Přeskočit na obsah

Bohuslav Reynek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohuslav Reynek
Narození31. května 1892
Petrkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. září 1971 (ve věku 79 let)
Petrkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníbásník, překladatel
a grafik
Manžel(ka)Suzanne Renaud
DětiDaniel Reynek (syn), Jiří Reynek (syn)
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm IV. třída, in memoriam (1992)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
záznam o narození Bohuslava Reynka, matrika N Petrkov 1841–1901 farnost Svatý Kříž, SOA Zámrsk.

Bohuslav Reynek (31. května 1892 Petrkov[1] – 28. září 1971 Petrkov) byl český básník, malíř, grafik a překladatel.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu (dříve Německý Brod) jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové.[1] Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval (zřejmě na přání svého otce) zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně (později byly vydány ve sbírce Žízně).

V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo.

Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku.[1] Následujících deset let (1926–1936) žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku.

Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. (První roky se zcela uzavřel a ani neopouštěl dům.) V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev.

V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous vulgo Magor či Věra Jirousová). V roce 1964, kdy ovdověl, směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat. Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své poezie (byly to sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně a Podzimní motýli). Svoji poslední básnickou sbírku Odlet vlaštovek už vydat nemohl – její sazba byla v rámci postupující normalizace rozmetána.

Pochován byl spolu s manželkou na hřbitově ve Svatém Kříži (obec je dnes součástí Havlíčkova Brodu).[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Básnické dílo

[editovat | editovat zdroj]

Reynkova poezie vycházela dlouho pouze v bibliofilských vydáních nebo časopisecky, prvního souborného vydání se dočkala až roku 1969.

Jeho první sbírky obsahující verše z let 1912–1918, Žízně a Smutek země, jsou ovlivněny symbolismem a impresionismem. Je pro ně typické idylické nazírání na svět a na přírodu. Nazírání na stvořený svět v této etapě je nejblíže pohledu sv. Františka z Assisi. Po první světové válce dochází k radikální proměně autorovy poetiky, která byla zapříčiněna rozpadem starého světa a jeho hodnot na straně jedné, a setkáním se s německým expresionismem na straně druhé. Tento rozpad je v jeho tvorbě manifestován rozpadem verše. Na svět nazírá negativně, tématizuje lidskou hříšnost – hříšnost, jež kazí i samotnou přírodu. Velmi výrazné jsou apokalyptické motivy. Do této etapy patří sbírky Rybí šupiny, Had na sněhu a zčásti i Rty a zuby. S vydáním Setby samot (1936) přichází i nová poetika, setkáváme se s „novým“ autorem, jenž je již střízlivý v hodnocení věcí kolem sebe, u něhož již nenacházíme černobílý svět a který jasně rezignoval na vyhraněné hodnocení. Obecně bychom mohli říci, že vesměs nehodnotí, pouze popisuje vnímané reálie. Tato jeho poslední etapa tvorby je tou nejtěžší na interpretaci, a to z mnoha důvodů – tím hlavním je postupně sílící tendence k zašifrovávání používaných motivů, které v jeho dřívější tvorbě byly zcela jasně rozpoznatelné. Typické pro Reynkovu pozdní tvorbu je stálost poetiky, autor se, v kontrastu s jeho předchozími etapami tvorby, téměř nevyvíjí, onen bouřlivý vývoj má již za sebou.

Ačkoliv autor prošel vskutku impozantním vývojem, najdeme v jeho tvorbě věci, které mu byly vlastní napříč celým jeho dílem. Jedná se zejména o zájem o přírodu a zvířata, čerpání z biblických příběhů, tematizování křesťanské víry, barokní motivy (nejsilnější jsou v Pietě) a zvláště hledání Boha.

  • Žízně – sbírka básní, 1921
  • Rybí šupiny – sbírka básní v próze, 1922
  • Smutek země – sbírka básní 1924
  • Had na sněhu – sbírka básní v próze, 1924
  • Rty a zuby – sbírka básní, 1925
  • Setba samot – sbírka básní, 1936
  • Pieta – sbírka básní, 1940
  • Podzimní motýli – sbírka básní, 1946
  • Mráz v okně – sbírka básní, 1969
  • Sníh na zápraží – sbírka básní, 1969
  • Odlet vlaštovek – posmrtně vydaná sbírka básní (psáno 1969–71), prvně vyšla v exilu v Mnichově roku 1978

Překladatelská práce

[editovat | editovat zdroj]

Významná byla i jeho překladatelská činnost. Překládal z francouzského a německého jazyka především díla francouzských katolických básníků (G. Bernanos, L. Bloy, J. Giono, F. Jammes, J. de La Fontaine, P. Verlaine, Ch. Péguy, P. Claudel aj.) a německých expresionistů. Od konce čtyřicátých let se soustředil na překlady básnických sbírek své ženy Suzanne Renaudové.

Význam jeho překladatelského úsilí spočívá zejména v tom, že jako velmi dobrý znalec francouzské a německé literatury přeložil do češtiny díla do té doby českému čtenáři neznámých autorů. Za jeho nejvýznamnější překladatelský čin se považuje přeložení veršů G. Trakla, které významně ovlivnily soudobou českou poezii (F. Halas, V. Závada, J. Zahradníček).

Grafika

[editovat | editovat zdroj]

Během studia na jihlavské reálce se začal věnovat kresbě a malbě. Z tohoto období se dochovala olejomalba Portrét otce (1911). Navázal kontakty se členy skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců, později i se skupinou Tvrdošíjní.

