Aiči D1A
| Aiči D1A | |
|---|---|
 Střemhlavý bombardér Aiči D1A2 za letu | |
| Určení | střemhlavý bombardér |
| Původ | Japonsko |
| Výrobce | Aiči Kókúki |
| Šéfkonstruktér | Tokuhiširó Goake |
| První let | 1934 (D1A1) podzim 1936 (D1A2)[1] |
| Zařazeno | 1935 |
| Uživatel | Japonsko |
| Výroba | 1934 až 1940 |
| Vyrobeno kusů | D1A1 162 ks[1] D1A2 428 ks[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aiči D1A (spojenecké kódové jméno Susie) byl palubní střemhlavý bombardovací dvouplošník japonského císařského námořního letectva v druhé polovině 30. let 20. století. V japonském námořnictvu byla verze D1A1 označována jako palubní bombardér Typ 94 (九四式艦上爆撃機 Kjújonšiki kandžó bakugekiki) a verze D1A2 jako palubní bombardér Typ 96 (九六式艦上爆撃機 Kjúrokušiki kandžó bakugekiki).[2][3]
Vývoj
Stroj byl výsledkem potřeby japonského císařského námořnictva po pokročilém střemhlavém bombardéru. V roce 1934 byl v soutěži pro sériovou výrobu vybrán právě typ Aiči AB-9, produkovaný poté jako D1A. Ve skutečnosti však byl tento typ navržen německou společností Ernst Heinkel Flugzeugwerke na zakázku společnosti Aiči. Původní design vycházel z typu Heinkel He 50. Prototyp He 50b byl dodán firmě Aiči pod exportním označením He 66. Letoun poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1 (580 hp) nebo Kotobuki 3. První let uskutečnil typ v roce 1934, výroba skončila v roce 1940 a poslední kusy byly staženy ze služby v roce 1942. Vyráběly se dvě varianty: D1A1 (162 kusů) a D1A2 (428 kusů) se silnějším motorem, krytým podvozkem a upraveným větrným štítkem.[4]
Služba
Typ D1A bojoval především v druhé Čínsko-japonské válce, ovšem během počátku druhé světové války bylo ještě několik kusů ve službě. V té době byla většina D1A1 vřazena ze služby a D1A2 převedena k výcviku. Přibližně 68 kusů sloužilo v druhé linii jako zásobovací, než byly v roce 1942 vyřazeny.
Specifikace (D1A1)
Data podle Vejřík[1]
Technické údaje
- Posádka: 2 (pilot a střelec)
- Délka: 9,4 m
- Rozpětí: 11,37 m
- Výška: 3,45 m
- Plocha křídel: 34,05 m²
- Prázdná hmotnost: 1 400 kg
- Vzletová hmotnost : kg
- Maximální vzletová hmotnost: 2 400 kg
- Pohonná jednotka:
- 1× hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 kai 1 (prvních 118 strojů)
- 1× hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 3 (zbývajících 44 strojů)
- Výkon pohonné jednotky: 640 - 715 k
Výkony
- Cestovní rychlost: 220 km/h ve výšce 1000 m
- Maximální rychlost: 280 km/h ve výšce 2050 m
- Dolet: 1020 km
- Dostup: 7 000 m
- Stoupavost: do 3000 m za 9 min 30 s
- Plošné zatížení: 70,5 kg/m²
- Poměr výkon/hmotnost: 0,23 k/kg
Výzbroj
- 2× pevné kulomety Typ 92 ráže 7,7 mm
- 1× pohyblivý kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
- 1× 250 kg bomba pod trupem a 2× 30 kg bomba pod křídly
Specifikace (D1A2)
Data podle Vejřík[1]
Technické údaje
- Posádka: 2 (pilot a střelec)
- Délka: 9,3 m
- Rozpětí: 11,4 m
- Výška: 3,41 m
- Plocha křídel: 34,7 m²
- Prázdná hmotnost: 1 516 kg
- Vzletová hmotnost : kg
- Maximální vzletová hmotnost: 2 500 kg
- Pohonná jednotka: 1× hvězdicový motor Nakadžima Hikari 1
- Výkon pohonné jednotky: 544 kW (730 k)
Výkony
- Maximální rychlost: 300 km/h ve výšce 2050 m
- Dolet: 900 km
- Dostup: 6 980 m
- Stoupavost: do 3000 m za 7 min 51 s
- Plošné zatížení: 72 kg/m²
- Poměr výkon/hmotnost: 0,26 k/kg
Výzbroj
- 2× pevné kulomety Typ 92 ráže 7,7 mm
- 1× pohyblivý kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
- 1× 250 kg bomba pod trupem a 2× 30 kg bomba pod křídly
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aichi D1A na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Vejřík, str. 44
- ↑ Vejřík, str. 267
- ↑ Aichi D1A Susie [online]. [cit. 2007-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-02. (anglicky)
- ↑ Aichi D1A Susie na aviastar.org
Literatura
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Aichi D1A, s. 268 až 271. (anglicky)
- VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aiči D1A na Wikimedia Commons - Aiči D1A
