Anna Freudová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Anna Freud)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Freudová
Sigmund Freud se svou dcerou Annou
Narození 3. prosince 1895
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. října 1982 (ve věku 86 let)
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Zaměstnavatel Yaleova univerzita
Ocenění čestný doktor (1950)
komandér Řádu britského impéria (1967)
Velká zlatá medaile za zásluhy o Rakouskou republiku
Manžel(ka) Dorothy Burlingham
Rodiče Sigmund Freud a Martha Bernays
Příbuzní Ernst Ludwig Freud
Martin Freud
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Freudová (3. prosince 1895, Vídeň[1]9. října 1982, Londýn) byla rakousko-uhersko-britská psychoanalytička židovského původu, dcera zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Je zakladatelkou egopsychologie a dětské psychoanalýzy. Jejím nejvýznamnějším konceptem jsou obranné mechanismy Ega a systém paralelních vývojových linií. Věnovala se též problému puberty a adolescence. Byla 99. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se ve Vídni jako šesté a poslední dítě zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda a jeho manželky Marthy Bernays.

Obrany Ega[editovat | editovat zdroj]

Freudová navázala především na otcovu práci Já a Ono z roku 1923. Svou pozornost nejprve soustředila na problém, jaké obrany užívá Ego v analytickém procesu vůči impulsům z Id, které psychoanalytická technika probouzí a vyvolává. Úkolem analytika bylo podle Freudové především interpretovat tyto obrany, odhalit je pacientovi, tím je zlikvidovat a přimět ho tak k náhledu, jaký pudový impuls ho vlastně trápí. Problém je, že některé obrany Ega jsou nevědomé, a také že některé obranné techniky jsou vrostlé přímo do charakteru člověka. Proto se interpretace soustřeďuje především na tyto aspekty Ega, a proto také se psychoanalýza vlivem Freudové pozvolna přetransformovala na ego-psychologii, neboť pudový impuls - původní předmět zájmu freudovské psychoanalýzy - prakticky zcela ustoupil do pozadí. Vrůstání obran do charakteru také umožnilo přesun pozornosti analytiků k normální osobnosti, klasická freudovská analýza se soustřeďovala naopak na psychopatologii. Své poznatky o obranách Ega Freudová shrnula především do přelomové práce Ego a obranné mechanismy z roku 1936. Zde rozlišila 10 základních obranných technik Ega:

Na Freudové práce o obranách navázal zejména Ernst Kris a Joseph Sandler, který pracoval spolu s Freudovou na klinice v Hampsteadu a vypracoval zde diagnostický systém tzv. Hampsteadský index obran.

Sebrané spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. 1. Introduction to Psychoanalysis: Lectures for Child Analysts and Teachers (1922–1935)
  • Sv. 2. Ego and the Mechanisms of Defense (1936)
  • Sv. 3. Infants Without Families Reports on the Hampstead Nurseries by Anna Freud
  • Sv. 4. Indications for Child Analysis and Other Papers (1945–1956)
  • Sv. 5. Research at the Hampstead Child-Therapy Clinic and Other Papers (1956–1965)
  • Sv. 6. Normality and Pathology in Childhood: Assessments of Development (1965)
  • Sv. 7. Problems of Psychoanalytic Training, Diagnosis, and the Technique of Therapy (1966–1970)
  • Sv. 8. Psychoanalytic Psychology of Normal Development

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození
  2. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Coles, Robert (1992). Anna Freud: The Dream of Psychoanalysis. Reading, Mass.: Addison-Wesley. ISBN 0-201-57707-0.
  • Freud, Anne: Já a obranné mechanismy. Praha: Portál , 2006. ISBN 80-7367-084-4
  • Peters, Uwe Henrik (1985). Anna Freud: A Life Dedicated to Children. New York: Schocken Books. ISBN 0-8052-3910-3.
  • Young-Bruehl, Elisabeth (1988). Anna Freud: A Biography. New York: Summit Books. ISBN 0-671-61696-X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]