Přeskočit na obsah

Ťiang Ce-min

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ťiang Ce-min
江泽民
Ťiang Ce-min (2002)
Ťiang Ce-min (2002)
Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny
Ve funkci:
24. června 1989 – 15. listopadu 2002
PředchůdceČao C'-jang
NástupceChu Ťin-tchao
5. prezident ČLR
Ve funkci:
27. března 1993 – 15. března 2003
PředchůdceJang Šang-kchun
NástupceChu Ťin-tchao
Stranická příslušnost
ČlenstvíKS Číny
Narození17. srpna 1926
Jang-čou, Ťiang-su
Čínská republika Čínská republika
Úmrtí30. listopadu 2022 (ve věku 96 let)
Šanghaj
ČínaČína Čína
Příčina úmrtíleukemie a syndrom multiorgánové dysfunkce
Místo pohřbeníYangtze Estuary
RodičeŤiang Š’-ťün a Wang Zhelan
DětiŤiang Mien-cheng
Ťiang Mien-kchang
PříbuzníŤiang Ce-chuej (sourozenec)
Ťiang Šang-čching (adoptivní otec)
Ťiang Šang-čching (strýc)
Jiang Zhicheng (vnuk)
Profesepolitik a elektroinženýr
Náboženstvíateismus
Oceněnívelkokříž Řádu dobré naděje (1999)
Order of Bethlehem (2000)
Grand Cross of the Order of Tahiti Nui (2001)
Congolese Order of Merit
Order of Tahiti Nui
… více na Wikidatech
Commons江泽民
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťiang Ce-min (čínsky pchin-jinem Jiāng Zémín, znaky zjednodušené 江泽民, tradiční 江澤民; 17. srpna 1926 Jang-čou – 30. listopadu 2022 Šanghaj[1][2][3]) byl čínský politik, v letech 1989–2002 generální tajemník Komunistické strany Číny a v letech 1993–2003 prezident Čínské lidové republiky. Ťiang, představitel tzv. „třetí generace“ čínského komunistického vedení, v letech 1989–2004 také zastával funkci předsedy Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny, a byl tak považován za nejvyššího vůdce Číny.

Za jeho působení v čele státu byla Čína v roce 2001 přijata do Světové obchodní organizace (WTO).[4]

Ťiang Ce-min patřil ke stoupencům tvrdého zásahu na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a realizace právě jeho nekompromisního řešení[5] mu později vynesla post prezidenta. Jako prezident je zodpovědný také za persekuci příslušníků spirituální praxe Fa-lun-kung, za kterou byl obviněn před španělským soudem[6] a argentinský soud na něj vydal (byť spíše symbolický) zatykač.[7]

Ťiang Ce-minova frakce

[editovat | editovat zdroj]

Ťiang Ce-min vytvořil v Komunistické straně Číny vlastní mocenskou strukturu, vládní frakci jejíž moc opřel o kontrolu nad Výborem pro politické a legislativní záležitosti, do jehož čela dosadil člena svojí frakce bývalého naftaře Čou Jung-kchanga.[8][9]

Dalším členem jeho skupiny byl člen Komunistické strany Číny Po Si-laj, který letech 2003–2004 zastával post guvernéra provincie Liao-ning. Od roku 2004 do listopadu 2007 byl ministrem obchodu Čínské lidové republiky. Následně se stal tajemníkem výboru v Čchung-čchingu a členem politbyra Komunistické strany Číny.[9] Jako svého pobočníka si zvolil Po Si-laj straníka Wang Li-tüna.

Dalšími známými členy Ťiangovy frakce jsou členové stálého výboru politbyra Ťia Čching-lin a Li Čchang-čchun.[9]

Kampaň proti Fa-lun-kungu

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Pronásledování hnutí Fa-lun-kung v Číně.

