Didier Anzieu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Didier Anzieu (8. července 192325. listopadu 1999) byl francouzský psychoanalytik.

Vystudoval filozofii, byl žákem Daniela Lagache. Už na univerzitě se zajímal o psychoanalýzu, jeho diplomová práce byla věnována Freudově sebeanalýze (jejímž prostřednictvím objevil psychoanalýzu). Po studiích Anzieu podstoupil psychoanalýzu u Jacquese Lacana, avšak odešel z ní, když odhalil, že Lacan souběžně léčí jeho matku a neřekl mu o tom. Od té doby choval k Lacanovi nepřátelský postoj, vyčítal mu nedostatek upřímnosti i svévolné zacházení se zásadami psychoanalytické léčby. Přesto byl Lacanem ovlivněn, podobně jako britským psychoanalytikem Wilfredem Bionem, ale i Heinzem Kohutem.

Věnoval se též skupinové analýze. Jeho nejuznávanějším přínosem je koncept "Moi-Peau" (což lze přeložit zhruba jako "povrchové já"), který zavedl roku 1974. Anzieu říká, že kojenec v nejranějších stadiích vývoje, pokud chce přežít, se nemůže opírat o vnitřní zdroje a potenciály subjektivity, které jsou chabé, ale musí se opřít o "povrch těla", o pocity zaznamenané na pokožce. Jeho první já je tak "kožní", povrchové. Proto je tak důležitý dotyk dítěte s matkou, bez něj se struktury subjektu vůbec nevytvoří. Podle Anzieu podobně jako kojenec reaguje i neurotik či psychotik ve vrcholných fázích své choroby, regreduje až k Moi-peau, k já vtělenému do povrchu těla. Proto pro něj může být léčivý i dotyk, který může znovu nastartovat vývoj subjektivity k vyšším formám.

Jak bývá ve francouzské psychoanalýze zvykem, věnoval se také rozborům umění, především díla Samuela Becketta.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • L'auto-analyse de Sigmund Freud (diplomová práce) (1959)
  • Le travail psychanalytique dans les groupes (1972)
  • Crise, rupture et dépassement (1979)
  • Le Corps de l'œuvre(1981)
  • Une peau pour les pensées (1986)
  • Beckett et Bion (1989)
  • Le penser. Du Moi-peau au Moi pensant (1994)
  • Le Moi Peau (1995)
  • Créer - Détruire" (1996)
  • La Sublimation, les sentiers de la création (1997)
  • Le groupe et l’inconscient. L’imaginaire groupal (1999)
  • Samuel Beckett (1999)
  • Le psychodrame analytique chez l'enfant et l'dolescent (2004)
  • La dynamique des groupes restreints (2007)
  • Fantasme et formation (2007)
  • Psychanalyse et limites (2007)
  • Le travail de l’inconscient (2009)

Literatura[editovat | editovat zdroj]