Chlorid cíničitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

{{Infobox Chemická sloučenina | Název = Chlorid cíničitý | Obrázek = Tin(IV) chloride pentahydrate.jpg|150px|Vzhled bezvodného chloridu cíničitého]]Vzhled pentahydrátu chloridu cíničitého [[Soubor:Tin(IV)-chlorid.svg |Šířka obrázku=140px |Popis obrázku=Model |Obrázek2=SnCl4-from-xtal-2005-CM-3D-ellipsoids.png|140px |Šířka obrázku2=3D model | Systematický název = Chlorid cíničitý | Ostatní názvy = tetrachlorstannan | Anglický název = Tin(IV) chloride | Německý název = Zinn(IV)-chlorid | Sumární vzorec = SnCl4 | Vzhled = bezbarvá dýmavá kapalina
bílé až nažloutlé krystalky (pod tt) | Číslo CAS = 7646-78-8 | Číslo EC = 231-588-9 | UN kód = 1827 | Číslo RTECS = XP8750000 | Molární hmotnost = 260,50 g/mol
350,60 g/mol (pentahydrát) | Teplota tání = -33 °C | Teplota varu = 114,1 °C | Hustota = 2,226 g/cm3
2,04 g/cm3 (pentahydrát) | Dynamický viskozitní koeficient = 0,806 cP (30 °C)
0,725 cP (40 °C)
0,668 cP (50 °C) | Index lomu = nD = 1,512 | Kritická teplota = 318,7 °C | Kritický tlak = 3 750 kPa | Kritická hustota = 0,742 g/cm3 | Rozpustnost = reaguje
dobře rozpustný (pentahydrát) | Rozpustnost polární = diethylether
reaguje s alkoholy | Rozpustnost nepolární = kapalné uhlovodíky
tetrachlormethan
dioxan | Relativní permitivita = 3,104 (0 °C)
2,87 (20 °C) | Van der Waalsova konstanta = a= 2,727 Pa m6mol-2
b= 16,42•106 m3mol-1 | Měrná magnetická susceptibilita = -5,57·10-6 cm3g-1 | Struktura = zobrazit | Krystalová struktura = jednoklonná | Hrana mřížky = a = 985 pm
b = 675 pm
c = 998 pm
β = 102°15' | Tvar molekuly = tetraedr | Dipólový moment = 0 Cm | Termodynamické vlastnosti = zobrazit | Standardní slučovací entalpie = -545,3 kJ/mol | Entalpie tání = 35,2 J/g | Entalpie varu = 140,7 J/g | Standardní molární entropie = 258,6 JK-1mol-1 | Standardní slučovací Gibbsova energie = -474,2 kJ/mol | Izobarické měrné teplo = 0,635 JK-1g-1 | Bezpečnost = zobrazit

| Symboly nebezpečí =

Žíravý
Žíravý (C)

| R-věty = R34, R52/53 | S-věty = (S1/2), S7/8, S26, S45, S61 | NFPA 704 =

NFPA 704.svg
0
3
1

}}

Chlorid cíničitý je bezbarvá kapalná látka, jejíž výpary při kontaktu se vzduchem vytvářejí nepříjemný zápach. Jde, společně s chloridem cínatým, o jeden z chloridů cínu. Cín má zde oxidační číslo +IV, chlór má oxidační číslo -I.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Chlorid cíničitý se průmyslově vyrábí reakcí cínu s plynným chlórem.

Sn + 2 Cl2 → SnCl4

 

 

 

 

Tuto látku je možno vyrobit z koncentrované kyseliny chlorovodíkové a cínu, avšak vzniká větší či menší množství chloridu cínatého, podle schématu:

Sn + (4 + 2x)HCl → SnCl4 + xSnCl2 + (2 + x)H2

 

 

 

 

Při reakci vzniká jen malé množství chloridu cíničitého, proto tato reakce nemá praktické využití.
Laboratorně lze tuto látku vyrobit reakcí chloridu cínatého s oxidačními činidly, lze použít například chlorid železitý.

SnCl2 + 2FeCl3 → 2FeCl2 + SnCl4

 

 

 

 

Lze použít i jiná činidla.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Bezvodý chlorid cíničitý je silnou levisovou kyselinou.
S kyselinou chlorovodíkovou reaguje za vzniku aniontu [SnCl6]2−, který vytváří kyselinu hexachlorcíničitou H2[SnCl6].

Použití[editovat | editovat zdroj]

V první světové válce byl používán jako nesmrtící chemická zbraň, jelikož jeho výpary při kontaktu se vzduchem vytváří nepříjemný kouř. Ke konci války byl nahrazen směsí chloridu křemičitého SiCl4 a chloridu titaničitého TiCl4.
Tato látka se využívá na výrobu organocíničitých solí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.