1999 – počátek pronásledování Fa-lun-kungu

[editovat | editovat zdroj]

Komunistická strana publikovala v dubnu roku 1999 článek v časopise Věda a technologie pro mládež, v němž označila Fa-lun-kung za pověru a hrozbu pro zdraví, protože praktikující mohou u vážných nemocí odmítat běžné lékařské ošetření.[10] Velké množství stoupenců Fa-lun-kungu následně proti obsahu článku demonstrovalo před redakcí časopisu v Tianjinu. Výsledkem bylo zatýkaní a bití účastníků demonstrace ze strany čínské policie.[10] O incidentu později hovořil novinář a spisovatel Ethan Gutmann na tiskové konferenci v Evropském parlamentu, jako o připravené provokaci čínské vlády, která měla záměrně vyvolat protesty na straně Fa-lun-kungu.[11] Kvůli těmto zatčením přišlo 25. dubna 1999 k vládnímu Úřadu pro odvolání 10 až 15 tisíc praktikujících Falun Gongu, tito lidé se odpoledne shromáždili u sídla Čínské komunistické strany v Zhongnanhai[12][13] vedle Zakázaného města v Pekingu a zůstali tam do pozdního večera. Shromáždění bylo poklidné, účastníci nedrželi žádné transparenty ani plakáty.[14][10] Prezident Ťiang Ce-min byl přítomností těchto apelujících znepokojen. Ideologická nadvláda komunistické strany byla podle jeho názoru ohrožena.[14][10]

Generální tajemník komunistické strany Číny Ťiang Ce-min zakládá takzvaný Úřad 610,[15] který má za úkol pronásledovat a zdiskreditovat Fa-lun-kung a jeho příznivce.[16][17] Podle Amnesty International přijala čínská vláda tři strategie na rozdrcení Fa-lun-kungu: násilí proti praktikujícím, kteří se odmítnou vzdát své víry, „vymývání mozků”, kdy jsou lidé nuceni, aby se Falun Gongu vzdali a odmítli ho, a efektivnější mediální kampaň na obrácení veřejného mínění proti Falun Gongu.[18][19]

Soudní procesy proti Ťiang Ce-minovi

[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. listopadu 2009 přijal po dvou letech vyšetřování španělský soudce Ismael Moreno žalobu za genocidu a mučení. Mezi obviněnými figuruje pět vysokých představitelů Komunistické strany Číny, kteří se mají zodpovídat za svou roli při pronásledování duchovní praxe Fa-lun-kung. Poprvé soud uznal kampaň proti Fa-lun-kungu za odpovídající definici genocidy z hlediska právního. Mezi obviněnými je i bývalý vůdce Číny, Ťiang Ce-min, Luo Kan – bývalý ředitel Úřadu 610, Po Si-laj – bývalý ministr obchodu, Ťia Čching-lin – čtvrtý nejvýše postavený člen Strany a Wu Kuan-čeng – předseda interního disciplinárního výboru Strany.[20][21][22][23]

21. prosince 2009 vynesl Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 rozsudek v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři. Bývalý předseda komunistické strany Číny Ťiang Ce-min a šéf Úřadu 610 Luo Kan byli souzeni za jejich zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Fa-lun-kung ze strany čínského komunistického režimu. Součástí rozsudku je i nařízení k zadržení obou funkcionářů, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Pokud obvinění vycestují do země, která má s Argentinou smlouvu o vydávání zločinců, musí být zadrženi a převezeni do Argentiny, aby byli postaveni před soud a poskytli prohlášení na svou obhajobu. Rozhodnutí soudu představuje historický precedent. [24][25]

Wang Li-ťünův incident

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Wang Li-ťünův incident.

Před 18. sjezdem Komunistické strany Číny, který se má konat na podzim roku 2012, vypukly uvnitř strany mocné boje o kontrolu nad vedením země.[26]

