Přeskočit na obsah

Brněnský železniční uzel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z ŽUB)
Brněnský železniční uzel
Stát ČeskoČesko Česko
Číslo 240, 244, 251, 260, 340
Provozovatel dráhy Správa železnic
Technické informace
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava 25 kV, 50 Hz / —
Průběh trati
Legenda
trať do Havlíčkova Brodu
Brno-Řečkovice
Brno-Královo Pole
Brno-Lesná
trať do České Třebové
Brno-Maloměřice
Odb. Brno-Židenice
Odb. Brno-Černovice
Brno-Černovice
Brno hlavní nádraží
Brno dolní nádraží
Brno-Horní Heršpice
Brno jih
Brno-Slatina
Brno-Chrlice
Brno-Starý Lískovec
trať do Uherského Hradiště
trať do Přerova
trať do Břeclavi
trať do Jihlavy a Hrušovan nad Jevišovkou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brněnský železniční uzel či Železniční uzel Brno (ŽUB) je jedním z hlavních uzlů železniční dopravy v Česku. Je přirozeným centrem nejen dálkové, ale i příměstské dopravy, na hlavních tratích intervalové[1]. Uzel představuje soustavu tratí, stanic, zastávek a dalších zařízení (odstavná nádraží, depo kolejových vozidel nebo myčka souprav) zhruba v celém katastru města Brna. Do uzlu je zaústěno sedm tratí (z toho dvě společně), dále zahrnuje šest stanic (nádraží), dvě odbočky se zastávkou a tři zastávky. Ze šesti stanic v uzlu jsou dvě čistě nákladní. V širším smyslu jsou k uzlu počítány ještě další čtyři stanice (Brno-Slatina, Brno-Chrlice, Střelice a Modřice) a zastávka (Brno-Řečkovice), které jsou již na periférii katastru nebo za jeho hranicí. Brněnský železniční uzel je koncentrickým bodem pro přibližně ¾ území Moravy.

Map
Struktura brněnského železničního uzlu a začleněná nádraží: H: hlavní (dř. horní) nádraží • D: dolní (dř. rosické) nádraží • G: Horní Heršpice • C: Černovice • O: Odb. Černovice • Z: Židenice • M: Maloměřice • K: Královo Pole • R: Řečkovice • S: Slatina • E: Chrlice • J: Brno jih • T: Starý Lískovec • X: Oblastní ředitelství Správy železnic

Do budoucna se připravuje významné zvýšení úlohy železnice v městské a příměstské osobní dopravě. Nákladní železniční doprava byla z Brna od první poloviny dvacátého století postupně vytlačována na jih, východ a sever města. Významným posunem byl rok 1970, kdy byla zcela oddělena od osobní dopravy a odsunuta z hlavního nádraží na tzv. Dolní nádraží. V důsledku útlumu nákladní železniční dopravy je provoz a rozsah nákladových nádraží dále omezován. Brněnský železniční uzel bude procházet přestavbou, která má umožnit zvýšení dopravní kapacity tratí v centru Brna. Současná kapacita železniční stanice Brno hlavní nádraží je blízká naplnění a pro rozvoj příměstské dopravy bude nutná některá z variant přeměny jádra uzlu: buďto jeho modernizace v dosavadní poloze (varianta Petrov), nebo přesun o přibližně kilometr směrem na jih (varianta Řeka). Otázka přesunu nádraží je dlouhodobě citlivým a kontroverzním politickým tématem, byla k ní v letech 2004 a 2016 vyhlášena místní referenda, obě však byla pro nízkou účast neplatná.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Uzel vznikal de facto již od samého počátku železnice u nás, od roku 1838, kdy bylo uvedeno do zkušebního a ukázkového provozu nádraží v Brně spolu s přilehlou tratí Brno–Rajhrad, budované Severní dráhy císaře Ferdinanda. Do řádného provozu byla první trať uvedena až po . Uzlem se začal stávat teprve až po budování Státní severní dráhy v roce 1841 a jejím dobudování v roce 1849, vzniku druhého nádraží. Definitivně se pak stalo Brno uzlem od roku 1856 zapojením nákladní dráhy, tzv. rosické a s tím souvisejícím vznikem nákladního nádraží Rosické uhelné dráhy tzv. rosické nádraží, v současnosti Brno dolní nádraží. Po několika letech přibyl na tomto nádraží i osobní provoz. Do roku 1887 dostal brněnský železniční uzel zhruba dnešní podobu, která byla ale dále modifikována v roce 1927 otevřením posvitavské spojky a naopak v roce 1961 zrušením tzv. staré Tišnovky a nahrazením spojkou vedoucí přes Obřany a Husovice spolu s výstavbou Husovického tunelu. Důležitou změnou byl vznik nákladního nádraží v Maloměřicích, které bylo projektováno hned od počátku mnichovské krize a krátce po mnichovském paktu začalo být budováno. Těžiště výstavby spadá až do poválečných let (1946–1960), do provozu bylo uvedeno 1961. O deset let později byla dobudován tzv. nákladní průtah v části tzv. židenické spojky a východní části Vlárské dráhy (mezi nádražím Brno dolní a tzv. černovickým trianglem).

