Jiří Haškovec
PaedDr. Jiří Haškovec | |
---|---|
Narození | 12. května 1924 Dobříň |
Úmrtí | 19. června 2013 (ve věku 89 let) Praha |
Alma mater | Akademické gymnázium Štěpánská (1936–1943) Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1945–1946) Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy (1946–1953) |
Povolání | pedagog, sociální pedagog, jachtař a skaut |
Zaměstnavatelé | ČKD Výzkumný ústav pedagogický Jana Amose Komenského |
Rodiče | Prokop Miroslav Haškovec |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jiří Haškovec (12. května 1924, Dobříň – 19. června 2013, Praha)[1] byl český pedagog, skaut a komunista. Byl sociálním pedagogem, jachtařem a představitelem Pionýra, v roce 1948 a po roce 1968 patřil k významným likvidátorům českého skautského hnutí.
Postava Jiřího Haškovce je přijímána rozporuplně. Mezi skauty má pověst „hrobníka“ českého skautingu, „rudého skauta“ a odrodilého skauta-komunisty, který stál u likvidace junácké organizace v letech 1948 i 1968 a na kritice skautingu, jíž byl posedlý, vybudoval celou svoji životní kariéru.[2][3][4][5][6] V odborných pedagogických kruzích jsou naproti tomu kladně přijímány jeho publikace a zásluhy na budování speciální pedagogiky v Československu, mezi jachtaři jsou oceňovány jeho námořní plavby a metodická výuka nových jachtařů.
Život
Dětství a mládí
Jiří Haškovec se narodil v Dobříni u Roudnice nad Labem do rodiny univerzitního profesora Prokopa Miroslava Haškovce a jeho ženy Anny Josefy Haškovcové (roz. Vařekové).[7][8] V roce 1930 se s matkou přestěhoval za otcem do Brna, neboť tam působil jako profesor na nově vzniklé Masarykově univerzitě, rodina žila v bytě pro státní zaměstnance, prázdniny ale trávil v otcově rodné Bechyni.[7] V září 1930 nastoupil Jiří do školy, nicméně v květnu 1931 mu zemřela matka a v prosinci 1935 zemřel i jeho otec.[7] Musel se proto přestěhovat do Prahy za strýcem Ladislavem Haškovcem, do domácnosti, kde žili i jeho o dvacet let starší bratranci s rodinami.[7] Poručníkem se mu stal bratranec Vladimír Haškovec. Díky přátelství s Ludvíkem Švábem, synem malostranského knihkupce, vstoupil do 2. skautského oddílu – proslulé Dvojky Jaroslava Foglara.[2][3][6][7][9]
Zúčastnil se tří táborů a účinkoval v jedné z hlavních rolí (Vilík, čtvrtý skaut Zelené služby) skautské divadelní hry Tábor ve Sluneční zátoce, kromě toho hrál na klarinet ve skautské kapele.[7][10] V září 1936 byl zapsán do sekundy Akademického gymnázia v Praze.[7] Podle zápisu kroniky oddílu Dvojka se do oddílu vrátil „druhotřídní skaut Jirka Haškovec“ 25. 5. 1938.[2]
Jelikož jeho bratranec Vladimír byl za německé okupace činný v ilegální buňce KSČ, poručníkem se mu stal druhý bratranec Ladislav (později lékař Marty Gottwaldové).[6][7][pozn. 1] V roce 1943 byl Jiří úředně zplnoletněn a taktéž odmaturoval.[7] Následně byl totálně nasazen v továrnách Havelka a Mész a ČKD Libeň.[7] Na konci roku 1943 jej Bořivoj Rafl požádal, jestli by se neujal vedení 10. oddílu vodních skautů, fungujícího pod hlavičkou Klubu českých turistů (KČT) – Haškovec s tím souhlasil (zejména proto, že se jednalo o odbojovou činnost namířenou proti okupantům), na podzim 1943 přišel do odboru XV KČT a od 1. 1. 1944 se stal vedoucím oddílu, první schůzka proběhla 9. 1.[4][7][12]
Po druhé světové válce
Jiří Haškovec se po skončení druhé světové války ihned zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, nicméně od podzimu 1946 přestoupil na nově vzniklou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a již v létě 1947 složil státní zkoušku pro učitelství.[7][13] V letech 1945–1948 působil jako vedoucí skautského oddílu a střediska.[2] Jelikož na něj mělo vliv rodinné levicové prostředí, radikalizoval se a vstoupil do KSČ (nejen kvůli osobním ambicím), jako kapitán skautské vodní Desítky[3] pak postupně šířil i stalinistické myšlenky.[13][4][14][15]
