V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Arnošt Egon Fürstenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arnošt Egon Fürstenberg

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1889

Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1864 – 1867
Ve funkci:
1878 – 1884
Stranická příslušnost
Členství Str. konz. velkostatku
Str. středního velkostatku

Narození 6. listopadu 1811
Weitra
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. března 1889
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče Bedřich Egon Fürstenberg
Příbuzní Bedřich z Fürstenberka (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Bedřich Egon Fürstenberg
matka Terezie Schwarzenberg
bratr Bedřich Fürstenberg
manželka Karolina Antonie Buseková
syn Josef Bedřich Arnošt Fürstenberg
dcera Gabriele Maria Karoline Fürstenberg

Arnošt Egon Fürstenberg, též Arnošt Egon z Fürstenberka, německy Ernst Egon Fürstenberg (6. listopadu 1811 Weitra[1]24. března 1889 Vídeň[1][2][3]), byl rakouský šlechtic z rodu Fürstenbergů a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl Bedřich Egon Fürstenberg, matkou Terezie Schwarzenberg. Bratr Bedřich Fürstenberg působil jako olomoucký arcibiskup. Arnošt Egon si v roce 1867 za manželku vzal Karolinu Antonii Busekovou. Šlo o morganatické manželství, tedy s neurozenou ženou. Měli syna a dceru (Josef Bedřich Arnošt Fürstenberg a Gabriele Maria Karoline Fürstenberg).[1]

Vystudoval práva a nastoupil do státní služby. Pracoval na místodržitelství ve Štýrském Hradci, Innsbrucku a Brně. Počátkem 50. let 19. století přešel do správy otcových statků v Dolních Rakousích. Roku 1854 mu připadlo arcibiskupské léno Horní Moštěnice, později koupil i panství Přestavlky. Pak je prodal a roku 1870 zakoupil panství Kunín. Roku 1858 se stal čestným rytířem Maltézského řádu.[1]

Podporoval chudé studenty a přispíval na dobročinné účely. Byl znalcem přírody a lesnictví. V letních měsících sídlila jeho rodina na zámku v Kuníně, na zimu se od roku 1882 stěhovala vždy do paláce bratra arcibiskupa Bedřicha do Vídně.[1]

Byl veřejně a politicky činný. V doplňovacích zemských volbách 1. března 1864 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, I. sbor. Uvádí se jako konzervativní velkostatkář. Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1878.[4]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1885. V parlamentu zasedal do své smrti roku 1889.[5] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako lankrabě Ernst Fürstenberg, statkář, bytem Kunín.[6]

Po volbách v roce 1879 se uvádí jako konzervativní šlechtic.[7] List Das Vaterland po volbách v roce 1879 napsal, že ze čtyř konzervativních velkostatkářů zvolených na Moravě jen Egbert Belcredi je zároveň státoprávně orientován (tedy podporuje český státoprávní program), zbylí tři (včetně Fürstenberga) nejsou státoprávně vyhranění.[8] Do Říšské rady usedl jako kompromisní kandidát Strany ústavověrného velkostatku (centralisticky a provídeňsky orientované) a Strany středního velkostatku.[1] Nenáležel žádnému poslaneckému klubu, ale hlasoval s pravicí (tzn. s konzervativní šlechtou).[2] Podle jiného zdroje patřil k Straně středního velkostatku.[3] V parlamentu byl členem komise pro kontrolu státního dluhu.[1]

V závěru života se už jen zřídka účastnil parlamentních schůzí a pokud ano, tak se dostavil s ovázanou hlavou.[2] Zemřel v březnu 1889.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Arnošt Egon landkrabě z Fürstenberka [online]. muzeumnj.cz [cit. 2015-07-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Z Vídně. Národní listy. Březen 1889, roč. 29, čís. 84, s. 1. Dostupné online. 
  3. a b c Sterbefälle. Prager Abendblatt. Březen 1889, čís. 70, s. 4. Dostupné online. 
  4. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=138
  7. Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  8. Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.