Zprávy světových médií naznačují, že boj probíhá mezi dvěma frakcemi komunistické strany.[27] První frakce je údajně vedena současným prezidentem a generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny v jedné osobě Chu Ťin-tchaem a premiérem Wen Ťia-paem. Druhou řídí člen devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany a šéf policie a bezpečnostních složek Čou Jung-kchang spolu se stranickým tajemníkem komunistické strany ve městě Čchung-čchingu Po Si-lajem, podle čínského novináře Wu Pao-čanga, který pracuje pro Radio France International v Paříži oba patří do mocenské skupiny bývalého prezidenta Ťiang Ce-mina.[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Former Chinese leader Jiang Zemin dies aged 96. BBC News. 30 November 2022. Dostupné online [cit. 30 November 2022]. 
  2. ↑ Former Chinese president Jiang Zemin dies at 96. The Guardian. 30 November 2022. Dostupné online [cit. 30 November 2022]. (anglicky) 
  3. ↑ BUCKLEY, Chris; WINES, Michael. Jiang Zemin, Leader Who Guided China Into Global Market, Dies at 96. The New York Times. 2022-11-30. Dostupné online [cit. 2022-11-30]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. ↑ SCHÖNWIESNER, Roman. Čína aj Taiwan vstúpili do WTO [online]. eTrend, 2001-11-14 [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ aktualne.cz : Cenzoři nechtějí, abyste si přečetli: Vůdce Číny zemřel
  6. ↑ Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al.
  7. ↑ Reuters – Argentine judge asks China arrests over Falun Gong. www.reuters.com [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-03. 
  8. ↑ Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. [Epocha] [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-06. 
  9. ↑ a b c d Mocenské struktury v Číně - Rozhovor s čínským novinářem Wu Baozhangem [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. ↑ a b c d KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-02-04]. Kapitola oddíl C Aspekty vztahující se k Falun Gongu, kapitola 19. Předpokládaná hrozba, strana 16.. (Vyšetřovací zpráva, shrnutí událostí 90. let v Číně týkajících se pronásledování Fa-lun-kungu čínským komunistickým režimem). Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Velká Epocha. Past Komunistické strany Číny na Falun Gong [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-04. 
  12. ↑ Velká Epocha. Jak Falun Gong začal 25. dubna 1999 měnit Čínu [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-15. 
  13. ↑ [Zdeněk]. Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno: Husitská teologická fakulta University Karlovy v Praze, 2009. 460 s. ISBN 978-80-87127-21-6. 
  14. ↑ a b [Peter]. Beyond the Red Wall - The Persecution of Falun Gong („Za rudou zdí – pronásledování Fa-lun-kungu“) [online]. Kanada: CBC, Canadian Broadcasting Company, 2007 [cit. 2009-02-04]. (Hovoří David Ownby, ředitel Centra asijských studií na Montrealské univerzitě a odborník na moderní čínské dějiny, psal o Fa-lun-kungu v dokumentu, který připravil pro Kanadský institut mezinárodních záležitostí.). Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ KOVÁČ, Patrik. "Čínske gestapo": Prisudzujú mu vraždy, mučenie, vymývanie mozgov aj odoberanie orgánov [online]. Aktuality.sk [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  16. ↑ KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-01-16]. Kapitola F. Prvky potvrzující a vyvracející obvinění c) Aspekty vztahující se k Falun Gongu. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China [cit. 2009-01-16]. S. 87. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20. (anglicky) 
  18. ↑ Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China [cit. 2009-04-16]. S. 91. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20. (anglicky) 
  19. ↑ China: Human rights in China in 2001- a new step backwards [online]. Amnesty International [cit. 2009-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-20. (anglicky) 