Haškovec se stal členem vysokoškolského roverského kmene – VŠRK (8. RS v Praze), který vydával radikálně levicový časopis Plameny (autorům časopisu se posměšně říkalo „plameňáci“).[2][16] Redakce podporovala komunistické síly Třetí republiky a stavěla se do opozice k ústředí Junáka, nakonec bylo vydávání časopisu Ústředím pozastaveno.[2]
V únoru 1948 byl ustaven akční výbor ústředí Junáka (AVÚJ), jehož členové se rekrutovali právě z okruhu redakce Plamenů – kromě Haškovce v něm byli i Pavel Křivský, Milan Skalník, Jiří Chyský a Jiří Stárka[2][13] Jiří Haškovec je též podepsán pod provoláním AVÚJ z 25. února 1948,[16][17] v rámci akčního výboru patřil k nejmilitantnějším členům a požadoval totální likvidaci Junáka.[2][13] III. sněm Junáka, plánovaný na 28. února, již po komunistickém puči nemohl proběhnout. Ústředí bylo ozbrojenou skupinou Pavla Macháčka z VŠRK a řízení organizace se dostalo do rukou AVÚJ.[16] Ten poměrně brzy vyhlásil zákaz oddílů s rozšířenou duchovní výchovou (křesťanské oddíly) a také oddíly vodních skautů, podle argumentace AVÚJ šlo o propagaci zábavu buržoazních vrstev.[16][pozn. 2] Jiří Haškovec kolem sebe shromáždil skupinu podobně smýšlejících lidí a účastnil se následně štvavé diskreditační kampaně proti Junáku – nejčastěji formou přednášek.[9][13][18] Podle materiálu širšího předsednictva ÚV KSČ z 23. 12. 1948 byl Jiří Haškovec na seznamu činovníků Junáka a členů KSČ, se kterými se počítá na práci v Pionýru.[2] Stal se i členem junácké subkomise Ústřední komise mládeže ÚV KSČ, řešil v ní ideologické otázky a opět prosazoval radikální likvidaci skautského hnutí.[2][18] Haškovcova kritika skautingu vyústila do podpory začlenění Junáka do Pionýra a přípravy vzniku Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM), redakční radu, která vypracovala statut SODM vedl právě on.[2] Haškovec též podporoval Kruh sdružení dětí a mládeže (KSDM).[2]
Koncem roku 1950 vydal Československý svaz mládeže (ČSM) materiál Co je Junák sepsaný právě Haškovcem, materiál měl za cíl očernit skautskou organizaci, jednalo se o první oficiální ideovou kritiku skautingu v komunistickém Československu.[2][9][17] Na PedF UK dále Haškovec studoval lidovýchovu, absolvoval povinnou vojenskou službu a v roce jej profesor Otokar Chlup promoval doktorem pedagogiky (PaedDr.).[1][7][8][9] Jeho rigorózní (disertační) práce nesla titul Za demokratickou dětskou organizaci (kritika skautingu), posudky práce zpracovali Josef Keprta (1881–1966) a František Kahuda (1911–1987), samotná práce se v archive UK nedochovala.[2][9][13][19] Text této kvalifikační práce byl vydán 1. října 1953 Aloisem Poledňákem jako štvavá brožura pod názvem Skauting ve službách podněcovatelů války; brožura, která vykreslovala skauting jako buržoazní kapitalistickou organizaci namířenou proti dělnické třídě, se pak stala vodítkem pro komunistické soudce při politických procesech.[2][3][13][9] Poledňák se, na rozdíl od Haškovce, za autorství knihy omluvil roku 1968 Rudolfu Plajnerovi.[3][9]
Haškovec v roce 1956 složil ministerskou zkoušku, o rok později založil dětský domov se zvýšenou péčí v Horním Maršově, který do roku 1961 vedl.[1][7][13] Profesně se inspiroval dílem A. S. Makarenka, Janusze Korczaka a Johna Deweyho.[1][7]
60. léta a normalizace
Od roku 1965 pracoval Haškovec ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze (VÚP) jako samostatný odborný pracovník – vedoucí výzkumné skupiny dětských organizací.[1][8][20] Byl též představitel Pionýra.[9][13][14][20]
