Bílojetel bylinný
 Bílojetel bylinný | |
|---|---|
 Bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] (jako Lotus herbaceus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Rod | bílojetel (Dorycnium) |
| Binomické jméno | |
| Dorycnium herbaceum Vill., 1779 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) je vytrvalá, okolo půl metru vysoká rostlina s hlávkami drobných bílých květů, jeden ze dvou druhů rodu bílojetel rostoucích na území České republiky. Je rozšířen od jihovýchodu Francie přes Německo, Polsko, Itálii, Balkán a Řecko až na severní pobřeží Malé Asie, okolí Kavkazu a západní pobřeží Kaspického moře. V české přírodě roste pouze ostrůvkovitě na jihovýchodní Moravě, v Bílých Karpatech a Zlínských vrších, většinou v nadmořské výšce od 180 do 450 m. V Čechách se vyskytuje jen řídce a je tam považován za nepůvodní rostlinu. V ČR je bílojetel bylinný hodnocen jako ohrožený druh (C3) české květeny.[2][3]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Některými odborníky je bílojetel bylinný považován za pouhý poddruh bílojetele pětilistého a je popisován jako Dorycnium pentaphyllum Vill. subsp. herbaceum Rouy. Stejně bývá i druhý bílojetel rostoucí v české přírodě, bílojetel německý, uváděn jako poddruh bílojetele pětilistého a je popsán jako Dorycnium pentaphyllum Vill. subsp. germanicum (Gremli) Gams.[4][5][6]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Roste na travnatých a křovinatých stráních stepního charakteru, na kamenitých trávnicích, pastvinách, vinicích i po okrajích lesů. Nejčastěji se vyskytuje v nehlubokých půdách s vápencovým, dolomitovým nebo jiným bazickým podložím, míně často na písčinách. Jeho stanovištěm bývají teplá a výslunná místa od nížin až do podhůří.
Bílojetel bylinný je chamaefyt a ještě počátkem dubna jsou patrné pouze sterilní listové růžice. V průběhu května se počínají vytvářet prvá květní poupata, ta kvetou až do července a plody dozrávají v srpnu a září.[2][7][8][9]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá rostlina vysoká 30 až 70 cm s poléhavou až vystoupavou lodyhou rostoucí z dlouhého, kůlovitého kořene. Lodyha bývá jen řídce větvená, ve spodní části částečně dřevnatá, podélně rýhovaná a přitiskle chlupatá. Přisedlé listy s malými palisty vyrůstají střídavě, jsou pětičetné, bez vřetene a dlanitě složené. Krátce řapíkaté lístky jsou čárkovité, obkopinaté až podlouhle vejčité, obvykle 9 až 22 mm dlouhé a 3 až 8 mm široké, u báze bývají klínovité, na vrcholu okrouhlé, po obvodě celistvé a řídce chlupaté.
Květenství jsou hlávky o 5 až 25 šikmo odstávajících květech na kratičkých stopkách. Pětičetné květy nají zvonkovitý kalich asi 3 mm dlouhý, se zelenými trojúhelníkovitými lístky. Smetanově bílá nebo mírně narůžovělá koruna bývá 7 mm dlouhá, má obvejčitou pavézu delší než podlouhlá křídla s kapsami a mírně zakřivený člunek s fialovou skvrnou na vrcholu. Tyčinek je v květu devět se srostlými nitkami a jedna volná. Semeník je spodní, čnělka zakřivená a blizna kulovitá. Ploidie druhu je 2n = 14.
Plod je podlouhle eliptický, hnědě zbarvený, jednosemenný lusk dlouhý do 4 mm, který obsahuje podlouhlé, hnědé, 2 mm velké semeno. Hmotnost tisíce semen (HTS) je 1,8 gramů.[2][7][8][9]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Bílojetel bylinný se stal součástí některých regionálních travních směsí pro obnovu kvetoucích travnatých luk, konkrétně ho obsahuje "Bělokarpatká směs". Ta se používá při výsadbě biokoridorů a při zatravňování rozličných ochranných pásem.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
- ↑ a b c HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Bílojetel bylinný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2007 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.10.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Dorycnium pentaphyllum subsp. herbaceum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ US National Plant Germplasm System: Dorycnium pentaphyllum subsp. herbaceum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ITIS: Dorycnium herbaceum [online]. Integrated Taxonomic Information System, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Ďatelinovec päťlístkový [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2016-10-14]. S. 344–346. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-18. (slovensky)
- ↑ a b Das nationale Daten- und Informationszentrum der Schweizer Flora: Dorycnium herbaceum [online]. Info Flora Bern, Bern. CH [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c JELÉNKOVÁ, Ludmila. Biologicko-pěstitelské vlastnosti některých lučních druhů. Brno, 2006 [cit. 14.10.2016]. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Věra Zelená. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bílojetel bylinný na Wikimedia Commons 
Taxon Dorycnium herbaceum ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření bílojetele bylinného v ČR
