Charles Adolphe Wurtz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Charles Adolphe Wurtz
Charles-Adolphe Wurtz.jpg
Narození 26. listopadu 1817
Štrasburk
Úmrtí 12. května 1884 (ve věku 66 let)
Paříž
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
Alma mater Univerzita ve Štrasburku
Univerzita Giessen
Jean Sturm Gymnasium
Zaměstnavatelé Institut national agronomique (1850–1852)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3064278
Sorbonna
Ecole de Médecine de Paris
Ocenění Faraday Lectureship Prize (1879)
Copleyho medaile (1881)
velkodůstojník Řádu čestné legie
Funkce irremovable senator
senátor Třetí Francouzské republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Adolphe Wurtz (26. listopad 1817, Wolfisheim12. květen 1884, Paříž) byl francouzský chemik, profesor na Sorbonně. Věnoval se organické chemii, proslul svým výzkumem organických sloučenin dusíku, uhlovodíků a glykolů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl asistentem Jean-Baptiste-André Dumase na École de Medicine, a posléze, od roku 1875, jako první v historii vedl na Sorbonně katedru chemie.

Je objevitelem aminů, glykolu, ethylenoxidu a aldolizace. Syntetizoval kyselinu mléčnou a uhlovodík. Amin objevil roku 1848 při alkalické hydrolýze alkylisokyanátu. Plynné produkty pokusu nejprve pokládal za amoniak, a to až do chvíle, kdy produkt ethylisokyanátu náhodně začal hořet jasným plamenem. Protože amoniak je nehořlavý, Wurtz pochopil, že objevil novou zásadu.

Roku 1855 navrhl způsob výroby uhlovodíků ze sodíku a alkylhalogenidu. Studium glycerolu jej přivedlo ke glykolům, syntetizoval přitom mnoho významných látek, včetně cholinu. V roce 1867, spolu s Augustem Kekulém, objevil fenol. Vypracoval též způsob přípravy homologů benzenu.

Při explozi během pokusu se zahříváním sodíku s chloridem fosforitým se vážně zranil v obličeji, přesto v bádání neustal. Byl velmi oblíbeným pedagogem, zval studenty do laboratoře a demonstroval mnoho pouček pokusy. Dokonce někdy v laboratoři i zpíval – v mládí byl vášnivým ochotníkem. Na bádání měl čas i prostředky, neboť byl dobře finančně zabezpečen, jakožto manžel dcery bankéře Oppermanna.

Podobně jako jeho učitel Dumas se věnoval politické činnosti, od roku 1881 zasedal ve francouzském Senátu.

Wurtz zemřel v Paříži v roce 1884, pravděpodobně na následky komplikací spojených s cukrovkou. Pohřben byl na hřbitově Père Lachaise.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Wurtzova socha ve Štrasburku

Je jedním ze 72 vědců, jejichž jméno je zvěčněno na Eifellově věži v Paříži.[2][3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Histoire chimique de la bile à l’état sain et à l’état pathologique (1839)
  • De la production de la chaleur dans les êtres organisés (1847)
  • Mémoire sur les ammoniaques composés (1850)
  • Leçons de philosophie chimique (1864)
  • Leçons de Chimie professées (1864)
  • Traité élémentaire de chimie médicale (1864–65; 2. vyd. 1868-75)
  • Leçons élémentaires de chimie moderne (1866, 6. vyd. 1892)
  • Histoire des doctrines chimiques depuis Lavoisier jusqu’à nos jours (1868)
  • La théorie atomique (1878)
  • Traité de chimie biologique (1884)
  • Introduction à l'étude de la chimie (1885)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Members of the American Academy. Listed by election year, 1850–1899 (PDF). 24. 9. 2015
  2. http://chemicke-listy.cz/Bulletin/bulletin264/ferles.html
  3. http://www.britannica.com/biography/Charles-Adolphe-Wurtz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]