Během Pražského jara vedl za Pionýr jednání se skauty o obnovení Junáka, při konfrontaci se skauty se v té době snažil nepřipomínat vlastní pochybení z doby před dvaceti lety.[14] Po Srpnu 1968 se Haškovec opět podílel na likvidaci Junáka z pozice představitele dětských organizací.[9] Nicméně po prověrkách byl v roce 1970 odsunut z vedoucího postu do pozice specialisty v knihovně VÚP.[1] Haškovec byl spoluzakladatelem a aktivním členem České asociace námořního jachtingu (ČANY), postavil plachetnici Fera, se kterou jako kapitán obeplul Evropu a plavil se i v Atlantském a Tichém oceánu, tyto plavby byly oceněny ČANY.[1][8][13][21] V ČANY se dále věnoval tvorbě metodik o bezpečnosti plavby, výchově jachtařů a obecně rozvoji českého námořního jachtingu.[21]
Ve VÚP pracoval do roku 1984, poté nastoupil do Pedagogického ústavu J. A. Komenského v Praze, kde byl zaměstnán až do roku 1993, kdy byl ústav zrušen.[1][8][13] Byl také aktivním členem Československé (později České) pedagogické společnosti (ČPS).[1][13]
Po Sametové revoluci
Po roce 1989 se Jiří Haškovec podílel na naplňování dokumentu Úmluvy o právech dítěte a stál u vzniku české sekce Sdružení zastánců dětských práv ČR.[1][8][13] K tomuto tématu se podílel na vydání dokumentů a informačních materiálů o ochraně dětí na základě překladu z francouzštiny a pořádal i odborné semináře s touto tematikou.[1] V roce 2001 označil za problém aplikaci Úmluvy v Česku.[22] Je uváděn jako spoluautor Českého pedagogického tezauru.[23]
Byl čestným členem České pedagogické společnosti a hojně se účastnil jejích konferencí a sjezdů, ke konci života ze zdravotních důvodů už jen pouze distančně – online.[1][24] Haškovec se zasadil o ustavení oboru sociální pedagogika, na toto téma rovněž pořádal odborné semináře a byl členem Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice.[1][8] Věnoval se i pedagogice volného času a v roce 2008 založil Sdružení zájemců o život a dílo Janusze Korczaka.[1] I nadále se věnoval námořnímu jachtingu.[2]
V době po Sametové revoluci kritizoval totalitní poměry v letech 1948–1989, nicméně stále kritizoval skauting kvůli tomu, že prý „obtížně akceptující různé změny“ a jedná se o „tradicionalistickou až rigidní organizaci.“[2] Obecně se svou komunistickou minulostí nebyl nikým konfrontován, výjimku tvořil skaut Karel Lešanovský v rámci odborných konferencí, oba si dále vyměnili i krátké dopisy.[2]
Jiří Haškovec zemřel po delší nemoci v Praze 19. června 2013.[1][21][24]
Citáty
„ | My stavíme proti této hnusné buržoazní ideologii naše hluboké socialistické vlastenectví a proletářský internacionalismus. Přitom se ovšem musíme nutně vypořádat se zbytky té staré ideologie, které snad ještě někde zůstaly… Skauting je nutné rozbít, zničit a vybudovat Pionýrskou organizaci. | “ |
— Jiří Haškovec, Co je Junák, 1950[2] |
„ | Na lidech si toho mnoho nevezmeme, ale nepostřehnuté a přehlédnuté deformace se nám ještě dlouho budou plést pod nohama. V normalizaci byly všechny pokusy „jara“ o obnovu pedagogického myšlení totálně likvidovány. Byla provedena i pracovní likvidace všech, kteří se v jaru jakkoli angažovali. V pedagogice opět zavládlo temno snad ještě horší než v padesátých letech, protože bylo dvojnásob dlouhé a velmi ubíjející… | “ |
— Jiří Haškovec, Totalita, deformace společnosti a výchovy na konferenci Evropské hodnoty demokracie a výchovy, 1994[2] |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Uvádí se, že Ladislav Haškovec pak byl zatčen a v politickém procesu odsouzen.[2] Lidové noviny uvádějí i odsouzení Jiřího Haškovce, zde však pravděpodobně došlo k záměně s inženýrem Jiřím Štěpánem Haškovcem (1922–2010).[6][11]
- ↑ Navzdory tomu byl sám Haškovec vodním skautem a později vášnivým jachtařem.
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Sociální pedagogika, 2013, roč. 1, č. 1, s. 123–125 [1]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u LEŠANOVSKÝ, Karel. Komunismus a skauti komunisté. [s.l.]: Karel Lešanovský, 2009. 450 s.
- ↑ a b c d e Koneč časů cholery?. Čin. 1989-10. Dostupné online [cit. 2021-03-14].
