Chlorid cíničitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid cíničitý
Vzhled bezvodného chloridu cíničitého
Vzhled bezvodného chloridu cíničitého
Vzhled pentahydrátu chloridu cíničitého
Vzhled pentahydrátu chloridu cíničitého
Model
Model
Obecné
Systematický název Chlorid cíničitý
Ostatní názvy tetrachlorstannan
Anglický název Tin(IV) chloride
Německý název Zinn(IV)-chlorid
Sumární vzorec SnCl4
Vzhled bezbarvá dýmavá kapalina
bílé až nažloutlé krystalky (pod tt)
Identifikace
Registrační číslo CAS
Číslo EC (enzymy) 231-588-9
UN kód 1827
Číslo RTECS XP8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost 260,50 g/mol
350,60 g/mol (pentahydrát)
Teplota tání -33 °C
Teplota varu 114,1 °C
Hustota 2,226 g/cm3
2,04 g/cm3 (pentahydrát)
Dynamický viskozitní koeficient 0,806 cP (30 °C)
0,725 cP (40 °C)
0,668 cP (50 °C)
Index lomu nD = 1,512
Kritická teplota Tk 318,7 °C
Kritický tlak pk 3 750 kPa
Kritická hustota 0,742 g/cm3
Rozpustnost ve vodě reaguje
dobře rozpustný (pentahydrát)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
diethylether
reaguje s alkoholy
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
kapalné uhlovodíky
tetrachlormethan
dioxan
Relativní permitivita εr 3,104 (0 °C)
2,87 (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -5,57×10−6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná
Hrana krystalové mřížky a = 985 pm
b = 675 pm
c = 998 pm
β = 102°15'
Tvar molekuly tetraedr
Dipólový moment 0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -545,3 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 35,2 J/g
Entalpie varu ΔHv 140,7 J/g
Standardní molární entropie S° 258,6 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -474,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,635 JK-1g-1
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R34, R52/53
S-věty (S1/2), S7/8, S26, S45, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid cíničitý je bezbarvá kapalná látka, jejíž výpary při kontaktu se vzduchem vytvářejí nepříjemný zápach. Jde, společně s chloridem cínatým, o jeden z chloridů cínu. Cín má zde oxidační číslo +IV, chlór má oxidační číslo -I.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Chlorid cíničitý se průmyslově vyrábí reakcí cínu s plynným chlórem.

Sn + 2 Cl2 → SnCl4

 

 

 

 

Tuto látku je možno vyrobit z koncentrované kyseliny chlorovodíkové a cínu, avšak vzniká větší či menší množství chloridu cínatého, podle schématu:

Sn + (4 + 2x)HCl → SnCl4 + xSnCl2 + (2 + x)H2

 

 

 

 

Při reakci vzniká jen malé množství chloridu cíničitého, proto tato reakce nemá praktické využití.
Laboratorně lze tuto látku vyrobit reakcí chloridu cínatého s oxidačními činidly, lze použít například chlorid železitý.

SnCl2 + 2FeCl3 → 2FeCl2 + SnCl4

 

 

 

 

Lze použít i jiná činidla.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Bezvodý chlorid cíničitý je silnou levisovou kyselinou.
S kyselinou chlorovodíkovou reaguje za vzniku aniontu [SnCl6]2−, který vytváří kyselinu hexachlorcíničitou H2[SnCl6].

Použití[editovat | editovat zdroj]

V první světové válce byl používán jako nesmrtící chemická zbraň, jelikož jeho výpary při kontaktu se vzduchem vytváří nepříjemný kouř. Ke konci války byl nahrazen směsí chloridu křemičitého SiCl4 a chloridu titaničitého TiCl4.
Tato látka se využívá na výrobu organocíničitých solí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.