Bedřich Karel Fürstenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich Karel Egon
lantkrabě z Fürstenbergu
Bedřich Karel Fürstenberg, rytina
Bedřich Karel Fürstenberg, rytina
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1846 – 1856
PředchůdceJan Petr II. Goëss
NástupceFrantišek Serafín Kuefstein

Narození26. ledna 1774
Vídeň
Úmrtí4. února 1856 (ve věku 82 let)
Vídeň
RodičeJáchym Egon z Fürstenbergu a Žofie Terezie z Oettingen-Wallersteinu
DětiJan Nepomuk Egon z Fürstenbergu-Weitry
Bedřich Egon z Fürstenbergu
Arnošt Egon z Fürstenberg
Josef Arnošt z Fürstenbergu
Gabriela z Fürstenbergu
PříbuzníEduard Egon z Fürstenbergu (vnuk)
Profesedvorský úředník
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Karel lantkrabě z Fürstenbergu (Friedrich Karl Johann Nepomuk Egon Landgraf zu Fürstenberg) (26. ledna 1774, Vídeň4. února 1856, Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan, politik a diplomat. Měl původ ve staré šlechtické rodině a po službě v rakouské armádě během napoleonských válek zastával funkce u císařského dvora. Nakonec byl v letech 1846–1856 nejvyšším dvorským maršálkem a získal Řád zlatého rouna. Jeho potomci v několika generacích vlastnili statky na Moravě (Kunín, Přestavlky, Horní Moštěnice, Tavíkovice). Z jeho početné rodiny vynikl syn Bedřich Egon (1813–1892), kardinál a dlouholetý arcibiskup v Olomouci.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Weitra v Rakousku, hlavní rodové sídlo
Erb lantkraběcí linie Fürstenbergů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Fürstenbergů, patřil k lantkraběcí linii sídlící v Rakousku s hlavním sídlem na zámku Vitoraz (Weitra).[1] Narodil se jako nejstarší syn lantkraběte Joachima Egona Fürstenberga (1749–1828), matka Sofie (1751–1835) patřila k německé rodině Oettingen-Wallersteinů. Studoval práva a působil ve státních službách, mezitím sloužil v armádě a zúčastnil se napoleonských válek, dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1796 byl jmenován císařským komořím a v roce 1801 říšským dvorním radou (byl historicky posledním jmenovaným členem říšské dvorské rady před zánikem Svaté říše římské[2]. Po napoleonských válkách působil u císařského dvora ve Vídni a od roku 1819 byl tajným radou, příležitostně byl pověřen i diplomatickými misemi (Petrohrad). V letech 1835–1846 byl vrchním ceremoniářem a nakonec stejně jako otec vykonával úřad nejvyššího dvorského maršálka (1846–1856). V roce 1852 obdržel Řád zlatého rouna[3], byl též nositelem Leopoldova řádu, ruského Řádu sv. Vladimíra a bavorského Řádu Maxe Josefa. Ve Vídni zastával také řadu čestných funkcí.[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1801 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Terezií Schwarzenbergovou (1780–1870), dcerou knížete Jana Nepomuka Schwarzenberga. Marie Terezie byla c.k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a nejvyšší hofmistryní císařovny Marie Anny.[5] Z jejich manželství se narodilo deset dětí.

Díky své manželce a sestrám byl blízce spřízněn s významnými představiteli knížecích rodin habsburské monarchie. Jeho švagry byli vojevůdci napoleonských válek polní maršálové kníže Karel Filip Schwarzenberg a kníže Jan Josef Lichtenštejn. Dalšími švagry byli císařský nejvyšší štolba Jan Nepomuk Trauttmansdorff a kníže Josef Lobkowicz.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 783–784 ISBN 80-7185-057-8
  2. GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 210 dostupné online
  3. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 271
  4. Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich, Vídeň, 1845; s. 7 dostupné online
  5. Rodina Bedřicha Karla Fürstenberga in: Gothaischer genealogischer Hofkalender 1835, Gotha, 1835; s. 88–89 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]