Laskavec bílý
 Laskavec bílý | |
|---|---|
 Laskavec bílý (Amaranthus albus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | laskavcovité (Amaranthaceae) |
| Podčeleď | laskavcové (Amaranthoideae) |
| Rod | laskavec (Amaranthus) |
| Binomické jméno | |
| Amaranthus albus L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Laskavec bílý (Amaranthus albus), někdy nazývaný též pouštní chuchel je světle šedá, jednoletá, jednodomá bylina z čeledi laskavcovitých, která je považovaných za plevel. Pochází ze Severní Ameriky a v České republice je hodnocen jako zdomácnělý neofyt. Je jedním z přibližně dvaceti příležitostně nebo pravidelně se v české přírodě vyskytujících druhů rodu laskavec.[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Rostlina původně pochází z polopouští a ruderálních stanovišť na jihu Spojených států amerických a severu Mexika. V období před příchodem Evropanů a krátce nato se rozšířila na velkém území zabírajícím jižní oblasti Kanady a téměř celé Spojené státy i Mexiko.
Do Evropy byl laskavec bílý postupně zavlékán s dováženými plodinami, např. s obilninami, kukuřicí a bavlnou, následně byl dále šířen také přepravou vlny a transportem hromadných surovin. Nejstarší údaj o jeho evropském výskytu pochází z roku 1723 z Itálie. V Evropě, s výjimkou nejsevernějších území, se postupně zcela rozšířil a v současnosti je zavlečen do zemí mírného podnebného pásma ve všech světadílech.
V Česku byla tato rostlina se silným potenciálem invazního šíření zaznamenána již roku 1893 v okrese Ústí nad Orlicí. V teplejších a průmyslových oblastech se vyskytuje častěji, na chladnějším území je vzácný či zcela chybí. Ve vyšší nadmořské výšce roste jen ojediněle, nejvýše vystupuje do 600 m n. m. v podhůří v okolí Mariánských Lázních a Žďáru nad Sázavou. Jeho lokality v Polabí mají pravděpodobně úzký vztah k labské migrační vodní cestě, zatímco lokality na jižní Moravě jsou nejčastěji spojovány s jeho souvislým rozšířením v Panonské pánvi. Laskavec bílý roste hlavně v rostlinných společenstvech pozměňovaných lidskou činnosti.[2][3][4]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Teplomilná, světlomilná a suchomilná rostlina vyskytující se hlavně na suchých hlinitých, písčitých i kamenitých půdách. Je silně nitrofilní a snáší i zasolené okolí silnic a dálnic i blízkost septiků. Roste na městských i vesnických vysychajících ruderálních stanovištích, v dlažbě ulic, podél komunikací, na návsích vesnic, zanedbaných dvorech průmyslových objektů, na nádražích i podél železničních tratí, na rumištích, skládkách a kompostech. Je také rostlinou úhorů i obdělávaných polí, kde je častou především v okopaninách a zeleninových zahradách, tam na dusíkem obohacené půdě vyrůstá do velkých rozměrů.
Laskavec bílý je pozdně jarní plevel a jeho hlavní rozvoj spadá do druhé poloviny léta. Je rostlinou snášející sucho a právě v suchých létech, kdy zůstávají plodiny řídké, se silně rozmáhá. Kořenem dlouhým i přes 1 m snadno dosáhne k hluboko uložené spodní vodě. Kvete v červenci a srpnu a semena dozrávají v září a říjnu. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][3][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jednoletá rostlina s lodyhu 10 až 50 cm dlouhou, přímou, vystoupavou nebo poléhavou a od spodu bohatě větvenou; boční větve často od centrální lodyhy vystupují téměř v pravém úhlu. Kořen rostliny může sahat až do hloubky 1 m. Lodyha bývá lysá, bělavá či načervenalá, na průřezu je okrouhlá a celá hustě porostlá střídavými, dlouze řapíkatými listy. Jejich lysé čepele jsou široce obkopinaté, bývají dlouhé 1 až 5 cm, jsou na bázi klínovité a na vrcholu tupě zakončené, po obvodě celistvé a někdy vlnité a střední žilku mají protaženou v osinu. Listy na postranních větvích jsou menší, stejně jako jejích řapíky.
Květy jsou jednopohlavné a vyrůstají v nevýrazných květenstvích v klubíčkách v úžlabí listů. Jsou kryty šídlovitými, na koncích krátce ostnitými listenci dvakrát delšími než trojčetná, asi 1 mm dlouhá, nazelenalá, membránovitá okvětí. Samčí květy mají okvětní lístky kopinaté, ostře špičaté a jejich tři volné tyčinky ční z okvětí. Samičí květy mají lístky podlouhlé, na koncích tupé a nestejně dlouhé, svrchní semeník má tři blizny. Květy se opylují větrem, v květu se vytvoří jediné semeno. Samčí i samičí květy jsou v květenství promíšeny.
Plod je vřetenovitá, vrásčitá, 1,2 mm velká tobolka otvírající se víčkem. Tobolka je delší než vytrvalé okvětí a obsahuje jediné, lesklá, pod 1 mm velké, černé či hnědé kulovité semeno. Rostlina vyprodukuje několik tisíců semen, hmotnost tisíce semen je 3 gramy.[1][2][3][5][6][7]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Laskavec bílý se rozmnožuje výhradně semeny, která na konci podzimu z již zcela suchých rostlin obvykle vypadají na okolní půdu. Silné větry někdy rostlinu ulomí a ta je větrem po polích odnášena a nárazy se semena vytřásají.
Semena mají osemení velmi tvrdé a proto klíčí nepravidelně, narušením osemení se klíčivost zlepšuje. Dokážou vzklíčit z hloubky až 5 cm, v půdě si podržují klíčivost po desetiletí. Na jaře se začínají prvé semenáče objevovat při minimální teplotě 12 °C, optimální růst nastává až za teploty 28 °C.[3][5][7]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Laskavec bílý je znám jako plevel vyskytující se hlavně v širokořádkových plodinách. Na polích a v zahradách České republiky však činí větší potíže jen v nejteplejších oblastech. V některých zemích, například v Německu a Kanadě, se jeho mladé listy používají do zeleninových salátů.
Je rostlinou rostoucí nejčastěji v soužití s člověkem, na místech pozměněných lidskou činností. Jeho pronikáni do jiných než synantropních společenstev se jeví jako málo pravděpodobné a proto není považován za příliš nebezpečný plevel. Případná ohniska jeho výskytu lze spolehlivě omezovat herbicidy nebo podmítkou strnišť.[2][3][8][9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Amaranthus albus, s. 302–303.
- ↑ a b c d e MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Laskavec bílý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.08.2009 [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2018-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-30. ISBN 80-86770-17-6.
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Amaranthus powellii [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c Prairie Wildflowers of Illinois: Amaranthus albus [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MOSYAKIN, Sergei L.; ROBERTSON, Kenneth R. Flora of North America: Amaranthus albus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b AFONIN, Alexander Nikolajevič; DZJUBENKO, Nikolaj Ivanovič; FROLOV, Andrej Ivanovič et al. Amaranthus albus [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU, rev. 2009 [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Laskavec bílý, s. 119–120.
- ↑ STURLA, Gene. Plants of the Sonoran, Chihuahuan and Mojave Deserts: Amaranthus albus [online]. Southwest Desert Flora, Los Angeles, CA, USA, rev. 07.06.2015 [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu laskavec bílý na Wikimedia Commons 
Taxon Amaranthus albus ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření laskavce bílého v ČR
