Alexander Spitzmüller

Alexander Spitzmüller
Alexander Spitzmüller
	Alexander Spitzmüller, 1918
30. ministr obchodu Předlitavska
	Ve funkci:; 30. listopadu 1915 – 21. října 1916
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Karl von Stürgkh
Předchůdce	Rudolf von Schuster-Bonnott
Nástupce	Franz Stibral
Ministr financí Předlitavska
	Ve funkci:; 20. prosince 1916 – 22. června 1917
Předchůdce	Karl Marek
Nástupce	Ferdinand von Wimmer
Ministr financí Rakouska-Uherska
	Ve funkci:; 7. září 1918 – 4. listopadu 1918
Předchůdce	István Burián
Nástupce	Paul Kuh-Chrobak
Narození	12. června 1862; Vídeň; Rakouské císařství
Úmrtí	5. září 1953; Velden am Wörther See; Rakousko
Děti	Alexander Spitzmüller
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, ekonom, advokát, bankéř a státní úředník
Ocenění	čestný doktor Vídeňské univerzity
Commons	Alexander Spitzmüller
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Spitzmüller, též Alexander Freiherr von und zu Spitzmüller-Harmersbach (12. června 1862 Vídeň – 5. září 1953 Velden am Wörther See), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník, bankéř a politik, v letech 1915–1916 ministr obchodu Předlitavska, v letech 1916–1917 ministr financí Předlitavska a v roce 1918 v době zániku monarchie jeden z posledních společných ministrů financí Rakouska-Uherska.

Biografie

Byl synem známého vídeňského lékaře. Studoval na gymnáziu a pak práva na Vídeňské univerzitě. Nastoupil jako úředník na finanční prokuraturu a od roku 1886 pracoval na ministerstvu financí. Když byl ministrem financí Čech Josef Kaizl, jmenoval Spitzmüllera do čela úřadu ministerstva a oba spolu měli vstřícné vztahy, ale kvůli česko-německému napětí se jejich vztah později zhoršil a Spitzmüller přešel na post rozpočtového referenta. I nadále pak působil jako vysoký ministerský úředník v rezortu financí za následujících ministrů. V roce 1904 se stal sekčním šéfem a byl zemským finančním ředitelem v Dolních Rakousích. V roce 1906 ho ministerský předseda Max Beck pověřil dozorem nad rakousko-uherským finančním vyrovnáním. Po úspěšném zvládnutí těchto jednání mu panovník František Josef osobně poděkoval. V roce 1909 ovšem pro neshody s ministrem Leonem von Bilinskim odešel z ministerstva do vedení banky Creditanstalt.^[1]

Za vlády Karla Stürgkha se dodatečně stal ministrem obchodu. Funkci zastával od 30. listopadu 1915 do 21. října 1916. Znovu se členem kabinetu stal za vlády Heinricha Clam-Martinice, nyní jako ministr financí Předlitavska.^[2] Nový panovník Karel I. dokonce Spitzmüllera coby svého oblíbence prosazoval na post předsedy vlády, ale to nebylo přijato. Na postu ministra financí musel řešit zhoršující se stav veřejných financí. Hodlal zastavit další zadlužování vypsáním nových daní. Neúspěšně se na vysoký post na ministerstvu snažil prosadit rakouského ekonoma Josefa Aloise Schumpetera. Jeho ministerské působení netrvalo dlouho. Martinicova vláda padla brzy po obnovení parlamentního života v Předlitavsku.^[1]

Několik následujících měsíců byl bez trvalého uplatnění. Původně měl sice nastoupit na post guvernéra centrální banky Oesterreichisch-ungarische Bank, ale jeho nástupce na postu ministra financí Ferdinand von Wimmer si chtěl tento post podržet pro případ pádu vlády. V období 7. září 1918 – 4. listopadu 1918 byl společným ministrem financí Rakouska-Uherska.^[1]

Po vzniku samostatné Rakouské republiky působil v bankovnictví. Stal se guvernérem Oesterreichisch-ungarische Bank, ovšem bylo to již po rozpadu monarchie. Vedl tak hlavně její likvidaci a dělení na nástupnické centrální banky nových středoevropských států. Zároveň se potýkal s inflací a politickými tlaky na tisk nových peněz. Od roku 1923 byl opět bez veřejné funkce. V roce 1931 nastoupil na post ředitele ústavu Creditanstalt, který ovšem procházel závažnou krizí. Dožil se 91 let a býval někdy označován za posledního žijícího člena rakousko-uherských vlád (ministr železnic Ernst Schaible ovšem žil až do roku 1956). O svém působení ve veřejném životě vydal knihu vzpomínek.^[3]^[1]

Jeho syn Alexander Spitzmüller byl hudebním skladatelem.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Ein Pechvogel auf der höchsten Ebene [online]. wienerzeitung.at [cit. 2012-03-13]. Dostupné online. (německy)
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 591–592.
↑ Memoirs of Alexander Spitzmüller, Freiherr von Harmersbach (1862-1953) [online]. books.google.cz [cit. 2012-03-13]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Spitzmüller na Wikimedia Commons

[Spitzmüller-1] Ein Pechvogel auf der höchsten Ebene [online]. wienerzeitung.at [cit. 2012-03-13]. Dostupné online. (německy)

[2] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 591–592.