  20. ↑ Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al. [online]. Human Rights Law Foundation [cit. 2012-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Spanish Judge Calls Top Chinese Officials to Account for Genocide [online]. canadafreepress.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Spanish court indicts Chinese officials for genocide [online]. secretchina.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  23. ↑ Španělsko bude soudit vysoké čínské představitele za genocidu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-26. 
  24. ↑ Argentine judge asks China arrests over Falun Gong [online]. reuters.com [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Argentinský soudce vydal příkaz k zadržení bývalých čínských pohlavárů za genocidu Falun Gongu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-02. 
  26. ↑ Hrozí v Číně převrat? [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ Čína: Souboj komunistických frakcí [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-29. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti Čínské lidové republiky (seznam)
Mao Ce-tung (1954–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • Li Sien-nien (1983–1988) • Jang Šang-kchun (1988–1993) • Ťiang Ce-min (1993–2003) • Chu Ťin-tchao (2003–2013) • Si Ťin-pching (od 2013)
Člen vedení Komunistické strany Číny
Předsedové, generální tajemníci a další osoby stojící v čele Komunistické strany Číny
Čchen Tu-siou (1921–1927) • Čchü Čchiou-paj (1927–1928) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Čchin Pang-sien (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1938) • Mao Ce-tung (1938–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012)
V čele KS Číny stál postupně tajemník prozatímního výboru (1921–1922) • předseda ústředního výkonného výboru (1922–1925) • generální tajemník ústředního výboru (1925–1927) • předseda prozatímního politbyra (1927–1928) • generální tajemník ústředního výboru (1928–1931) • člen politbyra pověřený řízením ústředního výboru (1931–1937) • člen politbyra řídící jeho práci (1937–1943) • předseda politbyra a sekretariátu (1943–1945) • předseda ústředního výboru (1945–1982) • generální tajemník ústředního výboru (od 1982)
13. politbyro ÚV KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992)
členové politbyra
stálý výbor
Čao C’-jang (generální tajemník ÚV; odvolán v červnu 1989) • Li Pcheng • Čchiao Š’ • Chu Čchi-li (odvolán v červnu 1989) • Jao I-lin
od června 1989 i
Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV) • Sung Pching • Li Žuej-chuan
Wan Li • Tchien Ťi-jün • Ťiang Ce-min (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Tchie-jing • Li Žuej-chuan (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Si-ming • Jang Žu-taj • Jang Šang-kchun • Wu Süe-čchien • Sung Pching (od června 1989 člen stálého výboru) • Chu Jao-pang (zemřel v dubnu 1989) • Čchin Ťi-wej
kandidáti politbyra
12. politbyro ← • → 14. politbyro
14. politbyro ÚV KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
členové politbyra
stálý výbor
od září 1994 i
kandidáti politbyra
13. politbyro ← • → 15. politbyro
15. politbyro ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
členové politbyra
stálý výbor
kandidáti politbyra
14. politbyro ← • → 16. politbyro
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
Vedoucí ústředních vojenských orgánů Komunistické strany Číny, Čínské sovětské republiky a Čínské lidové republiky
vedoucí ústředních vojenských orgánů Komunistické strany Číny
Čang Kuo-tchao (1925–1926) • Čou En-laj (1926–1928) • Jang Jin (1928–1929) • Čou En-laj (1929–1930) • Kuan Siang-jing (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Li Fu-čchun (1931–1932) • Wu Chu-ťing (1932–1933) • • Mao Ce-tung (1937–1949) • • Mao Ce-tung (1954–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Teng Siao-pching (1981–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2004) • Chu Ťin-tchao (2004–2012) • Si Ťin-pching (2012– )
V čele vojenských orgánů KS Číny stál postupně vedoucí vojenského oddělení ÚV (1925–1926, 1928–1930, 1931–1933) • předseda ústřední vojenské komise (1926–1927, 1929–1930) • vedoucí vojenské sekce organizačního oddělení ÚV (1927–1928) • tajemník ústřední vojenské komise (1930–1931) • tajemník ústřední revoluční vojenské komise (1937–1945) • předseda ústřední vojenské komise (1945–1949 a 1954– )