- ↑ a b c KULIŠ, Jan. Historie 10. oddílu – Desítka od 28. 10. 1940 do roku 1945 [online]. Oldskauti a přátelé, 2009-10-04 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Skauting v Bludově. Brno: Studio Arx, 2010. 106 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86665-07-8. Kapitola Historie českého skautingu, s. 15.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o BŮŽEK, Antonín. Jiří Haškovec pětaosmdesátiletý. Pedagogická orientace. 2009-03, roč. 19, čís. 2, s. 128–138. Dostupné online [cit. 2021-03-14]. ISSN 1805-9511.
- ↑ a b c d e f g Encyklopedie dějin města Brna: PaedDr. Jiří Haškovec [online]. 2004, rev. 2020-12-03 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i VANKE, Ondřej. Skauting v postmoderní době. Praha, 2016 [cit. 2021-03-13]. 227 s. rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Katedra pedagogiky. Vedoucí práce Jaroslav Koťa. s. 95, 97, 102. Dostupné online.
- ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce. Praha: Olympia, 2007. 193 s. ISBN 978-80-7376-020-5. S. 68.
- ↑ http://www.cesky-dialog.net/clanek/4356-jiri-stepan-haskovec-ph-d-1922-8211-2010/
- ↑ JEDNOROŽEC, Luboš. Skauti v loděnici [online]. TJ Kotva Braník, 2016-03-09 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m ČECH, Vladimír. Desítka a Jirka Haškovec [online]. Oldskauti a přátelé, 2018-11-20 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZACHARIÁŠ, Jiří. „…zrůdných pozic…“ [online]. Svaz skautů a skautek České republiky, 2014-01-31 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ ZACHARIÁŠ, Jiří. Lilie pod klopou, lilie za mřížemi: Rok 1951 a 1952 [online]. Svaz skautů a skautek České republiky, 2013-03-23 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HAVEL, Lukáš. Skauting ve službách podněcovatelů války aneb komunistický režim proti skautským odbojovým skupinám. In: ŽÁČEK, Pavel. Vyjádření ústy a vděčnosti. Praha: Vojenský historický ústav, 2015. S. 189–193.
- ↑ a b KUBEČKOVÁ, Kateřina. Skaut s rudou knížkou: Život Pavla Křivského v letech 1947–1952. Brno, 2015. 80 s. diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Historický ústav. Vedoucí práce Jiří Hanuš. s. 34. Dostupné online.
- ↑ a b LANG, Martin. Případ Vladivoje Tomka: Příspěvek k historii Československého Junáka v období komunistického režimu. Praha: Arcibiskupské gymnázium, 2003. 35 s. Dostupné online. Kapitola Rok 1948 a následující období, s. 8.
- ↑ Tulachová, Marie. Disertace pražské university: 1882–1953 : Karlova universita, Svazek 1. Sbírka pramenů a příruček k dějinám University Karlovy. Státním pedagogickém nakladatelství, 1965. 479 s.
- ↑ a b Archiv ČT: Pionýrská organizace, beseda. 13. 3. 1968
- ↑ a b c ENDRYCHOVÁ, Iva; ONDRÁČEK, Petr. Zemřel Jiří Haškovec [online]. Česká asociace námořního jachtingu, 2013-07-01 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ SZANTOVÁ, Olga. Children's rights not fully respected, conference claims. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2001-05-23 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Haškovec
- ↑ a b Bůžek, Antonín. Pedagogická orientace. Brno Sv. 23, Čís. 4, (2013): s. 607–608. [2]
Literatura
- HAVEL, Lukáš. Skauting ve službách podněcovatelů války aneb komunistický režim proti skautským odbojovým skupinám. In: ŽÁČEK, Pavel. Vyjádření ústy a vděčnosti. Praha: Vojenský historický ústav, 2015. S. 189–193.
- LEŠANOVSKÝ, Karel. Komunismus a skauti komunisté. [s.l.]: Karel Lešanovský, 2009. 450 s.
- HAŠKOVEC, Jiří. Za demokratickou dětskou organizaci. Kritika skautingu. Praha: [s.n.], 1950.
- POLEDŇÁK, Alois. Skauting ve službách podněcovatelů války: Určeno funkcionářům ČSM, učit. a vedoucím pionýrů.. Svazek 39. Praha: Nakladatelství ČSM, 1953. 96 s. (Otázky dneška).
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Haškovec
- Jiří Haškovec hovoří o úkolech pionýrské organizace, 13. 3. 1968