválcový ležatý těžní stroj s kónickými bubny o výkonu 120 HP (z roku 1873). Parní stroj dodaly Strojírny knížete Salma v Blansku. Těžní jáma byla rozdělena cihlovou příčkou do hloubky 128 m na dvě části. První sloužila jako těžní a druhá jako větrní, vodotěžní a lézní. Pro odvod větrů byl instalován ventilátor Guibal (1874) o průměru 7 m, šířce 2 m, výkon 500 m³/minutu, poháněný parním strojem o výkonu 25 HP.[5] Pro čerpání vody sloužilo parní tahadlové přímo účinné čerpadlo s katarovým rozvodem o výkonu 100 HP z roku 1874 (Salmovy strojírny v Blansku).
V roce 1882 byla na jámu Michal (hloubka jámy 243,5 m ) převedena těžba z jámy Ferdinand, který se stal pomocným dolem.
V roce 1898 byla jáma Michal hluboká 397,8 m, celý její průřez již sloužil pro vedení úvodních větrů, ventilátor Guiba a tahadlové čerpadlo už nebyly v provozu.
V roce 1907 bylo zavedeno strojní vrtání při ražbě chodeb a brázdící stroje šramačky.
Současný vzhled areálu dolu pochází z let 1912–1915, kdy byl důl zásadně přestavěn podle projektu architekta Františka Fialy. Zároveň byl parní pohon důlních strojů nahrazen elektrickým pohonem. Nově vybudovaná strojovna byla rozdělena na dvě části – oddělení těžních strojů a kompresorovnu. Oddělení těžních strojů bylo vybaveno dvěma elektrickými těžními stroji o výkonu 2 480 HP (s elektrickou výzbrojí Siemens-Schuckert Wien a mechanickou částí Vítkovické železárny). V kompresorovně byl umístěn dvojitý rotační měnič Ward-Leonard-Illgner na jedné hřídeli. Dále zde byl instalován elektrický pístový kompresor EPK 6 ( asynchronní motor Siemens-Schuckert, mechanická část: Spojené strojírny Smíchov) a dva turbokompresory Jaeger. V roce 1941 byl jeden turbokompresor nahrazen výkonnějším turbokompresorem ETK 30 se synchronním motorem (výrobce: Českomoravské závody Brown-Boveri , akc. spol. Praha) a turbínou (1. Brněnská strojírenská společnost v Brně) s výkonem 30 000 m³/hodinu, výstupní tlak 0,6 MPa, 4 600 ot./min. V roce 1929 byl instalován druhý pístový kompresor Škoda, vyrobený v licenci Siemens-Schuckert, a dán do provozu v roce 1932.
Na důl Michal byla v roce 1913 převedena veškerá těžba z dolu Petr a Pavel v Michálkovicích a v roce 1916 z dolů Jan a Josef ve Slezské Ostravě, jejich důlní pole byla sloučena s důlním polem dolu Michal, které zvětšilo rozlohu na 411 ha 41 a 51,4 m² (tj. 84 jednoduchých důlních měr a 12 přebytků).[6] Od roku 1925 byl na dole Michal soustředěn sjezd mužstva z pomocných dolů.[3]
Po znárodnění se v roce 1946 důl stal součástí Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů Ostrava (pozdější OKD) a název dolu se změnil počeštělého názvu Michal na Důl Petr Cingr (podle sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu). V roce 1966 byl důl začleněn pod Důl Rudý říjen v Heřmanicích.
Po ukončení těžby v roce 1994 byl areál darován Ministerstvu kultury, které zde zřídilo Průmyslové muzeum. To bylo v roce 2000 zrušeno a areál převzal NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, které zde instalovalo expozici tzv. posledního pracovního dne. Od tohoto roku je Důl Michal přístupný veřejnosti.
V roce 2013 byl opraven nátěr těžní věže na barvu černo-šedou. Původní nátěrové vrstvy (zvláště suříkové nátěry) byly odstraněny otryskáním.
Prohlídková trasa
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 12 410 |
| 2016 | 12 645 |
| 2017 | 12 528 |
Prohlídková trasa zahrnuje známkovnu, řetízkovou šatnu a koupelnu mužstva, administrativní budovu s expozicemi: první pomoci, kanceláří měřičů a geologů, dispečink, výdejnu svačin, výdejnu prádla, cechovnu a lampovnu. Spojovacím mostem z lampovny se přechází do těžní budovy , následně do strojovny a na závěr do kotelny.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-09-27]. Identifikátor záznamu 120138 : Uhelný důl hlubinný Michal/Petr Cingr. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ KONEČNÝ, Vratislav. Tvrdou práci při dobývání uhlí připomíná ostravský Důl Michal. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-04-15. Dostupné online.
- ↑ a b c MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. 1.. vyd. Ostrava: NPÚ ú. o. p. v Ostravě, 2009. 223 s. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 111.
- ↑ BRIX, Vladimír. Historický vývoj dolu Michal. [s.l.]: [s.n.], 1994. 5 s. S. 2. Rukopis k 151. výročí založení těžní jámy Michal.
- ↑ Stavebně-historický průzkum areálu Dolu Michal v Ostravě-Michálkovicích. Ostrava: NPÚ, ú. o. p. v Ostravě, 2004. 45 s. S. 10.
- ↑ Kamenouhelné doly OKR. Moravská Ostrava: [s.n.], 1928. 20. S. 25,26.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Michal na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Informace o dolu
- Informace o dolu a hornickém muzeu
