Přeskočit na obsah

Petr Goëss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Petr II. hrabě Goëss
Hrabě Petr Goëss jako nejvyšší dvorský maršálek v roce 1837 (Josef Kriehuber, litografie)
Hrabě Petr Goëss jako nejvyšší dvorský maršálek v roce 1837 (Josef Kriehuber, litografie)
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1834 – 1846
PředchůdceRudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu
NástupceBedřich Karel z Fürstenbergu
Nejvyšší maršálek v Dolních Rakousích
Ve funkci:
1825 – 1846
PředchůdceJosef Karel z Ditrichštejna
NástupceAntonín Montecuccoli
Guvernér v Benátsko-Lombardsku
Ve funkci:
1815 – 1819
PředchůdceJindřich XV. z Reussu
NástupceKarel Inzaghi
Guvernér v Haliči
Ve funkci:
1810 – 1815
PředchůdceDmitrij Ivanovič Lobanov-Rostovskij
NástupceFerdinand Bedřich Württemberský

Narození8. února 1774
Florencie
Úmrtí11. července 1846 (ve věku 72 let)
Vídeň
ChoťIsabela z Thürheimu
RodičeKarel z Goëssu
DětiJan Antonín z Goëssu
PříbuzníJan Karel z Goëssu (sourozenec)
Antonín z Goëssu (vnuk)
Profesepolitik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1830)
Řád bílého orla
rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
CommonsPeter von Goëss
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Petr hrabě Goëss (označovaný též jako Jan Petr II. Goëss, německy Johann Peter II. Graf von Goëss, Freiherr zu Karlsberg, Moosburg und Ebenthal, 8. února 1774, Florencie11. července 1846, Vídeň) byl rakouský šlechtic, státník, dvořan a diplomat. Od mládí působil ve státních službách a během napoleonských válek vynikl jako správce různých korunních zemí Habsburské monarchie, později byl guvernérem v Haliči a Benátsku. Nakonec zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora (1834–1846), byl rytířem Řádu zlatého rouna a proslul také jako mecenáš.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Goëssů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Goëssů španělského původu (hraběcí titul v rodině od roku 1693). Narodil se jako nejstarší ze tří synů c.k. generálmajora hraběte Jana Karla Antonína Goësse (1728–1798). Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni a poté vstoupil do státních služeb. Na počátku napoleonských válek vynikl jako správce v Dalmácii, kde proslul úspěšným bojem proti hladomoru. V letech 1804–1806 byl zemským hejtmanem v Korutansku[1], kde vlastnil statky, následně byl prezidentem zemské vlády štýrsko-korutanské. V letech 1808–1809 byl krátce guvernérem v Terstu a během Napoleonova vpádu do Rakouska v roce 1809 se pokusil vyvolat povstání v Tyrolsku proti napoleonské armádě (Andreas Hofer), organizoval také zeměbranu v Korutansku. Krátce byl držen ve francouzském zajetí, poté byl v letech 1810–1815 guvernérem v Haliči[2], následně v letech 1815–1819 guvernérem v Benátkách.[3]

Zámek Ebenthal v Korutanech, hlavní rodové sídlo

Od roku 1825 až do smrti byl nejvyšším zemským maršálkem v Dolních Rakousích, kde byl zároveň prezidentem berního úřadu. Nakonec v letech 1834–1846 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora. Zastával také řadu čestných funkcí, byl kurátorem rakouské spořitelny a členem Akademie výtvarných umění ve Vídni. Byl také c.k. tajným radou a komořím, v roce 1816 obdržel Řád zlatého rouna. Dále byl nositelem Leopoldova řádu a Řádu železné koruny, v zahraničí získal ruský Řád sv. Alexandra Něvského a Řád Bílého orla, v Bavorsku velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny.[4] Díky vysokým státním funkcím v různých zemích habsburské monarchie obdržel obyvatelské právo ve Štýrsku, Kraňsku a Haliči.[5]

Rodinné a majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]
Hraběnka Isabela Goëssová, rozená Thürheimová (Josef Kriehuber, litografie, 1843)

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla baronka Marie Karolína z Kaisersteina (1775–1800), která však zemřela rok po svatbě. Podruhé se oženil v roce 1807 s hraběnkou Isabelou Thürheimovou (1784–1855), která byla později c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Zajímala se o památky a mimo jiné nechala obnovit hrob polského krále Boleslava II. v Ossiachu. Z druhého manželství se narodil jediný syn Jan Antonín (1816–1887), který byl pokračovatelem rodu a také zemským hejtmanem v Korutanech.

Po otci zdědil panství Ebenthal, Karlsberg a Moosburg v Korutanech, kromě toho v roce 1808 přikoupil panství Treffen se zámkem Grottenegg.

  1. Personální obsazení úřadu zemského hejtmana v Korutansku na webu worldstatesmen dostupné online
  2. Personální obsazení úřadu místodržitele v Haliči na webu worldstatesmen dostupné online
  3. Personální obsazení úřad místodržitele v Benátkách na webu worldstatesmen dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich 1845; Vídeň, 1845; s. 4 dostupné online
  5. Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Goess, s. 703 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]