Angela Davisová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Angela Davisová
Angela Davis pic (cropped).jpg
Narození 26. ledna 1944 (76 let)
Birmingham
Povolání spisovatelka, lidskoprávní aktivistka, učitelka, filozofka, autorka autobiografie, vysokoškolská učitelka, politička a feministka
Národnost Afroameričané
Alma mater Kalifornská universita v San Diegu
Humboldtova univerzita
Brandeisova universita
Ocenění honorary citizen of Magdeburg (1972)
Řád hvězdy přátelství národů (1972)
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina (1972)
Řád Playa Girón (1972)
Leninova mírová cena (1979)
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Spojených států amerických (do 1991)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Angela Yvonne Davisová (* 26. ledna 1944 Birmingham, USA) je americká marxistická aktivistka a feministka. V 60. a v 70. letech 20. století byla aktivní v celé řadě hnutích, včetně Černých panterů, druhé vlně feminismu nebo mírového hnutí proti válce ve Vietnamu. Byla dlouholetou členkou Komunistické strany USA a aktivistkou, která bojovala za zrušení trestu smrti v Kalifornii.

Aktivismus[editovat | editovat zdroj]

Davisová byla během celého svého života aktivní v boji za ženskou liberalizaci, rasovou rovnost a reformu amerického vězeňského systému. Působila jako profesorka na Kalifornských univerzitách v Santa Cruz a Los Angeles. Je spoluzakladatelko grassroot hnutí Critical Resistance, bojujího proti vězeňsko-průmyslovému komplexu v USA.

V roce 1970 byla uvězněna v souvislosti s podezřením, že byla zapletena do zločinu, kdy při přestřelce hnutí Černí panteři s policií zemřeli čtyři lidí. Zbraně útočníků totiž byly registrovány na její jméno. Před policií se po této události skrývala a tak na ni po zatčení byla uvalena vyšetřovací vazba. Propuštěna byla na kauci a ještě před koncem soudního procesu opustila území Spojených států amerických. Porota ji následně v roce 1972 shledala nevinnou a zprostila obvinění ve všech bodech obžaloby.

Během 70. let Davisová navštívila řadu zemí Východního bloku. V červnu 1972 navštívila Československo, kde se jí tehdy dostalo velmi vřelého přivítaní komunistickým režimem, který ji využil k masivní protiamerické kampani. Na počest jejího příjezdu byla uspořádána velká slavnost v pražské Lucerně; Davisová navštívila nacisty vypálené Lidice, zúčastnila se dne Rudého práva, přijali ji Gustáv Husák, Vasil Biľak nebo Gusta Fučíková a dostala pamětní medaili k 50. výročí založení KSČ. Navštívila i další socialistické země, včetně Sovětského svazu, kde jí byl v květnu 1979 udělen Leninův řád. Na Kubě, po masivním a emotivním přijetí od tamních afrokubánců, prohlásila, že boj proti rasismu může být úspěšně dovršen pouze v socialistickém politickém systému.[1]

V souvislosti s návštěvou Československa byla v roce 1975 obviněna ruským exilovým spisovatelem Alexandrem Solženicynem, že odmítla žádost českých disidentů o podporu pro politické vězně komunistického režimu adresovanou Jiřím Pelikánem. Na její obranu později Charlene Mitchellová, její blízká přítelkyně, uvedla, že Davisová tehdy pod vlivem komunistické propagandy východoevropských zemí věřila, že lidé v takzvaně lidově demokratických republikách mohli být vězněni jen v případě, že „podkopávali legitimně zvolenou vládu“.[2] V roce 2006, v diskusi na Pensylvánské univerzitě, Davisová Solženicyova obvinění popřela.[3]

Členkou Komunistické strany USA byla až do roku 1991, kdy ji po rozpadu Sovětského svazu opustila a začala se angažovat v hnutích prosazujících umírněný demokratický socialismus.

V roce 2011 se účastnila protestů v rámci občanské iniciativy Occupy Wall Street. V letech 2016 a 2017 byla aktivní při protestech proti Donaldu Trumpovi a aktivně se podílela na pořádání Women's March on Washington.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Angela Davisová na slovenské Wikipedii.

  1. HERTL, David. Jak jsme přivítali soudružku Davisovou. Český rozhlas Plus [online]. 2019-09-13 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  2. The Real Angela Davis. The Bulwark [online]. 2019-07-19 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CATHY, Young. Angela Davis Is Not A Human Rights Hero. Forward [online]. 2019-01-09 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  4. HANSEN, Jan; HELM, Christian; REICHHERZER, Frank. Making Sense of the Americas: How Protest Related to America in the 1980s and Beyond. [s.l.]: Campus Verlag, 2015. 361 s. Dostupné online. ISBN 978-3-593-50480-3. S. 318. (anglicky) 
  5. 1972: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]