Zaústěné železniční tratě[editovat | editovat zdroj]

Do brněnského železničního uzlu zaúsťuje dohromady sedm tratí, které se setkávají ve stanici Brno hlavní nádraží. Od jihu do ní přicházejí tratě číslo 240, 244, 250, 300 a jižní přípoj tratě 340. Od severu do stanice přichází tři tratě číslo 250, 260 a 340 vedené souběžně v traťovém úseku Brno hlavní nádraží – Brno-Židenice.

Od jihu, respektive jihozápadu přicházející tratě 240 a 244 jsou souběžně vedeny ze stanice Střelice, ve stanici Brno-Horní Heršpice se k nim čistě z jihu připojuje trať číslo 250 a před hlavním nádražím od jihovýchodu též tratě číslo 300 a 340.

Stanice Zastávka u Brna Železniční trať Brno–Jihlava, označovaná jako trať 240, spojuje města Brno a Jihlava. Je využívána rychlíkovou linkou R11. V prostoru brněnského železničního uzlu na této trati leží stanice Brno hlavní nádraží, Brno-Horní Heršpice a Střelice.
Stanice Střelice u Brna Železniční trať Brno – Hrušovany nad Jevišovkou-Šanov, označovaná jako trať 244, spojuje města Brno a Hrušovany nad Jevišovkou (tratě 240 a 244 se spojují ve společnou trať již ve stanici Střelice, před hranicí katastru Brna)
Vídeňský viadukt v polovině 19. století Železniční trať Břeclav–Brno, označovaná jako trať 250, spojuje Brno a Břeclav.
Most Míru v Dolních Loučkách Železniční trať Brno – Havlíčkův Brod, označovaná jako trať 250, spojuje Brno a Havlíčkův Brod. V traťovém úseku Brno hlavní nádraží – Brno Židenice je trať vedena společně s tratěmi 340 a 260 (podle které je úsek označován).
Úsekm mezi stanicí Brno hlavní nádraží a Brno-Židenice Železniční trať Brno – Česká Třebová, označovaná jako trať 260, spojuje města Česká Třebová a Brno. V traťovém úseku Brno hlavní nádraží – Brno-Židenice jsou souběžně s tratí vedeny také tratě 250 a 340.
Budova nádraží Sokolnice-Telnice Železniční trať Brno–Přerov, označovaná jako trať 300, spojuje města Brno a Přerov
Nádraží Brno-Slatina Vlárská dráha, označovaná jako trať 340, spojující města Brno a Veselí nad Moravou. V traťovém úseku Brno hlavní nádraží – Brno-Židenice je trať vedena společně s tratěmi 250 a 260 (podle které je úsek označován).

Evropské železniční koridory[editovat | editovat zdroj]

Železničním uzlem Brno prochází I. železniční koridor v mezinárodním názvosloví správně TEN-T 22 Hamburg – Berlín – Děčín – Praha – Brno – Vídeň – Graz nebo též Vídeň – Budapešť – Sofie – Atény.

Evropské dohody počítají s převedením části proponovaného koridoru TEN-T 23 (úseku Břeclav – Brno – Bohumín) Gdaňsk – Varšava – Brno – Vídeň – Benátky – Bologna. To na českém území předpokládá modernizaci trati Brno–Přerov.

Nádraží, stanice, odbočky, zastávky[editovat | editovat zdroj]

Plánované[editovat | editovat zdroj]

Plánovaná nádraží, stanice a zastávky jsou závislé na budoucím přesunu hlavního nádraží.

  • Brno-Vídeňská (zastávka)
  • Brno jih[2][3]
  • Brno-Černovice (železniční terminál)
  • Brno-Černovická terasa (zastávka)
  • Brno-Obřany (zastávka)[2][4]
  • Brno-Maloměřice[2][3]
  • Brno-Ivanovice[4]
  • Letiště Brno-Tuřany (zastávka)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schéma Integrovaného dopravního systému Jižní Moravy. www.idsjmk.cz [online]. [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. a b c Připravovaný Územní plán města Brna – PUP [online]. [cit. 2022-05-29]. Dostupné online. 
  3. a b Územní plán Brna počítá s řadou nových tramvajových tratí [online]. 2020-04-05 [cit. 2022-05-29]. Dostupné online. 
  4. a b HRBOLKA, Daniel. Obřany chtějí zastávku vlaku. Podle železničářů je stavba v nedohlednu. Brněnský deník [online]. 2017-09-24 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOTRMAN, Jiří, 160 let železnice v Brně: 1839 – 1999: 160 let trati Brno - Břeclav, 150 let trati Brno – Česká třebová. Brno ČD 1999.
  • KREJČIŘÍK, Mojmír, Po stopách našich železnic. Praha (Nadas) 1991, ISBN 80-7030-061-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]