Ve dvacátých letech vytvořil v souvislosti s nakladatelstvím Josefa Floriana ve Staré Říši expresionistické linoryty. Při vydávání své vlastní edice Sešitů poezie spolupracoval s J. Čapkem a V. Hofmanem. V letech 1927–29 vystavoval svoje kresby, pastely a lepty na několika výstavách ve Francii, kde bylo jeho dílo velmi dobře přijato. Výtvarná tvorba pro něj v tomto období znamenala hlavní zdroj obživy.

V roce 1933 si Bohuslav Reynek poprvé vyzkoušel techniku suché jehly. Tyto grafiky začínají od té doby nad kresbami uhlem a pastelem převažovat. Mezi lety 1933–1971 tak vytvořil více než šest set grafických listů technikou suché jehly nebo leptu (tj. tiskem z hloubky).

Ve třicátých letech dominuje v jeho grafikách krajina, až od roku 1939 se výrazněji uplatňují motivy biblické. Za druhé světové války jsou nejčastějšími motivy ukřižování, pieta, zapření sv. Petra. Z této doby je také Pašijový cyklus. Nejvýznamnější část Reynkova grafického díla vzniká v 50. a 60. letech, např. cyklus Job (1948–49), cyklus Don Quijote (1955–60) a množství dalších grafik.

Stejně jako básnická tvorba i tvorba grafická došla plného oficiálního uznání až po pádu komunistického režimu v 90. letech.[3]

Ukázka z básnického díla

[editovat | editovat zdroj]

Mrtvá kočka

Vrak z bídy břehu,
vychrtlá, malá
kočka tu leží.
Teplou a svěží
rozdala něhu.

Smutně tu čeká
na krůpěj mléka
od luny a sněhu.
Noc po sobotě,
zima je, svítá
luna kamenitá.
Stydne mrtvé kotě.

Čí vina je smyta?

Zhudebnění díla

[editovat | editovat zdroj]

Básně Bohuslava Reynka zhudebnili například:

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod
  • Galerie Vysočiny, Jihlava
  • Muzeum literatury, Praha
  • Muzeum umění a designu Benešov
  • Národní galerie v Praze

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Statek Bohuslava Reynka, Petrkov
    Statek Bohuslava Reynka, Petrkov
  • Kamna Bohuslava Reynka na statku v Petrkově
    Kamna Bohuslava Reynka na statku v Petrkově
  • Hrob Bohuslava Reynka
    Hrob Bohuslava Reynka

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 307 s. (Dějiny a kultura; sv. 10). ISBN 80-7325-029-2. 
  • CHALUPA, Pavel. Bohuslav Reynek (1892-1971). 1. vyd. V Řevnicích: Arbor vitae ve spolupráci s Fondem Bohuslava Reynka a nakladatelstvím Měsíc ve dne v Českých Budějovicích: Arbor vitae, 2011. 399 s. ISBN 978-80-87164-84-6. Monografie vydaná u příležitosti výstavy Bohuslava Reynka v Galerii hlavního města Prahy (od 22. listopadu 2011 do 29. ledna 2012). 
  • CHALUPA, Pavel; REYNEK, Bohuslav. Bohuslav Reynek: mezi nebem a zemí. V Řevnicích: Arbor vitae ve spolupráci s galerií a nakl. Měsíc ve dne v Českých Budějovicích a obecně prospěšnou společností Smetanova Litomyšl, 2011. 131 s. ISBN 978-80-87164-71-6. Životopisná data. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918-1945. Příprava vydání Bedřich Martin. 1. vyd. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-7215-391-6. Kniha byla vydána ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v rámci programu Literatura a autoři České republiky – Rub tit. s. 
  • GERMAIN, Sylvie. Bohuslav Reynek v Petrkově: poutník ve svém příbytku. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2000. 124 s. ISBN 80-902231-4-1. 
  • HALASOVÁ, Dagmar. Bohuslav Reynek. 1. vyd. Brno: Petrov, 1992. 126 s. ISBN 80-85247-24-0. Frontispis. 
  • REYNEK, Bohuslav; RENAUD, Suzanne. Paprsek mezi mraky : Manželé Reynkovi píší příteli nejen o knihách a poesii : korespondence 1942 - 1952. Příprava vydání Karel Křenek. Praha: Antikvariát Křenek, 2017. 70 s. (Starý svět; sv. 2). 
  • REYNEK, Daniel. Kdo chodí tmami: Daniel Reynek - Jiří Reynek. Rozhovor Aleše Palána ; předmluvu napsal Jaroslav Med. 1. vyd. Praha: Torst, 2004. 310 s. ISBN 80-7215-218-1. 
  • •MACOUNOVÁ, Markéta: Františkánské motivy v díle Bohuslava Reynka. Olomouc 2019 (nepublikovaná bakalářská diplomová práce).
  • •MED, Jaroslav: Halas –  Trakl – Reynek. Pokus o srovnání. Česká literatura. Časopis pro literární vědu,17, 1969, s. 228–240.
  • •KOPŘIVOVÁ, Světlana: Ve vidění nevýslovném. Sakrální a profánní v pozdním díle Bohuslava Reynka. Olomouc 2010 (nepublikovaná bakalářská diplomová práce.
  • •HRONEK, Josef: Katolická literatura přítomné doby. Praha 1924.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Matrika N, Petrkov 1841-1901, snímek 111, Záznam o narození a křtu a pozn. o sňatku. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2017-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-21. 
  2. ↑ Hrob Bohuslava Reynka, Svatý Kříž. www.dedictvivysociny.cz [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Dílo Bohuslava Reynka se prodalo za rekordních 564 000. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Odlet vlastovek. SoundCloud [online]. [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohuslav_Reynek&oldid=24359077“