[3] Memoirs of Alexander Spitzmüller, Freiherr von Harmersbach (1862-1953) [online]. books.google.cz [cit. 2012-03-13]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

Vláda Karla Stürgkha (1911–1916)

Předseda vlády Předlitavska	Karl von Stürgkh (3. listopadu 1911 – 21. října 1916)

Ministři Předlitavska	Karl Heinold (vnitro) •→ Konrad Hohenlohe (vnitro) • Robert Meyer (finance) •→ Wacław Zaleski (finance) •→ August von Engel (finance) •→ Karl von Leth (finance) • Max von Hussarek (kult a vyučování) • Viktor von Hochenburger (spravedlnost) • Mauriz von Rössler (obchod) •→ Rudolf von Schuster-Bonnott (obchod) •→ Alexander Spitzmüller (obchod) • Wacław Zaleski (zemědělství; správce) •→ Albín Bráf (zemědělství) •→ Franz von Zenker (zemědělství) • Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Zdenko von Forster (železnice) • Otakar Trnka (veřejné práce) • Wacław Zaleski (haličské záležitosti) •→ Władysław Długosz (haličské záležitosti) •→ Zdzisław Morawski (haličské záležitosti)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Alois Lexa von Aehrenthal (zahraniční věci) •→ Leopold Berchtold (zahraniční věci) •→ István Burián (zahraniční věci) • Moritz von Auffenberg (válka) •→ Alexander von Krobatin (válka) • István Burián (finance) •→ Leo von Bilinski (finance) •→ Ernest von Koerber (finance)

Vláda Heinricha Clam-Martinice (1916–1917)

Předseda vlády Předlitavska	Heinrich Clam-Martinic (20. prosince 1916 – 22. června 1917)

Ministři Předlitavska	Erasmus von Handel (vnitro) • Alexander Spitzmüller (finance) • Max von Hussarek (kult a vyučování) • Josef von Schenk (spravedlnost) • Karl Urban (obchod) • zemědělství neobsazeno •→ Ernst von Seidler (zemědělství) • Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Zdenko von Forster (železnice) • Otakar Trnka (veřejné práce) • Michał Bobrzyński (haličské záležitosti) • Josef Maria Baernreither (bez portfeje)

Společní ministři Rakousko-Uherska	István Burián (zahraniční věci) •→ Otakar Czernin (zahraniční věci) • Alexander von Krobatin (válka) •→ Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • Konrad Hohenlohe (finance) •→ István Burián (finance)

Ministři obchodu Předlitavska

1. Bernhard von Wüllerstorf (1867) • 2. Franz Karl von Becke (1867) • 3. Ignaz von Plener (1867–1870) • 4. Sisinio de Pretis (1870–1871) • 5. Albert Schäffle (1871) • 6. Otto von Wiedenfeld (1871) • 7. Anton von Banhans (1871–1875) • 8. Johann von Chlumecký (1875–1879) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1879–1880) • 10. Alfred von Kremer (1880–1881) • 11. Felix Pino z Friedenthalu (1881–1886) • 12. Karl von Pusswald (1886) • 13. Olivier de Bacquehem (1886–1893) • 14. Gundaker Wurmbrand-Stuppach (1893–1895) • 15. Heinrich von Wittek (1895) • 16. Hugo Glanz von Eicha (1895–1897) • 17. Ernest von Koerber (1897–1898) • 18. Josef Maria Baernreither (1898) • 19. Josef von Dipauli (1898–1899) • 20. Franz Stibral (1899–1900) • 21. Guido von Call (1900–1905) • 22. Leopold z Auerspergu (1905–1906 a 1906) • 23. Josef Fořt (1906–1907) • 24. František Fiedler (1907–1908) • 25. Viktor Mataja (1908–1909) • 26. Richard Weiskirchner (1909–1911) • 27. Viktor Mataja (1911) • 28. Mauriz von Rössler (1911–1912) • 29. Rudolf von Schuster-Bonnott (1912–1915) • 30. Alexander Spitzmüller (1915–1916) • 31. Franz Stibral (1916) • 32. Karl Urban (1916–1917) • 33. Viktor Mataja (1917) • 34. Friedrich von Wieser (1917–1918)

kurzivou – pověřeni správou úřadu