Oxid rheničitý
| Oxid rheničitý | |
|---|---|
 Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid rheničitý |
| Anglický název | Rhenium(IV) oxide |
| Německý název | Rhenium(IV)-oxid |
| Sumární vzorec | ReO2 |
| Vzhled | Šedá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12036-09-8 |
| Číslo EC (enzymy) | 234-839-0 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 218,206 g/mol |
| Teplota rozkladu | 1000 °C |
| Hustota | 11,4 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Kosočtverečná |
| Bezpečnost | |
| NFPA 704 |  0
1
0
|
| Teplota vznícení | Nehořlavý |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid rheničitý je sloučenina rhenia v oxidačním stavu IV, jeho vzorec je ReO2. Jde o šedou až černou krystalickou látku se strukturou rutilu.[1] Používá se jako katalyzátor.
Syntéza a reakce
Lze jej připravit komproporcionační reakcí oxidu rhenistého s kovovým rheniem:[2]
- 2 Re2O7 + 3 Re → 7 ReO2
Při zahřívání dochází ke zpětné reakci, disproporcionaci:
- 7 ReO2 → 2 Re2O7 + 3 Re
Reakcí s peroxidem vodíku nebo oxidujícími kyselinami vytváří rhenistany. S taveninou hydroxidu sodného reaguje za vzniku rheničitanu sodného:[3]
- 2 NaOH + ReO2 → Na2ReO3 + H2O
Odkazy
Reference
- ↑ Rhenium Dioxide [online]. Aaamolybdenum.com [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ G. Glemser "Rhenium (IV) Oxide" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1480.
- ↑ G. Glemser "Sodium Rhenate (IV)" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1483.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium(IV) oxide na anglické Wikipedii.
