Burgundské státy
| Státy burgundského vévody États bourguignons
| |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
| Státní útvar | |||||||
Vznik
|
|||||||
Zánik
|
1512 – vytvoření Burgundského říšského kraje
| ||||||
| Státní útvary a území | |||||||
.svg){kind=small}
Burgundské státy (francouzsky États bourguignons) nebo Burgundský stát (Francouzsky État bourguignon), též Burgundská říše (nizozemsky Bourgondische Rijk), Burgundská unie nebo jen „Valoiské Burgundsko“, jsou moderní názvy historiků pro bezejmennou monarchii a soustátí vévodů z burgundské větve Kapetovců rodu Valois. Svazek států se rozkládal na východě dnešní Francie a zemí Beneluxu, Belgie a Nizozemska. Personální unii tvořilo sjednocené Burgundsko a vlámské státy sdružených v Burgundském Nizozemí, proto někteří historici užívají pojmu „Burgundsko-vlámský stát“ (francouzsky État burgundo-flamand), „burgundsko-nizozemský“ apod.
Podobně jako starší Přemyslovský stát, státy Savojských nebo dědičné země Habsburků (později Habsburská monarchie), také stát burgundské větve rodu Valois byl nesourodou personální unií drobných burgundských a vlámských států, která držela pohromadě prostřednictvím osoby burgundského vévody a jeho dynastie. Vévodové toto panství bez názvu hodlali konsolidovat v jednotné stabilní království schopné konkurovat mocné Francii. Tato unie je někdy nadneseně nazývána „Třetím Burgundským královstvím“, protože se velikostně vyrovnala dřívějším burgundským královstvím a Lotharingii.
Přehled
[editovat | editovat zdroj].gif)
Za vlády vévodů z větve rodu Valois dosáhlo Burgundsko vrcholu své moci. V 15. a na počátku 16. století se stalo lokální mocností, přestože většina států stále oficiálně spadala pod Svatou říši římskou nebo byly lény Francie. Proto vévodové usilovali o dosažení nezávislosti a vytvoření vlastního království, které by se vyrovnalo mocné Francii. Burgundsko se zůčastilo stoleté války na straně Anglie. Vévodové se tak mohli inspirovat slavnější královskou minulostí Burgundska či Lotharingie a chtít ji obnovit.
V roce 1430 Jana z Arku upadla v Burgundsku do zajetí, následně ji Burgunďané předali svým anglickým spojencům. Ve snaze získat Lotrinsko zuří v letech 1474–1477 burgundské války mezi Burgundskem a Švýcarskou konfederací a Lotrinskem. Vévoda Karel Smělý nachází smrt v osudné bitvě u Nancy rukou švýcarského halapartníka a z této rány se burgundská monarchie již nevzpamatuje. Chybí mužský dědic a nástupcem se stala Marie Burgundská, která byla provdána za Maximiliána Habsburského. Od roku 1482 se unie začíná pomalu a jistě v důsledku porážky a sporného následnictví rozpadat, přičemž největší z nich se stávají součástí Francie nebo Habsburské monarchie. Zejména Habsburkové se snaží upevnit své postavení a titulují se vévody burgundskými, přestože historické vévodství bylo ovládnuto Francií a z Burgundska zbylo Habsburkům jen sousední hrabství (Franche Comté), avšak získali Nizozemí. Celek přestává formálně existovat roku 1512, kdy byl zbytek přetvořen v říšský kraj. Později Nizozemí připadne španělským Habsburkům a stane se součástí obrovské Španělské říše.
Seznam burgundských států
[editovat | editovat zdroj]
Burgundské vévodství
Burgundské hrabství
Hornoalsaské lankrabství
Mâconské hrabství
Bavorsko-Straubing
Charolaiské hrabství
Bar-sur-Seine
Brabantské vévodství
Lucemburské vévodství
Flanderské hrabství
Henegavské hrabství
Holandské hrabství
Lothierské vévodství
Hrabství Artois
Buloňské hrabství
Frísko
Antverpské markrabství
Limburské vévodství
Geldernské vévodství
Namurské hrabství
Hrabství Vermandois
Zutphenské hrabství
Zélandské hrabství
Hrabství Ponthieu
Pikardie
okupace:
Mezi státy vévodů náleželo zejména Burgundské vévodství, Burgundské hrabství (Franche Comté), Lucembursko, Flandry, Henegavsko, Brabantsko, Holandsko, Frísko a mnoho dalších drobnějších útvarů Burgundského Nizozemí, stále oficiálně náležící k Říši nebo Francii.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Po smrti Václava Lucemburského zdědil burgundský vévoda Filip III. Dobrý Brabantsko a Limbursko. V roce 1411 zdědila Lucemburské vévodství Eliška Zhořelecká, jelikož jí ho odkázal její strýc Zikmund Lucemburský, protože nebyl schopný je vyplatit.