vedoucí ústředních vojenských orgánů Čínské sovětské republiky (1931–1937) a Čínské lidové republiky (1949– )
Siang Jing (1931) • Ču Te (1931–1936) • Mao Ce-tung (1936–1937) • • Mao Ce-tung (1949–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • • Teng Siao-pching (1983–1990) • Ťiang Ce-min (1990–2005) • Chu Ťin-tchao (2005–2013) • Si Ťin-pching (2013– )
V čele vojenských orgánů Čínské sovětské republiky stál předseda ústřední revoluční vojenské komise. V čele vojenských orgánů Čínské lidové republiky stál postupně předseda Lidové revoluční vojenské rady Ústřední lidové vlády (1949–1954) • předseda Státního výboru obrany (1954–1975) • předseda ústřední vojenské komise (1983– )
13. ústřední vojenská komise KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992)
předseda
Teng Siao-pching (do listopadu 1989) • Ťiang Ce-min (od listopadu 1989)
první místopředseda
Čao C’-jang (do června 1989)
místopředsedové
Jang Šang-kchun (generální sekretář do listopadu 1989) • Liou Chua-čching (od listopadu 1989)
členové
Chung Süe-č’ (zástupce generálního sekretáře) • Liou Chua-čching (zástupce generálního sekretáře, od listopadu 1989 místopředseda) • Čchin Ťi-wej • Čch’ Chao-tchien • Jang Paj-ping (generální sekretář od listopadu 1989) • Čao Nan-čchi
14. ústřední vojenská komise KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
předseda
místopředsedové
Liou Chua-čching • Čang Čen • Čch’ Chao-tchien (od září 1995) • Čang Wan-nien (od září 1995)
členové
Čch’ Chao-tchien (od září 1995 místopředseda) • Čang Wan-nien (od září 1995 místopředseda) • Jü Jung-po • Fu Čchüan-jou • Wang Kche (od září 1995) • Wang Žuej-lin (od září 1995)
15. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
předseda
místopředsedové
členové
Fu Čchüan-jou • Jü Jung-po • Wang Kche • Wang Žuej-lin • Cchao Kang-čchuan • Kuo Po-siung (od září 1999) • Sü Cchaj-chou (od září 1999)
16. ústřední vojenská komise KS Číny (listopad 2002 – říjen 2007)
předseda
Ťiang Ce-min (do září 2004) • Chu Ťin-tchao (od září 2004)
místopředsedové
Chu Ťin-tchao (od září 2004 předseda) • Kuo Po-siung • Cchao Kang-čchuan • Sü Cchaj-chou (od září 2004)
členové
Sü Cchaj-chou (od září 2004 místopředseda) • Liang Kuang-lie • Li Ťi-naj • Liao Si-lung • Čchen Ping-te (od září 2004) • Čang Ting-fa (od září 2004) • Čchiao Čching-čchen (od září 2004) • Ťing Č’-ťüan (od září 2004)
Představitelé Šanghaje po roce 1949
tajemníci městského výboru KS Číny
Žao Šu-š’ (1949–1950) • Čchen I (1950–1954) • Kche Čching-š’ (1954–1965) • Čchen Pchi-sien (1965–1967) • Čang Čchun-čchiao (1971–1976) • Su Čen-chua (1976–1979) • Pcheng Čchung (1979–1980) • Čchen Kuo-tung (1980–1985) • Žuej Sing-wen (1985–1987) • Ťiang Ce-min (1987–1989) • Ču Žung-ťi (1989–1991) • Wu Pang-kuo (1991–1994) • Chuang Ťü (1994–2002) • Čchen Liang-jü (2002–2006) • Chan Čeng (úřadující, 2006–2007) • Si Ťin-pching (2007) • Jü Čeng-šeng (2007–2012) • Chan Čeng (2012–2017) • Li Čchiang (2017–2022) • Čchen Ťi-ning (2022– )
starostové
Čchen I (1949–1958) • Kche Čching-š’ (1958–1965) • Cchao Ti-čchiou (1965–1967) • Čang Čchun-čchiao (1967–1976) • Su Čen-chua (1976–1979) • Pcheng Čchung (1979–1980) • Wang Tao-chan (1980–1985) • Ťiang Ce-min (1985–1988) • Ču Žung-ťi (1988–1991) • Chuang Ťü (1991–1995) • Sü Kchuang-ti (1995–2001) • Čchen Liang-jü (2001–2003) • Chan Čeng (2003–2012) • Jang Siung (2012–2017) • Jing Jung (2017–2020) • Kung Čeng (2020– )
předsedové městského lidového shromáždění
Jen Jou-min (1979–1981) • Chu Li-ťiao (1981–1988) • Jie Kung-čchi (1988–1998) • Čchen Tchie-ti (1998–2003) • Kung Süe-pching (2003–2008) • Liou Jün-keng (2008–2013) • Jin I-cchuej (2013–2020) • Ťiang Čuo-čching (2020–2023) • Tung Jün-chu (2023) • Chuang Li-sin (2024– )
předsedové městského výboru ČLPPS
Kche Čching-š’ (1955–1958) • Čchen Pchi-sien (1958–1967) • Pcheng Čchung (1977–1979) • Wang I-pching (1979–1983) • Li Kuo-chao (1983–1988) • Sie Si-te (1988–1993) • Čchen Tchie-ti (1993–1998) • Wang Li-pching (1998–2003) • Ťiang I-žen (2003–2008) • Feng Kuo-čchin (2008–2013) • Wu Č’-ming (2013–2018) • Tung Jün-chu (2018–2023) • Chu Wen-žung (2023– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ťiang_Ce-min&oldid=23418251“