V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Karel Inzaghi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Inzaghi
Karl Inzaghi (1777–1856).jpg

Nejvyšší český a první rakouský kancléř
Ve funkci:
1842 – 1848
Panovník Ferdinand I.
Předchůdce Antonín Bedřich I. Mitrovský
Nástupce úřad zanikl

Dvorský kancléř
Ve funkci:
1834 – 1842
Panovník František I., Ferdinand I.

Moravský zemský hejtman
a moravskoslezský gubernátor
Ve funkci:
1827 – 1834
Panovník František I.
Předchůdce Antonín Bedřich I. Mitrovský
Nástupce Alois Ugarte

Guvernér Benátska
Ve funkci:
1820 – 1826
Panovník František I.
Předchůdce Ferdinand Arnošt Maria z Bissingen-Nippenburgu
Nástupce Jan Křtitel Spaur

Guvernér Illyrie
Ve funkci:
1817 – 1819
Panovník František I.
Předchůdce František Xaver z Fradeneggu
Nástupce Josef Swerts-Spork

Nejvyšší hofmistr a komorník lombardsko-benátského místokrále

Císařský tajný rada

Císařský komorník

Narození 5. prosince 1777
Idrija
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 17. května 1856 (ve věku 78 let)
Štýrský Hradec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť Alžběta z Attemsu
Rodiče Jan Nepomuk Inzaghi
Marie Walpurga z Dietrichsteinu-Weichselstädtu
Děti bezdětný
Zaměstnání politik, úředník
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění Velkokříž Leopoldova řádu
Velkokříž Johanitského řádu
Commons Kategorie Karl von Inzaghi
Rytíř Řádu sv. Jiří
Čestný občan Vídně
Čestný občan Štýrského Hradce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Jan Nepomuk Inzaghi
1734–1818
matka Marie Walpurga z Dietrichsteinu-Weichselstädtu
manželka Alžběta z Attemsu
bratr Antonín Inzaghi
strýc František Filip Inzaghi

Karel Boromejský Rudolf hrabě Inzaghi (5. prosince 1777 Idrija, Slovinsko - 17. května 1856 Štýrský Hradec, Rakousko) byl rakouský úředník, v letech 18271834 moravskoslezský gubernátor. V letech 1842 až 1848 působil jako nejvyšší český a první rakouský kancléř.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z původně italského rodu Inzaghi, usazeného od 17. století ve Štýrsku. Narodil se jako syn vnitrorakouského guberniálního rady a idrijského vrchního horního komisaře hraběte Jana Nepomuka Inzaghiho a jeho manželky hraběnky Marie Walpurgy z Dietrichsteinu-Weichselstädtu. Jeho strýcem byl olomoucký kanovník, mikulovský probošt a pozdější biskup v Gorici František Filip Inzaghi.[1]

Jeho manželkou se stala hraběnka Alžběta von Attems, manželství však zůstalo bezdětné. Protože ani jeho bratr Filip nezanechal potomky, stal se jeho univerzálním dědicem synovec Friedrich von Attems. Další bezdětný bratr Antonín (zemřel v Kroměříži) byl kanovníkem v olomoucké kapitule a v letech 1812–1813 působil jako probošt kapituly kroměřížské.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Do státních služeb vstoupil v roce 1798 ve Štýrském Hradci vstoupil, odtud přešel roku 1801 jako koncipista do Haliče. Při přesunech vojsk v této oblasti byl pravděpodobně podřízen arcivévodovi Karlovi. Poté se nastoupil jako úředník při státním a konferenčním oddělení, roku 1804 se stal skutečným komořím. Následně se stal komorníkem lombardsko-benátského místokrále arcivévody Rainiera a zároveň sekretářem jeho kabinetu a nejvyšším hofmistrem. V roce 1815 doprovázel jako rakouský armádní intendant spojenecké armády. V roce 1817 byl jmenován illyrským guvernérem, v roce 1819 zastával stejné místo v Benátkách (1820–1826) a od roku 1827 v Brně. V roce 1834 se stal dvorským kancléřem ve Vídni, po smrti hraběte Mitrovského (1842) ho nahradil v úřadu nejvyššího českého a prvního rakouského kancléře, který zastával až do března 1848. Jako exponent předbřeznového režimu poté odešel na odpočinek do Štýrského Hradce. Souběžně s funkcí nejvyššího kancléře předsedal dvorské studijní komisi a byl také císařským a královským komořím a tajným radou.

Skrz dobročinný ústav ve Štýrském Hradci štědře podporoval řadu tamních charitativních a zdravotnických institucí. Pochován byl na vlastní přání ve Währingu, tehdejším předměstí Vídně. Byl čestným členem vídeňské, benátské a milánské Akademie a literárního ústavu v Padově. Byl členem vídeňské zemědělské společnosti a čestným členem moravskoslezské hospodářské společnosti.[2] Stal se čestným občanem Vídně a Štýrského Hradce.

Byl vyznamenán velkokřížem Leopoldova řádu a velkokřížem Johanitského řádu. Byl také rytířem Řádu sv. Jiří udělovaného parmskými vévody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://books.google.cz/books?id=bpVAAAAAcAAJ&dq=herrschaften%20inzaghi&hl=cs&pg=PA117#v=onepage&q=herrschaften%20inzaghi&f=false
  2. http://books.google.it/books?id=0NMYAAAAYAAJ&pg=RA3-PA44&dq=Carlo+d%27Inzaghi&lr=#v=onepage&q=Carlo%20d'Inzaghi&f=false

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Portréty[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Antonín Bedřich Mitrovský
Znak z doby nástupu Moravský zemský hejtman
1827-1834
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alois Ugarte
Předchůdce:
Antonín Bedřich Mitrovský
Znak z doby nástupu nejvyšší český a první rakouský kancléř
1842-1848
Znak z doby konce vlády Nástupce:
úřad zanikl