Ta roku 1441 uzavřela dohodu s burgundským vévodou Filipem III. Dobrým, která ho zmocňovala ke zdědění Lucemburska po její smrti a okamžitému převzetí administrativy nad vévodstvím. Filip souhlasil, ale nehodlal na dědictví čekat a o dva roky později nařídil proti jejímu území noční útok a převzal jej ihned. Eliška byla ze země vypovězena. Lucembursko se tak stalo součásti držav burgundských Kapetovců z rodu Valois.
Vévoda Karel Smělý, syn Filipa III. Dobrého a Isabely Portugalské, dále rozšířil moc a území burgundského vévodství. Jeho snem bylo vytvořit z Burgundska a dalších svých území samostatné království, nezávislé na Francii. Za tímto účelem podobně jako jeho otec utvořil koalici s Anglií proti francouzskému králi Ludvíkovi XI.
V rámci rozšiřování svého panství a hlavně spojením svých držav, které rozdělovalo Lotrinské vévodství, vedl válku proti spojencům Ludvíka Švýcarům a Ludvíkovi věrným šlechticům sídlícím poblíž švýcarských hranic. Dočasně získal Lotrinské vévodství vévody Reného s hlavním městem Nancy, čímž byly dočasně spojeny roztroušené burgundské državy, jenže lotrinský vévoda René zanedlouho uspěl v pokusu získat zpět Lotrinsko a burgundský vévoda o něj přišel. Karel Smělý hodlal získat Lotrinsko zpět, ale zemřel na bitevním poli 5. ledna 1477 v bitvě u Nancy, kdy si lotrinský vévoda René sebou přivedl jeho nepřátele: najal švýcarskou pěchotu a připravil tak Karlovi před hradbami města drtivou porážku, jež vévodu stála život (znovu se nechal překvapit a jeho armáda se opět rozutekla). Po jeho smrti se personální unie začala zvolna rozpadat a spolu s ní i sen po obnově království.
Jeho dcera Marie se po otcové smrti stala burgundskou vévodkyní a podle dohody se provdala za císařova syna Maximiliána Habsburského. Práva na burgundské dědictví museli mladí manželé hájit zejména proti nárokům francouzského krále Ludvíka XI. a jeho nástupců, kteří je považovali za odumřelé léno. Uhájit všechny rozsáhlé Karlovy državy pro potomky se nepodařilo.
Podle mírové smlouvy v Senlis 1493 bylo burgundské vévodství rozděleno:
- Picardie a vévodství burgundské připadly Francii,
- Burgundské hrabství (burgundská část na východ od řeky Saone) a nizozemské státy získali Habsburkové.
Zároveň od té doby probíhá spor mezi francouzskými Kapetovci a Habsburky o to, komu má náležet titul vévody burgundského.
Seznam burgundských vévodů
[editovat | editovat zdroj]Valois
[editovat | editovat zdroj]- portréty vévodů z dynastie Valois:
-
Filip II. Smělý od neznámého autora -
Jan I. Nebojácný od neznámého autora -
-
-
- Filip II. Smělý (1363–1404)
- Jan I. Nebojácný (1404–1419)
- Filip III. Dobrý (1419–1467)
- Karel Smělý (1467–1477)
- Marie Burgundská (1477–1482)
Habsburkové
[editovat | editovat zdroj]Symbolika
[editovat | editovat zdroj]- znak (erb):
-
-
-
-
-
.svg)
.svg)
- vlajky:
-
-
prapor s ondřejským křížem na počest skotských žoldnéřů, později převzat nizozemskými a španělskými vojsky -
varianta s ondřejským křížem a zlatým rounem
- symbol:
-
červený ondřejský kříž známý jako burgundský kříž -
ondřejský kříž v dřevěné podobě a se zlatým rounem
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Burgundy na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DRŠKA, Václav. Dějiny Burgundska : Nomen Burgundiae ve středověku. České Budějovice: Veduta, 2011. 464 s. ISBN 978-80-86829-65-4.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Burgundské vévodství Archivováno 10. 10. 2011 na Wayback Machine.